Nalevo od císařské silnice Brno – Olomouc asi 7 km východně od Brna se rozkládá vesnice Podolí.  Původně to byly dvě vesnice. Kříčeň a Podolí. Panství patřilo Kapitule sv. Petra v Brně a bylo jejím významným hospodářským centrem .V Podolí měla Kapitula hospodářské budovy, pivovar, příbytek pro úředníka, sýpku, dvůr, chlévy, palírnu. Z peněz za prodané poddanské grunty se v letech 1792-1795 stavěl zámek v Podolí. Mimo spotřebovaný  materiál,  bylo prostavěno 17 828 zlatých. Hospodářskou správu vedl v roce 1805 z Podolí Fr. Ant. Zelinka, který byl přeložen do Brna a po jeho rezignaci byl správcem kapitulního hospodářského úřadu jmenován Jan Wibus. I ten bydlel v Podolí.  Za deset let po dokončení stavby zámku se schylovalo k bitvě u Slavkova. Největší zkázu přinesl Podolí 20. listopad 1805. Francouzští vojáci vyloupili sýpku, pobrali všechen oves, trochu hrachu a prosa. Plenění zle odnesl podolský zámek. Nábytek úplně zničen, zařízení, až na několik stolečků a trochu nádobí roztřískáno, tři křídla dveří vytržena a spálena, okna a žaluzie zčásti rozbity. Dřevěná podlaha ze všech světnic byla vytrhána a spálena. V kancelářích ustájili koně. Četné úřední knihy a spisy a listiny byly roztrhány a spáleny. U správce zámku byly dvě železné pokladny, ze kterých bylo uloupeno 301 zlatých. Nábytek byl zničen, troje dveře spáleny, okna rozbita a nářadí co zde bylo uloženo, tj. několik kop hřebíků, lopaty, váhy, závaží a kolomaz, také až na železný kotel zmizelo. Stejný osud postihl drábovo obydlí a také především statek, kde bylo pobráno takřka všechno. Zůstalo jen šest věder zelí, 27 kravských řetězů a několik stoliček. Na sýpce, kde bylo původně asi 200 měřic ovsa, 40 měřic přesnice, 9 měřic hrachu, 12 měřic prosa a asi 8 měřic jáhlí,  zbylo jen trochu pšeničného sladu a ječmene. V pivovaře bylo zcizeno nebo vypuštěno 38 sudů piva a sládkovi byl skoro všechen majetek uloupen. V palírně byla zkáza dovršena. Šest dveří odneseno, kamna rozbita, nářadí roztlučeno a spáleno, kotle sebrány. Celá budova se podobala zřícenině a ne příbytku. Židovský nájemce tak přišel o převážnou část majetku, protože Francouzi také našli všechno, co si uschoval. Rabování však nakazilo také poddané, kterým Francouzi pobrali co jen mohli. Vzhledem k tomu, že i úředníci utekli před nepřítelem, nebylo nikoho, kdo by vykonával dozor nad svěřeným majetkem. Poddaní v Podolí využili této příležitosti a odnesli co na sýpce ještě zbylo. Špatným příkladem šel sám rychtář, který si domů odnesl hrách. Po něm přicházeli další, mezi nimi i lidé ze dvora a z pivovaru. Brali u správce zámku i hřebíky a odnesli dokonce i srdce z panského zvonu. Také z pivovaru, spolu s bedřichovickými, vzali několik věder piva, které vypili přímo na místě, doma nebo v podolských vinohradech spolu se šlapanickými sedláky, kteří se zde schovávali. Po slavkovské bitvě byl počátkem roku 1806 proveden soupis škod, který na majetku vrchnosti činil 32 071 zlatých a 30 krejcarů. Škody poddaných vyšetřovala v Podolí komise krajského úřadu  ve dnech  20. a 21. března 1806, která se tím přesvědčila o nezbytnosti poskytnutí pomoci. Proto bylo na obživu a setí vydáno z císařských skladišť 485 měřic žita a 1470 měřic ovsa a bylo uznáno, že poddaní nejsou schopni zaplatit dlužný nájem. Ze strany hospodářské správy byla přijata celá řada organizačních a úsporných opatření tak, aby se provoz velkostatku dostal co nejdříve do normálních kolejí.