Obec Dunajovice ležící 7 km severozápadně od města Třeboně má v kronice záznam o „francouzských válkách“. Po přečtení zjistíme, jak oblast dnešního Třeboňska trpěla rekvizicemi, kontribucemi i pobytem vojska jedné či druhé strany.
Záznam z Dunajovické kroniky
Nový velký transport tahounů přišel do Třeboně 11. prosince a hned následujícího dne po jeho odchodu přitáhl od Suchdola oddíl vojska čítající 861 muže; 370 mužů ubytováno v Třeboni, do Branné a Romanina položeno 300 pěších, do Břilic 118 granátníků a do Štěpánovic 73 dragouni s 41 koněm.
A tak se transporty střídaly jeden za druhým až do jara 1793. válečná výprava vyžadovala ohromné náklady. Proto byly na jaře 1793 vypsány mimořádné dobrovolné daně. Leč sklizeň v roce 1792 a 1793 byla dobrá, ceny obilí stoupaly. Příčinou byly „zvláště nesmírné vojenské rekvizice“. Náklady na válku stoupaly a tak byla císařským patentem ze dne 13.ledna 1794 vypsána všeobecná půjčka v ten způsob, že měl každý držitel statku, gruntu nebo jiných užitek nesoucích nemovitostí odvést určitou peněžní dávku, jež byla vyměřena u poddaných na 30, u vrchností pak na 60 procent pravidelné roční kontribuce.
Z panství třeboňského odvedli za rok 1794 poddaní 7253 zl. 47 kr. 3 den., vrchnost 5874 zl. 36 kr. 4 ½ den.«
Postavení Rakouska se zhoršilo na jaře 1795, když Prusko sjednalo s Francií mír a odvolalo svou armádu. Napoleon Bonaparte po několika porážkách rakousko-italského vojska dobyl horní Itálie a obrátil se proti Rakousku. V únoru 1797 se zmocnil pevnosti Mantovy a dal se postup na Vídeň. Napoleon pronikl až k Vídni a nalezl město otevřené a k obraně nepřipravené. Nabídl Rakousku mír. Ten byl předběžně dojednán v Lubnu a 18.října 1797 proměněn v mír definitivní.
Po podepsání míru sice umlkly zbraně, leč zástupy vojsk vracející se z bojiště procházely krajem a pobývaly zde dosti dlouho. Tak například 28.prosince 1797 přibyl do Třeboně 1 prapor o 6 setninách (1 setnina se štábem přenocovala ve městě, ostatní byly ubytované ve vsích Branná, Břilice, Dunajice, Přeseka, Lužnice). 2. ledna 1798 přitáhlo do Třeboně 6 škvadron hulánů, jež přenocovali ve městě a okolních vsích, 4. ledna přišlo 12 setnin pěších, které byly rozloženy kromě Třeboně do Branné, Domanína, Spolí, Libína, Štěpánovic, Miletín, Dunajic, Přeseky, Slověnic, Lužnice, Břilic a Novosedel. 6. ledna přišlo a ubytováno po 1 kumpanii do Třeboně, Domanína, Miletín, a Dunajic.
Takové pochody, je se střídaly téměř nepřetržitě, přinášely domácím obyvatelům mnohé útrapy a povinnosti. Tak třeba ve Štěpánovicích ztropilo několik štukknechtů od vozatajské divize z Budějovic ve večerních hodinách 1. července 1798 v hostinci Kosařově výtržnost na svatbě sedláka Padrty, která se zde právě odbývala. „ Strhl se takový mumrejích, že štukknechti všechny nohy od stolic ulámali a jimi do civilistů bili, řády hostů smazali a mimo to šest sklenic nadobro roztřískali. Když posléze všechny domácí návštěvníky z místnosti vytlačili a i hostinského ohrožovali, poslal týž pro rychtáře Vondráta, aby přišel výtržníky usadit.
17. listopadu 1798 přitáhl do Třeboně 8. pluk hohenzollernských kyrysníků. Nejvyšší hrabě Serbelloni, leč měl připraven byt v zámku, ubytoval se v hostinci Podlešákově ( pozdější hostinec U Beránka), protože jej nevítal knížecí direktor Jablonka ale pouze výběrčí daní Malina. Hnednazejtří dal svoji nevraživost vůči vrchnostenskému úřadu najevo ostrým listem do zámku poslaným, v němž vytýkal úřadu, že svým jednáním ruší přátelskou shodu s vojskem, a např. ani o náležité upravení špatných komunikací v obvodu své úřední správy se nepostaral.
