Vše začalo nevinnou zprávou v tisku (Rovnost, 14. 4. 2006), kde hejtman prohlásil, že neví o nesouhlasných hlasech, které zaznívají proti zamýšlené dostavbě muzea u Mohyly míru. Nesouhlas vyjádřila mj. i správní rada Mohyla míru – Austerlitz, o. p. s. zejména proto, že tato organizace sdružující 20 obcí a měst nebyla o výše zmíněném záměru vůbec informována. Já jsem na toto téma napsal hejtmanovi v minulých dvou letech několik e-mailů a dokonce jsme jej loni na schůzce u něj v kanceláři, coby správní rada o. p. s., o našem postoji informovali. Věřili jsme, že se bude našimi návrhy na vznik dlouhodobé koncepce výstavnictví na slavkovském bojišti zabývat a podpoří naši snahu o větší využití muzeí ve Šlapanicích a Slavkově u Brna. Dnes už o ničem neví a chce dostavovat, podle jeho vlastních slov „za miliony". Netvrdíme, že jsme kategoricky proti dostavbě, ale chceme vědět co a jak se má dostavět. Zřizovatel, tedy JMK, a ani vedení muzea neuznalo za vhodné informovat organizaci, která reprezentuje zájmy cca. 40000 občanů obcí slavkovského bojiště a má ve svém statutu mj. i péči o slavkovské bojiště. Hejtman si možná neuvědomuje, že tito lidé jsou rovněž potencionálními voliči.
V dalších článcích v Rovnosti se objevily informace o kontroverzních podnikatelských aktivitách náměstka ředitele Muzea Brněnska dr. Hanáka, které kryjí jak jeho ředitel, tak i vedoucí krajského odboru kultury a památkové péče ing. Tomáš Drobný: "O žádných takových prodejích nevím. Musím si všechno důkladně ověřit," prohlásil v Rovnosti z 18. 4. 2006. Pan Drobný nemluví pravdu, protože jsem jej o těchto praktikách informoval v minulých letech velmi podrobně, a to jak písemnou formou e-mailem, tak i osobně. Radního ing. Letochu, vedoucího Odboru kultury JMK, jsem o tomtéž informoval osobně při naší schůzce se správní radou Mohyla míru – Austerlitz, o. p. s., písemně e-mailem, obě formy téhož sdělení obdržel i hejtman. To vše se stalo loni. Navíc jsem radnímu Letochovi věnoval celý svazek pohlednic z produkce soukromého vydavatele, krajem placeného náměstka ředitele muzea, i s dokladem o zakoupení na Mohyle míru. Slíbil mi, že se tím bude zabývat. Vše mohu doložit, nebo na to mám svědky. Navíc sám dr. Hanák pro Rovnost 18. 4. 2006 uvedl: "Historické publikace jsem začal vydávat už před nastoupením do funkce, je to můj koníček. Při nástupu jsem o tom informoval vedení. Většina knih se prodá jinde. Hradím všechny náklady včetně reprodukčních práv, tím se to podle mne kompenzuje. Stěžují si na mne jen proto, že mi závidí."
Všichni jmenovaní tedy dobře a již dlouho vědí, že náměstek Muzea brněnska obchoduje a zabývá se vydáváním neperiodických publikací a pohlednic ve svém Vydavatelství AVE Brno jako soukromý podnikatel. Vědí také, že se tyto publikace obsahově kryjí s jeho pracovní náplní, že na nich používá fotografie objektů, kde pracuje a o které má pečovat, že na nich spolupracují stejní autoři, kteří jsou pravidelně placeni z prostředků muzea, jako realizátoři výstav a expozic. Jsou navíc informováni, že se tyto publikace a jiné zboží prodávají organizaci, na jejímž řízení se podílí, a používá pracoviště jako prodejní místo. Když jsem se z tisku dozvěděl, že se má touto aktivitou zabývat rada JMK, věřil jsem, že dojde konečně k narovnání této paradoxní situace. V Rovnosti z 21. 4. 2006 jsem si však přečetl vyjádření mluvčí JMK dr. Svitákové: "Radní vzali na vědomí informace, které se o skutečnostech na Mohyle míru objevily v tisku… Neshledali porušení platných předpisů ani dobrých mravů." Pochopil jsem, že ani hejtman ani zástupci zřizovatele Muzea Brněnska, krajští radní Drobný a Letocha netuší, co jsou to dobré mravy.
