Francouzské armády – velení a pojmenování (1795-1803)

1. 9. 2019 Jakub Samek

Chronologický přehled vývoje armád Francouzské republiky v letech 1795-1803, jejich pojmenování a jejich velitelé.

Henri Frédéric Schopin: Bitva u Hohenlinden (3. prosince 1800) — Château de Versailles, Gallerie des Batailles

  1. března 1795 (11 ventôse an III)

 ▪ generál Jourdan převzal velení Armády Sambry a Mázy (Armée de Sambre-et-Meuse). 

  1. března 1795 (13 ventôse an III)

▪ dekretem Konventu provedeným 20. dubna byly Rýnská a Moselská armáda spojeny do jedné pod názvem Armée de Rhin-et-Moselle. 

  1. března 1795 (1er germinal an III)

▪ generál Moreau převzal velení Severní armády (Armée du Nord). 

  1. dubna 1795 (1er floréal an III)

▪ generál Pichegru převzal velení podle dekretu ze 3. března vytvořené Armády Rýnu a Mosely (Armée de Rhin-et-Moselle). 

  1. května 1795 (7 prairial an III)

▪ výnosem provedeným ve dnech 15. až 20. června byla v důsledku míru s Pruskem byla Severní armáda (Armée du Nord) redukována do podoby okupační armády v síle 25 000 mužů. Armáda byla dislokována v Holandsku na jeho náklady. Uvolněné jednotky byly převedeny do armády Sambry a Mázy (Armée de Sambre-et-Meuse) a Cherbourgského pobřeží (Armée des côtes de Cherbourg) a do různých posádek v Belgii a v severních francouzských departementech.

  1. července 1795 (24 messidor an 2)

▪ na základě dekretu vytvořena z jednotek 17. vojenské divize[1] politicky velice významná Vnitřní armáda (Armée de l’Intérieur). Veleli jí postupně generálové Menou (od 12. července do 5. října), Barras (5. až 26. října) a Buonaparte (od 27. října).

  1. října 1795 (20 vendémiaire an IV)

▪ podle výnosů ze 13. a 25. srpna a 16. září rozpuštěny, po uzavření míru se Španělskem, Východopyrenejská armáda (Armée des Pyrénées-Orientales) a Západopyrenejská armáda (Armée des Pyrénées-Occidentales). Část jednotek zůstala v bývalých působištích armád v posádkách, část východopyrenejských jednotek vytvořila v departementu Gard výcvikový tábor, část byla převedena do Italské armády (Armée d’Italie). Většina jednotek Západopyrenejské armády byla převedena do Západní armády (Armée de l’Ouest).

  1. září 1795 (7 vendémiaire an IV)

▪ generál Schérer převzal velení Italské armády (Armée d‘Italie).

  1. prosince 1795 (5 nivôse an IV)

▪ výnosem Direktoria provedeným od 5. do 8. ledna 1796 byly Západní amáda (Armée de l’Ouest) a armády brestského (Armée des côtes de Brest) a cherbourgského (Armée des côtes de Cherbourg) pobřeží spojeny do jedné s názvem Armáda oceánského pobřeží (Armée des côtes de l’Océan) pod velením generála Hoche.

  1. března 1796 (7 germinal an IV)

▪ generál Bonaparte převzal velení Italské armády (Armée d‘Italie), jejímž velitelem byl jmenován 2. března.

  1. dubna 1796 (2 floréal an IV)

▪ generál Moreau převzal velení Armády Rýnu a Mosely (Armée de Rhin-et-Moselle).

  1. září 1796 (1er vendémiaire an V)

▪ podle výnosu z 25. srpna rozpuštěna Vnitřní armáda (Armée de l‘Intérieur). Od 10. března podléhala generálu Hatrymu.

  1. listopadu 1796 (11 brumaire an V)

▪ podle výnosu z 20. července postavena v Brestu tzv. Francouzská armáda v Irsku (Armée Française en Irlande). Vzhledem k utajení připravovaného vylodění v Irsku byla oficiálně nazývána jako „Expediční armáda“, či  „Francouzská armáda“, podléhala generálu Hochovi. Irsko se v jejím názvu objevilo až 15. prosince, tedy v den vyplutí z Brestu. Ten opustila na 45 lodích a v síle 15 000 mužů. Výprava kvůli bouři a nezkušenosti lodních posádek neuspěla a 1. ledna 1797 se vrátila zpět do Brestu (v Irsku v zálivu Killala přistálo pouhých 1000 mužů generála Humberta, kteří se vzdali jednotkám lorda Cornwallise).

  1. února 1797 (21 pluviôse an V)

▪ rozpuštěna Francouzská armáda v Irsku (Armée Française en Irlande). Její jednotky byly převedeny pod Armádu Sambry a Mázy (Armée de Sambre-et-Meuse).

  1. září 1797 (8 vendémiaire an VI)

▪ výnosem Direktoria provedeným od 7. do 20. října vznikla spojením armád Sambry a Mázy (Armée de Sambre-et-Meuse) a Rýna a Mosely (Armée de Rhin-et-Moselle) tzv. Německá armáda (Armée d’Allemagne) pod velením generála Augereaua. 

