J.-G.-V. Allain byl v bitvě u Slavkova náčelníkem štábu Suchetovy pěší divize, jež byla součástí Lannesova V. armádního sboru a střetla se na severním úseku fronty s předvojem spojenecké armády pod velením knížete Bagrationa.

Jacques Gabriel Victor Allain, narozen 7. ledna 1773 v Saumuru/Maine-et-Loire, zemřel v Passy u Paříže v domě v Rue de Seine č. 1 14. července 1852 v 10 hodin ráno. Vojenskou službu nastoupil 5. května 1789 v řadách karabiníků hraběte z Provence (Crabiniers de Monsieur). Sedmadvacátého dubna 1791 nastoupil na dovolenku. Do Ústavní gardy krále (Garde constitutionnelle du roi) vstoupil 9. prosince 1791 a poté, co byla 5. června 1792 rozpuštěna, byl zvolen 17. srpna 1792 kapitánem druhého praporu dobrovolníků z departementu Maine-et-Loire, s nímž byl odeslán k Severní armádě. Počátkem roku 1793 byl zbaven hodnosti jako podezřelý pro svou předchozí službu v Ústavní gardě krále.

Teprve 4. května 1794 byl znovu zařazen jako adjudant de place v Angers k Západní armádě a následně, 5. března 1795, zařazen v původní hodnosti do její 97. bitevní půlbrigády (97e demi-brigade de bataille). Jeho postup se nazastavil, již 6. června 1795 se stal v 17. vojenské divizi v Paříži adjunktem (adjoint) hlavního adjudanta Guidala. Následně byl 9. října 1795 převelen k 16. dragounskému pluku, kde stal adjunktem hlavního adjudanta Lacoura v Severní armádě a následně v Sambro-moselské armádě. V Itálii působil od 30. března 1797 jako pobočník (aide de camp) generála Lemoina a od 13. listopadu 1797 jako velitel švadrony 16. dragounského pluku. Jako náčelník štábu Lemoinovy divize v Římské armádě a poté v Neapolské armádě se vyznamenal při dobytí městeček Terni a Popoli, a protože byl přeložen k Záložní armádě, i v bitvě u Marenga 14. června 1800.

Ve věku sedmadvaceti let a po jedenáctileté službě byl 7. srpna 1800 jmenován adjutant-komandantem (adjudant-commandant) v Italské armádě. Po přezkoumání (traitement de réforme) z 23. září 1801 byl 3. listopadu 1801 zařazen v seznamu aktivních adjudants-commandants do štábu 9. vojenské divize v Mende. Již 23. září 1802 byl zbaven aktivní služby, ale svých funkcí v Mende se přece jen ujal 6. dubna 1803. Rok 1805 přinesl velké změny, 1. srpna byl jmenován v Pobřežní armádě (Armée des Côtes de l’Océan) velitelem štábu divize těžké jízdy generála Nansoutyho a poté ve Velké armádě, 27. října 1805 zaujal stejné postavení v Suchetově divizi 5. armádního sboru a vyznamenal se v bitvě u Slavkova 2. prosince 1805. Maršál Lannes požádal o jeho přeřazení, k němuž došlo 24. září 1806. V letech 1806-1807 se účastnil pruského a polského tažení jako velitel štábu Gudinovy divize 3. sboru Velké armády. Maršál Davout požádal 20. srpna 1807, aby byl dán k dispozici vrchnímu veliteli, k čemuž došlo 15. října 1807. Byl tehdy zařazen do 2. pozorovacího sboru Girondy (2e corps d’observation de Gironde), ale teprve v květnu 1808 dorazil do Španělska, kde působil od 1. října v generálním štábu a poté, od 1. července 1809 ve 3. divizi 2. sboru Španělské armády. V listopadu 1809 dostal ze zdravotních důvodů svolení k návratu do Francie, kde byl 6. září 1810 propuštěn do důchodu, jehož výše byla 13. prosince 1810 stanovena na 1.000 franků.

Od 12. března 1816 působil jako soudce při tribunálu v korsickém Ajacciu, ale již 5. února 1817 se musel této funkce vzdát a nastoupil 1. července znovu do penze. Ještě 17. dubna 1822 mu byla udělena čestná hodnost maréchal de camp. Rytířem Čestné legie se stal 5. února 1804, důstojníkem Čestné legie 14. června 1804 a jejím velitelem (Commandant) 25. prosince 1805. Za Restaurace mu byl udělen kříž sv. Ludvíka 25. září 1815, byl rovněž nositelem švédského řádu Meče.

Literatura:

• QUINTIN, D. a B., Dictionnaire des colonels de Napoléon, Paříž/S.P.M., 1996, s. 38-40.