Dal jsem si tedy tu práci, abych se všem pokusil celou věc objasnit. Následující tabulka nabízí názorné vysvětlení pozice a statutu výše jmenovaných subjektů.
| Výpis dat Obchodního rejstříku v ARES | Data z registru živnostenského podnikání ARES | ||
| Obchodní firma: | Muzeum Brněnska, příspěvková organizace | Obchodní firma: | PhDr. Jaromír Hanák |
| IČ: | 00089257 | IČ: | 16313682 |
| Sídlo: | Porta coeli 1001, 666 02 Předklášteří | Místo podnikání: | Vltavská 215/7, 625 00, Brno – Starý Lískovec |
| Registrace: | Živnostenský úřad: č. 370200, Magistrát města Brna | ||
| Předměty podnikání: | specializovaný maloobchod hostinská činnost technické činnosti v dopravě |
Předměty podnikání: | vydavatelská činnost neperiodických publikací |
| Předměty činnosti podnikání: | mj. vydávání odborných, informačních a propagačních neperiodických publikací ve smyslu zák. č. 34/1995 Sb. a periodického tisku ve smyslu zák. č. 46/2000 Sb. | ||
| Databáze Národní knihovny ČR | |
| Název nakladatele | Nakladatelství AVE. Brno |
| Odkaz. formy názvu | AVE. Brno |
| Vydavatelství a nakladatelství AVE. Brno | |
| Adresa a kontakt | Vltavská 7/215, 625 00 Brno |
| Tel. | 547 354 272, 608 870 399 |
| ave.brno@seznam.cz | |
| Identifikátor 1 | 80-8683 |
| Datum aktualizace | 20040105 |
| Číslo záznamu | 000006359 |
Podle jednoho výkladu tím nebyl porušen žádný předpis ani zde není nic, co by odporovalo dobrým mravům… Lze se na to však dívat i jinak.
Podle usnesení vlády České republiky ze dne 21. března 2001 č. 270 + P ke Kodexu etiky zaměstnanců ve veřejné správě, který je v České republice na úrovni krajů běžně uplatňován i pro zaměstnance příspěvkových organizací, se mj. v článku 3 uvádí, cituji:
"Článek 3
Střet zájmů
1. Zaměstnanec nepřipustí, aby došlo ke střetu jeho soukromého zájmu s jeho postavením jako zaměstnance ve veřejné správě. Soukromý zájem zahrnuje jakoukoliv výhodu pro něj, jeho rodinu, blízké a příbuzné osoby a právnické nebo fyzické osoby, se kterými měl nebo má obchodní nebo politické vztahy.
2. Zaměstnanec se neúčastní žádné činnosti, která se neslučuje s řádným výkonem jeho pracovních povinností nebo tento výkon omezuje.
3. Pokud si není zaměstnanec jist, zda jde o činnost slučitelnou s jeho podílem na výkonu veřejné správy, projedná záležitost se svým nadřízeným."
V článku 5 se v bodě 4 mj. uvádí:
"Zaměstnanec se v soukromém životě vyhýbá takovým činnostem, chování a jednání, které by mohlo snížit důvěru ve veřejnou správu v očích veřejnosti, nebo dokonce zavdat příčinu k vydírání zaměstnance v důsledku jeho jednání v rozporu s právními předpisy nebo etickými normami."
