Kuriózním řízením osudu se mi dostalo té cti být v úterý 28. června
pozván na Kavčí Hory do programu ČT24 ke spolukomentování přímého přenosu
monumentální oslavy, kterou si Velká Británie připomíná 200. výročí
legendárního Nelsonova vítězství v bitvě u jihošpanělského mysu
Trafalgar. Svůj referát musím chtě nechtě zaměřit na dvě prolínající se
úrovně, z nichž prvá bude věnována akci samé a druhá ohlasu, jaký
vzbudilo mé „netradiční pojetí“ významu této bitvy.
pozván na Kavčí Hory do programu ČT24 ke spolukomentování přímého přenosu
monumentální oslavy, kterou si Velká Británie připomíná 200. výročí
legendárního Nelsonova vítězství v bitvě u jihošpanělského mysu
Trafalgar. Svůj referát musím chtě nechtě zaměřit na dvě prolínající se
úrovně, z nichž prvá bude věnována akci samé a druhá ohlasu, jaký
vzbudilo mé „netradiční pojetí“ významu této bitvy.
Jmenovaného dne se v odpoledních hodinách konala v
Solentské úžině, mezi přístavem Portsmouth a ostrovem Wright, námořní
přehlídka, která počtem participujících lodí asi jen obtížně snese
srovnání s čímkoli do té doby konaným. Královské námořnictvo (Royal Navy)
je sice již jen stínem britské námořní síly minulých století, ale jelikož snad všechny země
světa, jež se mají ve všech myslitelných kategoriích čím pochlubit,
poslaly své reprezentanty, mělo Její Veličenstvo Alžběta II. vskutku co
přehlížet – režie ČT24 žel zvolila přímý vstup (14:05 až 14:58) v době,
kdy královna přehlížela lodi spíše jen „průměrně“ zajímavé…
Solentské úžině, mezi přístavem Portsmouth a ostrovem Wright, námořní
přehlídka, která počtem participujících lodí asi jen obtížně snese
srovnání s čímkoli do té doby konaným. Královské námořnictvo (Royal Navy)
je sice již jen stínem britské námořní síly minulých století, ale jelikož snad všechny země
světa, jež se mají ve všech myslitelných kategoriích čím pochlubit,
poslaly své reprezentanty, mělo Její Veličenstvo Alžběta II. vskutku co
přehlížet – režie ČT24 žel zvolila přímý vstup (14:05 až 14:58) v době,
kdy královna přehlížela lodi spíše jen „průměrně“ zajímavé…
Mnohem větší SHOW měl nabízet večerní vstup (22:04 až 23:47), kdy byla přislíbena „rekonstrukce“ (tj. tzv. re-enactment)
samotné bitvy u Trafalgaru. Od půl jedenácté (půl desáté místního času)
mělo 17 plachetních lodí, byť vesměs soudobých školních plavidel, znovu
sehrát hlavní dějovou linii historického dramatu. Pomineme-li otázku,
zda může 17 plavidel nahradit 60 (resp. 73), pak bombastická reklama
slibovala veskrze nevšední zážitek a vskutku takový počet zúčastněných
lodí nabízel, při troše shovívavosti, velkolepé představení.
samotné bitvy u Trafalgaru. Od půl jedenácté (půl desáté místního času)
mělo 17 plachetních lodí, byť vesměs soudobých školních plavidel, znovu
sehrát hlavní dějovou linii historického dramatu. Pomineme-li otázku,
zda může 17 plavidel nahradit 60 (resp. 73), pak bombastická reklama
slibovala veskrze nevšední zážitek a vskutku takový počet zúčastněných
lodí nabízel, při troše shovívavosti, velkolepé představení.
Přestože jsme byli (se spolukomentátorem Františkem Novotným)
režijními pokyny mírněni, nemohli jsme nad akcí samou zakrýt své
rozčarování (mými dosavadními ohlasy diváctva jednoznačně podpořené)!
