Kdo to byl Charles Parquin? V roce 1803 narukoval ve věku šestnácti let do francouzského 20. pluku myslivců. Paměti tohoto důstojníka Napoleonovy armády představují fascinující líčení francouzské armády jak v časech vítězství, tak v čase porážky – od Jílového a Jeny, Wagramu, Pyrenejského poloostrova až po Lipsko. Dozvíme se řadu zajímavých podrobností o organizaci armády a o morálce vojáků, o životě a názorech buržoazní třídy, z níž autor pocházel. Parquinovy paměti zabírají dvanáct let služby, během nichž stoupal v hodnostech důstojníka lehkého jezdectva až k hodnosti kapitána elitní gardy. Po taženích v Prusku, Polsku, Rakousku, Španělsku, Sasku a Francii – a po mnoha milostných dobrodružstvích, jejichž líčení oživuje bitevní scény – se ocitl ve Fontainbleau, aby později zachytil truchlivou scénu rozloučení Císaře s jeho gardou.

Jako spisovatel je Parquin zábavný a spontánní. Jeho popis vojenských událostí je sevřený a vzrušující. Nade vše vyniká jeho oddanost k císaři, oddanost, která jej nakonec zavedla až do vězení za podporu nezdařeného vylodění Ludvíka Napoleona v Boulogne; v roce 1845 také ve vězení zemřel.

Čtenáři dostanou do rukou (po Kovaříkově překladu pamětí Marbotových) další pozoruhodné memoáry napoleonské éry, sice ne tak rozsáhlé, ale rozhodně nikoliv méně čtivé. Zbývá jen doufat, že nakladatel nebude tentokrát škudlit na kvalitním papíře a využije některé z půvabných Myrbachových ilustrací, kterými bylo doprovozeno původní francouzské vydání.