V článku 6 se hovoří o zneužití úředního postavení a v bodě 1. se doslova píše:
"Zaměstnanec nevyužívá výhody vyplývající z jeho postavení, ani informace získané při výkonu veřejné správy pro svůj soukromý zájem. Je jeho povinností vyhnout se konfliktům zájmů i předcházet takovým situacím, které mohou podezření z konfliktu zájmů vyvolat.
Pokud se v Jihomoravském kraji příslušným orgánům příčí, předložit zaměstnancům své příspěvkové organizaci k akceptaci kodex, který kmenoví zaměstnanci jistě respektují, je to jasný signál všem ostatním. Ředitel školy může soukromě podnikat a vydávat učebnice, které může prodávat přímo na pracovišti a jeho organizace je od něj ráda koupí. Ředitel domova důchodců může vyrábět soukromě léky, bylinkové čaje, prodávat je důchodcům a provozovat sanitní službu atd. Když se o tom náhodou dozví hejtman, nebo radní, nic se neděje – neporušili žádný předpis ani svým podnikáním nečiní nic proti dobrým mravům.
Možná by si pánové a dámy z JMK mohli přečíst i následující:
Muzeum Brněnska je členem Mezinárodní rady muzeí ICOM (International Council of Museums), což je mezinárodní profesní nevládní organizace se statutem konzultanta UNESCO. Byla založena roku 1946 z iniciativy Chaucey J. Hamlina (USA) a Georgesse Sallese (Francie). Od svého založení se rozrostla na téměř 13 000 členů, individuálních (muzejní pracovníci) nebo institucionálních (muzea a příbuzné instituce) ve 148 zemích. Má 116 národních výborů, 25 mezinárodních komisí a 12 přidružených organizací zastupujících všechny druhy muzeí – vědy a techniky, umění, archeologie a historie, etnografie, přírodních věd atd., jakož i instituce podobného zaměření, např. zoologické zahrady, akvária, botanické zahrady.
Členem ICOM se může stát každý odborný pracovník muzea, který sdílí program organizace, je ochoten se podřídit jejímu statutu a etických zásadám a platí pravidelně stanovené roční příspěvky. Kromě příslušnosti k národnímu výboru má každý člen právo a možnost účastnit se jako člen s volebním právem práce jedné mezinárodní odborné komise, kterou si zvolí podle své specializace a zájmu. V další odborné komisi může pracovat, avšak nemá právo volit ani být volen.
JMK o této skutečnosti neví a netuší, že jako zřizovatel má za povinnost se tímto zabývat.
ICOM má svůj„PROFESNÍ ETICKÝ KODEX MUZEÍ" z něhož opět cituji:
"Profesní etický kodex Mezinárodní rady muzeí (ICOM) byl jednomyslně přijat na 15. valném shromáždění konference ICOM v Buenos Aires v Argentině dne 4. listopadu 1986; jeho změny schválilo 20. valné shromáždění konference ICOM ve španělské Barceloně dne 6. července 2001.
Příloha kodexu také obsahuje Definici muzea a odborného muzejního pracovníka:
5. Všeobecné principy
Odborný muzejní pracovník je každý, kdo je zaměstnancem muzea nebo instituce muzeu odpovídající podle definice v čl. 2 (1), kdo má odbornou kvalifikaci nebo ekvivalentní praktickou zkušenost v některém z oborů potřebném pro řízení a provoz muzea, jakož i nezávislé osoby, které respektují Profesní etický kodex muzeí lCOM a pracují pro muzea – v duchu výše uvedené definice – buď jako externí odborní pracovníci nebo jako poradci, avšak nepropagují žádné komerční produkty a zařízení, potřebné pro muzea a muzejní služby, ani s takovými produkty neobchodují.