Pomineme-li vskutku parádní ohňostroj, který tu podle názoru Františka
Novotného měl nejspíše suplovat „oheň probíhající bitvy“, pak zde celá
akce zaváněla blamáží a fiaskem. Spíše staticky webové záběry BBC ani
na velkých plazmových obrazovkách neumožňovaly určit kolik plavidel se
ve skutečnosti do akce zapojilo, ale aby předvedené vyvolalo dojem bitvy u
Trafalgaru, byla by potřeba neskutečně bujná fantazie, podpořená
alkoholem a jistou dývkou britsko-šovinistické euforie.
režijními pokyny mírněni, nemohli jsme nad akcí samou zakrýt své
rozčarování (mými dosavadními ohlasy diváctva jednoznačně podpořené)!
Pomineme-li vskutku parádní ohňostroj, který tu podle názoru Františka
Novotného měl nejspíše suplovat „oheň probíhající bitvy“, pak zde celá
akce zaváněla blamáží a fiaskem. Spíše staticky webové záběry BBC ani
na velkých plazmových obrazovkách neumožňovaly určit kolik plavidel se
ve skutečnosti do akce zapojilo, ale aby předvedené vyvolalo dojem bitvy u
Trafalgaru, byla by potřeba neskutečně bujná fantazie, podpořená
alkoholem a jistou dývkou britsko-šovinistické euforie.
Již volba lodi Grand Turk (zahrála si již mj. i Hornblowerovu Indy) za Nelsonovu Victory
nebyla šťastná. Jistě, tato komerční replika fregaty, měla nejblíže k
tomu ztvárnit dobové plavidlo, ale ve „střetu“ s obrovskou italskou
školní lodí Amerigo Vespucci (ať již ztvárňovala Bucentaure či Redoutable) působila spíše směšně. Nebyl k postřehnutí jakýkoli náznak dvou kolon a ani náznak následné „melée“
(promíchání lodí) a vše bylo velice statické. Několik prostřihů na
skupinku vojáků pálících nazdařbůh z mušket kamsi do temnoty nemohlo
celkový nepříznivý dojem zachránit.
nebyla šťastná. Jistě, tato komerční replika fregaty, měla nejblíže k
tomu ztvárnit dobové plavidlo, ale ve „střetu“ s obrovskou italskou
školní lodí Amerigo Vespucci (ať již ztvárňovala Bucentaure či Redoutable) působila spíše směšně. Nebyl k postřehnutí jakýkoli náznak dvou kolon a ani náznak následné „melée“
(promíchání lodí) a vše bylo velice statické. Několik prostřihů na
skupinku vojáků pálících nazdařbůh z mušket kamsi do temnoty nemohlo
celkový nepříznivý dojem zachránit.
Očekávat, že lodi poplují s plnými plachtami by bylo
asi naivní, ale i když chápu, že pomocné motory musely nutně
zapracovat, nevím, co bránilo umístit na ráhnoví jakési „síťové závěsy“,
které by plachtoví alespoň vizuálně simulovaly. A mám-li být náročný – a
to vzhledem k proklamovanému významu akce a jejímu astronomickému
rozpočtou musím – pak bych očekával, že palbu budou ztvárňovat nikoli
jakési „kapslíky“, ale „oheň“ bude šlehat alespoň z nějakých
plastových rour simulujících děla. Dokázali-li takovéto scény obstojně
zvládnout mí kamarádi na vltavském parníku, neměl jsem to snad alespoň
srovnatelné očekávat od pyrotechniků Jejího Veličenstva!?
asi naivní, ale i když chápu, že pomocné motory musely nutně
zapracovat, nevím, co bránilo umístit na ráhnoví jakési „síťové závěsy“,
které by plachtoví alespoň vizuálně simulovaly. A mám-li být náročný – a
to vzhledem k proklamovanému významu akce a jejímu astronomickému
rozpočtou musím – pak bych očekával, že palbu budou ztvárňovat nikoli
jakési „kapslíky“, ale „oheň“ bude šlehat alespoň z nějakých
plastových rour simulujících děla. Dokázali-li takovéto scény obstojně
zvládnout mí kamarádi na vltavském parníku, neměl jsem to snad alespoň
srovnatelné očekávat od pyrotechniků Jejího Veličenstva!?