Však tato neshoda byla urovnána, už se našla nová. Nadporučík Hilvety, ležící se švadronou v Dunajicích, stěžoval si u nejvyššího v Třeboni, že mu byl vykázán byt u jednoho sedláka, s jehož rodinou má bydleti pohromadě v jedné místnosti. Hrabě Serbelloni obrátil se se stížností na vrchnostenský úřad, důrazně žádaje za nápravu. Ta byla sice ihned zjednána tím způsobem, že onen sedlák propůjčil nadporučíkovi k obývání svou výměnkářskou chalupu a podruha před tím v ní bydlícího vzal k sobě do bytu. Celá záležitost zase byla vynesla vrchnostenskému úřadu ostrou výtku se strany nejvyššího, jenž i jinak dával úřadu pocítiti svou nenávist. Direktor Jablonka obrátil se v té věci až ke knížeti Josefovi, aby se ospravedlnil proti možnému nařknutí od nejvyššího. Na návod knížete však se posléze odhodlal k osobní návštěvě u hraběte a tak potom dosavadní řevnivost aspoň navenek byla zažehnána. Koncem ledna 1799 odtáhl nejvyšší s celým plukem k Veselí.«
Jinak se vojáci s civilním obyvatelstvem dobře snášeli, za malé nadlepšení při pracích pomáhali. Brzy na to však do kraje nová pohroma přišla – druhá válka francouzská.
V dubnu 1799 přerušilo Rakousko jednání o odškodnění německých knížat po podepsání míru s Napoleonem, uzavřelo koalici s Ruskem a začalo proti Francii novou válku. V červenci 1799 se obavy obyvatelstva z průchodu ruských husarů krajem ještě nenaplnily. Po nezdařeném tažení do Švýcar odvolal car Pavel zpět své vojsko, které táhlo přes Kaplici, Trhové Sviny, Třeboň dále na Jindř. Hradec. První ruské sbory přišly do Třeboně 24. prosince 1799, další 26.prosince. Do Lišova, kde již od listopadu ležela silná kompanie c. k. pluku Králova z Č. Budějovic přibylo ještě 26. prosince 111 mužů pluku Seleckovského a 30.prosince ještě 60 mužů a 100 koní ruského jízdního dělostřelectva.
Tehdy muselo obyvatelstvo snášet s vojáky nemalé útrapy. Noclehy, jídlo a pití museli vojákům poskytovat zdarma. V únoru roku 1800 se teprve pohnuly ruské sbory, které zde pobývaly od Vánoc, směrem na Moravu. 9.února 1801 podepsal císař František mír po prohrané bitvě s Francouzi u Hohenlinden. Rakousko se definitivně vzdalo Belgie a uznalo hranice Německa a Francie na Rýnu.
Po přistoupení Rakouska k rusko-anglické koalici v červenci 1805 vypovědělo opět Napoleonovi nepřátelství. Po nezdarech rakouských a ruských vojsk se tato stahovala na Moravu, Napoleon táhl po pravém břehu Dunaje až do Vídně. Odtud se dal na pronásledování spojenců na Moravu, kde 2. prosince 1805 u Slavkova ukrutná bitva se strhla. 26. 12. 1805 podepsán v Prešpurce definitivní mír.
„Nepřátelskému vojsku dovoleno obsaditi na zpátečním pochodu kraj táborský a z části i budějovický a tak hned v první polovici prosince Francouzové celé Třeboňsko obsadily.“
A tak smutné poměry opět nastaly po příchodu francouzských vojáků. V některé vesnici až 50 osob v jednom domě leželo, scházelo-li něco na výzbroji, museli domácí doplnit, vyrobit nebo zakoupit na vlastní náklady. Všichni lomničtí ševci po 2 dny museli boty pro Francouze šíti. Útraty vesnic třeboňského panství na francouzské a bavorské vojsko obnášelo 170.000 zl. Nakonec přinesla sebou nepřátelská vojska epidemii – horkou nemoc, která se v dubnu a květnu 1806 na Třeboňsku rozmohla.
Z této doby pochází pověst o založení křížové cesty na Dunajické hoře.
Dunajovická kachna 5/2011 – František Uhlíř
Jan Sochor