Kodex rovněž definuje Střet (konflikt) zájmů:
Existence osobního nebo soukromého zájmu, který je v rozporu se zásadami výkonu zaměstnání, což ohrožuje – skutečně nebo zdánlivě – objektivitu rozhodování. Bod 3.7 Střet zájmů Koncepce sbírkotvorné činnosti nebo interní předpisy muzea musí obsahovat ustanovení zajišťující, aby se žádná osoba, podílející se na řízeni muzea a jeho koncepci, jako např. člen správní rady, zástupce řídícího orgánu nebo zaměstnanec muzea, nedostala do konfliktu s muzeem při získávání předmětů a nezneužívala důležitých informací získaných z titulu své funkce. V případě střetu zájmů mezi potřebami jednotlivce a muzea musí zájmy muzea dostat přednost. Muzeum musí rovněž pečlivě zvažovat každou nabídku, ať už formou prodeje nebo daru s odpisem z daní, ze strany zástupců řídícího orgánu, zaměstnanců muzea, rodinných příslušníků nebo blízkých spolupracovníků těchto osob.
Součástí kodexu je i kapitola Profesionální jednání. Zde se předpokládá, že odborní muzejní pracovníci jsou zaměstnanci muzea. Tyto zásady platí rovněž v případě, kdy jednotlivec poskytuje služby muzeu přímo nebo prostřednictvím specializované agentury. Kapitola dále pokračuje:
5. Všeobecné principy
5.1 Etické závazky muzejních pracovníků
Být zaměstnancem muzea, financovaného bud' z veřejných nebo soukromých zdrojů, je závazek vůči veřejnosti a nese to s sebou velkou zodpovědnost. Zaměstnanci muzea musí proto při všech svých činnostech jednat čestně, přísně dodržovat etické zásady a zachovávat nejvyšší stupeň objektivity.
Muzejní pracovník se musí řídit dvěma hlavními zásadami: Za prvé, muzea reprezentují závazek vůči veřejnosti a jejich význam pro společnost je přímo úměrný kvalitě poskytovaných služeb. Za druhé, intelektuální schopnosti a odborné znalosti samy o sobě nestačí a musí být podmíněny vysokou úrovní etického jednání.
Ředitel a ostatní muzejní pracovníci jsou vázáni k muzeu, kde pracují, profesionální a akademickou loajalitou a jsou vždy povinni jednat v intencích koncepce muzea. Musí se řídit zásadami Profesního etického kodexu muzeí ICOM a měli by také znát další kodexy či koncepční dokumenty vztahující se k muzejní práci. V případě nutnosti musí ředitel (nebo pověřený vedoucí pracovník muzea) upozornit řídící orgán muzea, aby jednal v souladu s těmito zásadami.
5.2 Individuální jednání
Loajalita ke kolegům a k zaměstnavateli – muzeu – je důležitým profesionálním závazkem a musí být založena na věrnosti základním etickým principům vztahujícím se k profesi jako takové.
Uchazeči o určitou funkci v muzeu musí otevřeně a pravdivě poskytnout všechny informace, které mohou mít vliv na posuzování jejich žádosti; jsou-li přijati, musí přistoupit na to, že práce v muzeu je zpravidla povoláním na plný úvazek. I když pracovní smlouva nezakazuje vedlejší zaměstnání nebo obchodní zájmy, ředitel ani vedoucí pracovníci nesmí přijmout jiné placené zaměstnání nebo zakázku mimo muzeum, pokud by mohlo dojít ke střetu zájmů. Při přijímání jakýchkoli placených nebo neplacených funkcí musí muzejní pracovníci dbát zásad osobní i institucionální etiky a nezpronevěřovat se jim.
5.3 Soukromé zájmy
Zatímco příslušníci jiných profesí mají právo na určitou míru osobní nezávislosti, muzejní pracovníci si musí uvědomovat, že žádný soukromý, obchodní nebo odborný zájem nelze zcela oddělit od zájmu muzea nebo jiné formální vazby, kterou vůči muzeu mají – a to navzdory všem možným opatřením a výhradám. Veškerá činnost jednotlivce, která s muzeem jakkoliv souvisí, může mít vliv na instituci nebo jí být přisuzována. Muzejní pracovník musí tedy dbát nejen na svou skutečnou motivaci a osobní zájmy, ale i na to, jak může být jeho činnost interpretována vnějšími pozorovateli.