Následný ohňostroj byl jistě velkolepý, dokonce tak, že
to nelze slovy vypsat, to se zkrátka muselo vidět (či zažít), ale
rozpaky z řad většiny diváctva SHOW SVĚTEL A STÍNŮ nemohl setřít
zcela. Snad na to mělo vliv i počasí, které organizátorům akce přálo pramálo, přestože právě s tímto odůvodněním posunuli oslavy o plných 115
dní oproti skutečnému „výročí“ (21. říjnu). Dík monumentálnímu
ohňostroji lze snad prominout, že ztvárňovaná fáze boje byla v reále
vybojována v časném popoledni, neb ani milosrdný soumrak nemohl
zakrýt, že „účinkující plavidla“ nejsou s to navodit opravdovou
bitevní kulisu…
to nelze slovy vypsat, to se zkrátka muselo vidět (či zažít), ale
rozpaky z řad většiny diváctva SHOW SVĚTEL A STÍNŮ nemohl setřít
zcela. Snad na to mělo vliv i počasí, které organizátorům akce přálo pramálo, přestože právě s tímto odůvodněním posunuli oslavy o plných 115
dní oproti skutečnému „výročí“ (21. říjnu). Dík monumentálnímu
ohňostroji lze snad prominout, že ztvárňovaná fáze boje byla v reále
vybojována v časném popoledni, neb ani milosrdný soumrak nemohl
zakrýt, že „účinkující plavidla“ nejsou s to navodit opravdovou
bitevní kulisu…
Párkrát jsem prý řádně „rozsvítil“ i já, svým
neučebnicovým pojetím trafalgarské bitvy, byť přesnější by bylo
označení kampaň. Leč bylo obtížné se krotit, když pan Jůn, zpravodaj ČT z
Londýna, charakterizoval postoj většiny Britů názorem, že "kdyby Nelson tuto bitvu prohrál, stála by dnes na trafalgarském náměstí Napoleonova socha"?! Vždyť je to flagrantní pokřivení historie! Kdyby byl Nelson v bitvě poražen, ztratila by Royal Navy
nanejvýš několik lodí, ale (ne)poměr námořních sil by zůstal zachován.
Kdyby bitvu nepodstoupil vůbec, pak by se Kombinovaná flotila toliko
přemístila do Středomoří, Španělé by se uchýlili do Cartageny, zatímco
Francouzi by pokračovali v plavbě do jihofrancouzského Toulonu –
taková jsou fakta!
neučebnicovým pojetím trafalgarské bitvy, byť přesnější by bylo
označení kampaň. Leč bylo obtížné se krotit, když pan Jůn, zpravodaj ČT z
Londýna, charakterizoval postoj většiny Britů názorem, že "kdyby Nelson tuto bitvu prohrál, stála by dnes na trafalgarském náměstí Napoleonova socha"?! Vždyť je to flagrantní pokřivení historie! Kdyby byl Nelson v bitvě poražen, ztratila by Royal Navy
nanejvýš několik lodí, ale (ne)poměr námořních sil by zůstal zachován.
Kdyby bitvu nepodstoupil vůbec, pak by se Kombinovaná flotila toliko
přemístila do Středomoří, Španělé by se uchýlili do Cartageny, zatímco
Francouzi by pokračovali v plavbě do jihofrancouzského Toulonu –
taková jsou fakta!
O odstranění hrozby invaze můžeme hovořit toliko v
rovině ryze hypotetické a vizionářské, v daném momentě dík vzniku 3.
kolice a vstupu Rakouska do války (přirozeně i díky námořní kampani, v
níž se zhatily Napoleonovy plány, ovšem souběžně s tím se Nelson
opakovaně hrubě blamoval!) již dávno neexistovala a armáda císaře
Francouzů již dva měsíce táhla vnitrozemím vstříc Slavkovskému slunci.
Ztracené lodi dokázaly loděnice Napoleonova impéria poměrně záhy
nahradit, ale císař jednoduše změnil plán na pokoření „ostrovní říše“ a
tím nyní byla realizace tzv. kontinentální blokády, která jej posléze
zavedla do Španělska (nyní už jako nepřítele) i do ruských dálav, a s
trochou nadsázky i k Waterloo…
rovině ryze hypotetické a vizionářské, v daném momentě dík vzniku 3.
kolice a vstupu Rakouska do války (přirozeně i díky námořní kampani, v
níž se zhatily Napoleonovy plány, ovšem souběžně s tím se Nelson
opakovaně hrubě blamoval!) již dávno neexistovala a armáda císaře
Francouzů již dva měsíce táhla vnitrozemím vstříc Slavkovskému slunci.
