O Památníku Mohyla míru bylo již řečeno a napsáno mnoho. Většina z těch, kdo o něm slyšeli, také ví, že je ve skutečnosti také hrobkou pro ostatky padlých slavkovských vojáků. Jak ale ona hrobka vypadá, a co (kdo) v ní nachází věčný klid, přiblížil antropologický výzkum z listopadu roku 1992.

Hrobka byla nedílnou součástí již od původní myšlenky postavit památník. Osárium, tedy kostnice, které mělo sloužit (a stále slouží) k ukládání ostatků padlých vojáků, se nachází pod úrovní podlahy kaple památníku. Vstup do něj je kryt zdobenou deskou z masivního syenitu. Jedná se o téměř uzavřený prostor kvádrovitého tvaru o délce 5 metrů a šířce 3 metry. Do hrobky však vedou větrací kanály, zabezpečené od roku 1992 proti vniknutí zvířat, neboť po otevření byla hrobka očištěna od nánosu zeminy a uhynulých zvířat. V hrobce se nacházely celkem 4 rakve: dvě větší uložené po stranách a dvě menší v ose hrobky.

Antropologický výzkum

Sedmidenní antropologický průzkum kosterních pozůstatků provedli posluchači magisterského studia Antropologického ústavu Masarykovy univerzity v Brně pod vedením MUDr. Vladimíra Novotného, CSc. Z tohoto výzkumu vznikla poměrně stručná zpráva. Prozkoumány byly ostatky uložené ve dvou dubových rakvích, které se nacházely při delší straně hrobky (menší rakve byly ponechány nedotčeny). Zkoumané rakve byly naplněny kostmi, které sem byly uloženy po náhodném nálezu v areálu bojiště bitvy u Slavkova. Jednotlivé kosti byly z rakve vyjmuty, očištěny a došlo též k vytřídění zvířecích ostatků, které byly součástí rakví.

Celkový počet lidských pozůstatků byl 4 584 kostí a kosterních úlomků. Jednalo se převážně o mladé muže, vzhledově velmi rozdílných tělesných typů, což odpovídá etnické různorodosti účastníků bitvy. Kosti musely patřit minimálně 65 osobám, maximální počet osob, kterým ostatky mohly náležet, je 126. Reálný počet se pohybuje mezi oběma čísly. Překvapivý byl však nález pozůstatků, které patřily ženskému pohlaví.[1]Jedná se o celkem 10 žen, což tvoří 15 % z minimálního počtu osob. Průzkum prokázal pohlaví převážně dle poporodních změn na pánvích, v některých případech i vícenásobných, nejvýše pak desetinásobných. Co se výškového určení týče, prokazují dochované pozůstatky značnou variabilitu s minimem 146 cm a maximem 183 cm, přičemž ve většině se jedná o menší vzrůst mezi 150- 180 cm. Součástí jsouvšak i kosti odpovídající velmi robustním, urostlým mužským tělům.Kosterní pozůstatky náležely osobám všech věkových kategorií, od dvaceti do padesátiletých, přičemž přes 10 % patří nedospělým jedincům ve věkovém rozmezí 17- 25 let.[2] Některé ostatky prokazatelně nesly stopy bitvy: zlomeniny, průstřely a sečné rány. Velmi ojediněle se dochovala osobní výbava, většinou knoflíky z uniforem.

Po ukončení výzkumu byly kosterní pozůstatky, pečlivě roztříděné a ošetřené, pietně uloženy zpět do rakví dle anatomické posloupnosti. Osárium bylo naposledy otevřeno v roce 1995, kdy došlo k zatím poslednímu pietnímu uložení ostatků padlých.

Použité prameny a literatura:

• NOVOTNÝ, Vladimír. Zpráva antropologického průzkumu kostrových pozůstatků v hrobce na Mohyle míru. 1992, nepublikováno.
• STLOUKAL, Milan a kol. Antropologie. Příručka pro studium kostry. Praha: Národní muzeum, 1999.

Autor: Lucie Gregorová

[1] Pohlaví dle kosterních pozůstatků se určuje nejlépe podle kosti pánevní, lze ho také určit na základě rozdílných znaků na lebce, případně podle robustnosti páteře.

[2] Odhad věku nebývá vždy přesný, neboť se rozlišuje věk chronologický (kalendářní, počítá se od narození) a biologický (naznačuje stupeň opotřebení). Biologický věk je často vyšší prokazatelným opotřebením dolních končetin, které způsobily náročné pochody, a zánětlivými změnami na lopatkách, ke kterým mohlo dojít nošením výstroje, případně vojenskými tresty.