Zaměstnanci muzea a jiné jim blízké osoby nesmí přijímat dárky, pozornosti, půjčky nebo jiné osobní výhody, nabízené v souvislosti s jejich působením v muzeu (viz 8.5). Profesionální zdvořilost může příležitostně zahrnovat i předávání a přijímání dárků. Tyto vzájemné pozornosti se musí vždy odehrávat ve jménu instituce, nikoliv jménem jednotlivce.
Z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že Muzeum Brněnska by už nemělo být členem ICOM, protože jeho zřizovatel ani ředitel nepodnikli dlouhé roky nic, co by zamezilo činnosti jejich zaměstnance a náměstka ředitele Muzea Brněnska dr. Hanáka, jenž podle mého názoru a definice ICOM nesplňuje ani zdaleka nároky kladené na odborného muzejního pracovníka. Totéž se tedy týká i Mgr. Rečka, ředitele Muzea Brněnska, protože kryje svého kolegu a oba nerespektují „PROFESNÍ ETICKÝ KODEX MUZEÍ ICOM". O těchto skutečnostech jsem ICOM již informoval.
Je mnoho otázek, na které neznám odpověď, ale jedna se mi pořád vrací. Jak je možné, že Mgr. Reček, uvedený v tzv. Cibulkových seznamech pod krycím jménem "Tonda", může i po 15 letech takto řídit příspěvkovou instituci JMK, když už dříve fungoval stejným způsobem v Okresním muzeu (předchůdce Muzea Brněnska) ještě pod Okresním úřadem Brno-Venkov? V roce 1999 musela z firmy R.E.T.I.C., v. o. s. odstoupit jeho manželka, protože tato firma téměř výhradně zajišťovala tiskoviny a další služby pro muzeum a také pro Nadaci Mohyly míru, kterou tehdy Mgr. Reček také velmi zajímavým způsobem vedl. Mimochodem tato firma je i nadále velmi častým dodavatelem různých služeb pro Muzeum Brněnska. Nabízí se otázka, zda rodinný podnik neskončil jen formálně. Už tehdy jsem na to upozorňoval přednostu úřadu a další úředníky, kteří dnes pracují na JMK. Někdy v roce 1993 dr. Hanák odešel z Historického muzea ve Slavkově u Brna kvůli stejné činnosti, kterou provozuje dodnes. Obratem byl zaměstnán u svého přítele v Muzeu Brněnska. Ne, nemluví ze mne závist. Ať jdou pánové podnikat jako soukromé osoby a smeknu před nimi. Oba jsou velmi flexibilní, schopní a umí se o sebe postarat. Myslím si, že za ty roky si už jistě vydělali na to, aby mohli přestat sedět na dvou židlích.
Na závěr se znovu ptám: kdo si ještě myslí, že se v Muzeu Brněnska neděje něco, co by bylo v rozporu s dobrými mravy? Předpis na to asi nenajdeme a já osobně jej ani nepotřebuji. Proč se nedodržují v příspěvkové organizaci JMK základní etické normy, pane hejtmane? Nechtěl byste napsat nějaký předpis na dobré mravy a vysvětlit kolegům, co mají na starosti kulturu (měli by to však vědět sami) co je to etika? Měl by být na etiku předpis?
Vadilo by, kdyby zaměstnanci příspěvkových organizací, podnikali v oboru svého zaměstnavatele? Zaměstnanec školy by soukromě vydával učebnice a prodával je škole, zaměstnanec domova důchodců by měl výrobnu potravina prodával by osazenstvu občerstvení, nebo měl autodopravu a za úplatu ba důchodcům nabízel odvozy do nemocnic, zaměstnanci nemocnice by mohly mít svoji soukromou lékárnu a dodávali by svojem zaměstanavateli léky a zdravotnický materiál? V Jihomoravském kraji ne.
Miroslav Jandora
Prezident Projektu Austerlitz
Člen správní rady Mohyla míru – Austerlitz, o. p. s.