Ztracené lodi dokázaly loděnice Napoleonova impéria poměrně záhy
nahradit, ale císař jednoduše změnil plán na pokoření „ostrovní říše“ a
tím nyní byla realizace tzv. kontinentální blokády, která jej posléze
zavedla do Španělska (nyní už jako nepřítele) i do ruských dálav, a s
trochou nadsázky i k Waterloo…
Je-li mi předhazována předpojatost vůči Nelsonovi (a
k Britům obecně), pak uznávám, že tomu tak do jisté míry je – ovšem v
admirálově případě bylo obzvláště flagrantně porušováno pravidlo, že co je "Božího Bohu, co je císařovo císaři".
Použiji-li parafrázi slavného Horatiova trafalgarského signálu, nemohu
ustoupit od názoru, že kdyby Nelson v předchozí kampani KONAL SVOU
POVINNOST (DLE jasnými direktivami stanoveného OČEKÁVÁNÍ ADMIRALITY!), pak by Royal Navy
zůstala nejspíše ošizena o nyní oslavované famózní vítězství v
monumentální bitvě, ale Angličané by v roce 1805 nezažili několik
děsuplných týdnů, za nichž se třásli obavami, kdy a odkud se v (dodnes
plně nekontrolovatelných) dálavách Atlantiku ztracená Villeneuveova
flotila vynoří, aby Napoleonově armádě umožnila „velký skok“ přes vodní
příkop Brity zvaný English Channel.
k Britům obecně), pak uznávám, že tomu tak do jisté míry je – ovšem v
admirálově případě bylo obzvláště flagrantně porušováno pravidlo, že co je "Božího Bohu, co je císařovo císaři".
Použiji-li parafrázi slavného Horatiova trafalgarského signálu, nemohu
ustoupit od názoru, že kdyby Nelson v předchozí kampani KONAL SVOU
POVINNOST (DLE jasnými direktivami stanoveného OČEKÁVÁNÍ ADMIRALITY!), pak by Royal Navy
zůstala nejspíše ošizena o nyní oslavované famózní vítězství v
monumentální bitvě, ale Angličané by v roce 1805 nezažili několik
děsuplných týdnů, za nichž se třásli obavami, kdy a odkud se v (dodnes
plně nekontrolovatelných) dálavách Atlantiku ztracená Villeneuveova
flotila vynoří, aby Napoleonově armádě umožnila „velký skok“ přes vodní
příkop Brity zvaný English Channel.
Jestliže přes můj kritický postoj k celé akci (není nic proti kritice Adama Nicolsona v listu The Guardian) zatoužíte okusit něco ze slavnostní atmosféry výročí, kalendář oslav je ještě bohatý a zvláště reenactment Nelsonova pohřbu s (prý) historicky největší koncentraci plavidel na Temži může jistě být zajímavý. Druhoválečný křižník Belfast, trvale zakotvený naproti Toweru, dokazuje, že by zde nemuselo jít toliko o tisíce pramic…
P. T.: Troufl bych si říci, že k definitivnímu vzdání se snů o
císařských orlech nad Towerem, donutil Napoleona až raketový přepad
kotviště v Boulogne ze dne 30. září 1811, při němž shořela naprostá
většina ze stovek zde shromážděných plavidel. Francie tehdy ztratila
jádro své v severofrancouzských přístavech stále ještě shromážděné
invazní flotily, bez kterého se stalo překonání Lamanšského průlivu již
nemyslitelným – nezbývalo než táhnout do Ruska…
císařských orlech nad Towerem, donutil Napoleona až raketový přepad
kotviště v Boulogne ze dne 30. září 1811, při němž shořela naprostá
většina ze stovek zde shromážděných plavidel. Francie tehdy ztratila
jádro své v severofrancouzských přístavech stále ještě shromážděné
invazní flotily, bez kterého se stalo překonání Lamanšského průlivu již
nemyslitelným – nezbývalo než táhnout do Ruska…