Napoleon Bonaparte. Vstupuje do světových dějin současně s vypuknutím francouzské revoluce, které slouží, kterou ovládne, a kterou ukončí, aby se korunoval císařem a vedl dobyvačné války… nebo ne? V každém případě patří mezi velké postavy dějin. A zaslouží, abychom mu věnovali pozornost. Ostatně, má-li dodnes své „nepřátele“, je i v jejich zájmu jej studovat, poznávat, a svým způsobem i oceňovat jeho kvality, protože lesk vítězství se na prvním místě měří velikostí poraženého protivníka.

Předkládaná kniha je souborem vybraných textů publikovaných na webech Security Magazínu a Projektu Austerlitz v posledních letech. Jejich společným jmenovatelem jsou životní osudy Napoleona a jeho současníků především z hlediska dobového vojenství, protože přese vše byl Napoleon na prvním místě vojákem a vojevůdcem. Věnujeme se s Jeanem Colinem jeho vojenskému vzdělání, díky kterému poznal teorii, poznal příklady velkých vojevůdců minulosti – jak jen ve své době se svými prameny mohl. Vystihl to podstatné, dovedně kombinoval a doplnil a mimořádným způsobem válečné umění obohatil – ke své smůle se však od vlastních zásad zejména v pozdějších letech příliš odchyloval. Věnujeme se talentu a výkonům jeho podřízených na vybraných příkladech. A prostředkům, s nimiž válku vedli, chtěli a museli vést. Vybraným tažením a bitvám, především, ale nejen, Slavkovu a Waterloo. „Kdyby“ do dějin nepatří, ale v dějinách vojenských má své specifické postavení. Musíme se snažit pochopit možné alternativy, které se válečníku nabízejí, ač jich třeba nevyužije, protože teprve poté můžeme plně porozumět jeho situaci a hodnotit jeho doložené postupy. Prohrál Napoleonovi bitvu na belgických bezútěšných pláních u Waterloo výbuch sopky? Neměl v tom prsty spíše věhlasný vojenský teoretik baron Jomini? Jak by mohl… vždyť u Waterloo nebojoval. A proč granátníci neměli granáty, karabiníci karabiny a co byla furia francese?

V roce 2021 skončila epocha 200. výročí přímo spojených s Napoleonovou dobou. Zejména výročí spjatá s významnými bitvami, s nástupem Napoleona k moci, a jeho různými politickými činy, a také výročí jeho smrti byly důvodem k četným reakcím a úvahám vedeným v mnoha směrech a často kriticky. Často příliš kriticky. Pokusili jsme se na některé reagovat. Ostatně, dokud se chceme o Napoleona přít, má smysl se jeho době věnovat. V osmi kapitolách a bezmála padesáti článcích nabízíme pohled na mimořádnou dobu do velké míry definovanou mimořádným životním osudem jednoho člověka – ale bezpočtem skvělých i tragických osudů jeho současníků. Na dobu fascinující z hlediska dějin vojenství a války, diplomacie a politiky, jejichž některé otázky mají přesah do naší přítomnosti.

Jakub Samek je viceprezidentem Projektu Austerlitz a Středoevropské napoleonské společnosti. Bezmála dvacet let spolupořádá vzpomínkové akce nejen, ale především na bitvu u Slavkova. Patří mezi tzv. re-enactory. Členy spolků vojenské historie. A také tomuto fenoménu je v knize věnován prostor. Je překladatelem a publicistou, redaktorem Security Magazínu a věnuje se oblasti vojenské historie i dnešních ozbrojených sil.

Knihu lze pořídit u dobrých knihkupců a také přímo u vydavatele na www.vydavatelstviakcent.cz

Předmluva

Před nějakou dobou se začaly na Security Magazínu objevovat články Jakuba Samka s napoleonskou tématikou, jejich počet rostl a byla to dobrá setba, přesto bych ale nečekal, že nadejde čas sklizně a z článků se zrodí kniha. Byl jsem jeden z prvních čtenářů, probíral jsem se v ní s rostoucím údivem i respektem a doslova mě do sebe z několika důvodů vtáhla.

Zdánlivě nesourodé články tu vytvořily v sedmi okruzích kompaktní celek. Vznikl obraz Napoleona, jeho doby i napoleonské armády, který má dva rozměry a možná i víc. Nejde tu jen o čistou minulost, ale i o živou historii a o to, jak rozporně je Napoleon Bonaparte vnímám v dnešní době.

Musím podtrhnout, že vznikla kniha, v níž si své nalezne jak čtenář, který v tematice teprve začíná plout, tak i ten, kdo se v ní už pohybuje jako ryba ve vodě. Jakub Samek navíc našel a skloubil to, co je skutečně těžké, rovnováhu mezi formou a obsahem; píše vyrovnaným, erudovaným a lehkým stylem. Skoro se mi chce napsat, že vytříbeným, spočívá-li vytříbenost ve schopnosti předat čtenáři to, co vím, srozumitelně, poutavě a aniž bych musel ubrat na kvalitě. Jistěže se zde odrážejí zkušenosti s editací tří sborníků studií k výročím bitev u Slavkova a Znojma, do nichž Samek přispěl i jako autor a překladatel.

Znám Jakuba Samka už pěknou řádku let a vím, že je amateur v onom původním slova smyslu, kdy toto substantivum značilo milovníka. Miluje napoleonskou dobu, ne však nekriticky, jak ostatně zjistíte. Miluje ji natolik, že z ní učinil svoje krédo a poslání. V čele Central European Napoleonic Society a na předním místě v Projektu Austerlitz vytvořil re-enactement podle dobových řádů a předpisů; když uvidíte napoleonské vojáky na vzpomínkových akcích, můžete si být jisti, že dělají přesně totéž, co musely dělat jejich vzory. Ze snahy dodat těm, kteří oblékají uniformy napoleonských jednotek, co největší autenticitu, se zrodil Samkův zájem o studium dobových vojenských řádů, předpisů a postupně všeho, co s funkcí revolučních a napoleonských armád souviselo. V neposlední řadě se jednalo i o znalost děl francouzských teoretiků, na kterých stavěl Napoleon svoje válečné umění, a práce, jimiž přispěli Napoleonovi maršálové a generálové. To vše ostatně zjistíte nejen ve třetí, z hlediska vojenské historie nejcennější části knihy.

Ne že by ostatní nebyly cenné. Medailonky o vojácích a jejich osudech, generálech, maršálech i o samotném Napoleonovi a jeho bitvách do této knihy patří. I v nich se projevuje velká znalost tématu i autorův kritický přístup.

Zbývá poslední okruh, který nemohu pominout. To, jak je Napoleon vnímán dnes. Najdete zde polemiku s mnoha publicisty, historiky i novináři na téma možného vztahu císaře Francouzů k myšlence Evropské unie, reakci na poněkud otřepané fráze některých autorů, přirovnávajících Napoleona k Hitlerovi, na tvrzení pacifistů, že byl válečným štváčem, i na téma otevřené zcela nedávno jako stigma moderní doby, tedy na obvinění z white suprepacy, bílé nadřazenosti, z rasismu a otrokářství.

„Víno je nalito, je třeba ho vypít,“ říkával císař Francouzů a Samkův Napoleon je grand cru, výjimečná kvalita.

Máte vzácnou příležitost si ji vychutnat!

Mgr. Jiří Kovařík, F.I.N.S., historik a spisovatel