  1. října 1797 (4 brumaire an VI)

▪ vydán výnos, ne jehož základě byla postavena Anglická armáda (Armée d’Angleterre) generála Bonaparta určená k vylodění v Anglii. Tvořily ji jednotky stažené z Italské, Rýnské a Mohučské armády. Namísto vylodění bude v roce 1799 použita v boji proti šuanům, poté rozpuštěna.

  1. října 1797 (5 brumaire an VI)

▪ výnosem provedeným 8. listopadu byla rozpuštěna Severní armáda (Armée du Nord). Její jednotky zůstaly posádkou v Batavské republice, uskupení se oficiálně nazývalo Francouzské jednotky umístěné v Batavské republice (Troupes françaises stationnées dans la République batave).

  1. prosince 1797 (19 frimaire an VI)

▪ výnosem provedeným 16. prosince byla Německá armáda (Armée d’Allemagne) rozdělena na Mohučskou (Armée de Mayence) pod generálem Hatrym a Rýnskou armádu (Armée du Rhin), jíž nadále velel generál Augereau.

  1. ledna 1798 (10 pluviôse an VI)

▪ výnosem provedeným 3. února byla rozpuštěna Rýnská armáda (Armée du Rhin). Její jednotky se soustředily v departementu Mont-Terrible a na základě výnosu z 8. března vytvořily Helvétskou armádu (Armée de Helvetie).

  1. února 1798 (15 pluviôse an VI)

▪ výnosem provedeným 20. února byla z Italské armády vyčleněna Římská armáda (Armée de Rome) určená k okupaci Papežského státu (10. února; 15. února byla vyhlášena Římská republika).

  1. března 1798 (15 ventôse an VI)

▪ výnosem provedeným od konce března do 10. května vytvořena pozdější Východní armáda (Armée d’Orient). Organizovala se pod názvem Anglická armáda (Armée d’Angleterre) jako její součást, od 10. května byla Středmořskou armádou (Armée de Méditerranée), od 2. července (od vylodění v Egyptě) Egyptskou armádou (Armée d’Egytpe), později v červenci byla přejmenována na Východní armádu. Od 8. května 1798 jí velel generál Bonaparte. Tvořily ji jednotky vyčleněné z Italské, Římské a Anglické armády. Oficiálně byla Středomořská armáda pouhým křídlem Anglické armády, ve skutečnosti na ní byla nezávislá.

  1. března 1798 (18 ventôse an VI)

▪ výnosem provedeným 28. března byla Římská armáda (Armée de Rome) včleněna na úrovni divize a s označením „Římský armádní sbor“ (Corps d’Armée de Rome) zpět do Italské armády.

▪ vydán výnos, ne jehož základě byla postavena Helvetská armáda (Armée d’Helvétie).

  1. listopadu 1798 (30 brumaire an VII)

▪ na základě výnosů z 18. října a 6. listopadu byla obnovena Římská armáda (Armée de Rome), dosud Římský armádní sbor Italské armády.

  1. prosince 1798 (5 nivôse an VII)

▪ výnosem provedeným 2. ledna 1799 bylo sídlo štábu Anglické armády (Armée d’Angleterre) převedeno z Rouenu do Rennes. Armáda má nadále za úkol bojovat v západních departementech proti roajalistickému povstání a strážit pobřeží proti případným britským intervencím a pomoci povstalcům. Jednotky Anglické armády nejsou organizovány v aktivních divizích jako u ostatních armád, ale podléhají přímo velitelům vojenských divizí, na jejichž území jsou dislokovány[2].

  1. ledna 1799 (5 pluviôse an VII)

▪ na základě výnosu Direktoria z 5. listopadu 1798 byla Římská armáda přejmenována na Neapolskou (Armée de Naples).

  1. února 1799 (15 pluviôse an VII)

▪ výnosem provedeným od 4. do 9. února byla v oblasti Helvetské armády (Armée de Helvétie) vytvořena tzv. Pozorovací armáda (Armée d’Observation)[3]). Na základě výnosu Direktoria z 2. března (12 ventôse) byla 7. března přejmenována na Dunajskou (Armée du Danube).

  1. dubna 1799 (2 floréal an VII)

▪ výnosem provedeným 29. dubna byla Helvetská armáda (Armée de Helvétie) včleněna do Dunajské armády (Armée du Danube).

  1. června 1799 (19 prairial an VII)

▪ výnosy ze 7. a 13. čevna provedenými od 18. do 20. června byla z Dunajské armády (Armée du Danube) vyčleněna Rýnská armáda (Armée du Rhin).

  1. července 1799 (16 messidor an VII)

▪ na základě výnosu provedeného 4. srpna byla Neapolská armáda (Armée de Naples) generála Macdonalda včleněna do Italské armády (Armée d’Italie).

  1. července 1799 (17 messidor an VII)

▪ vydán výnos provedený 21. července, na jehož základě byla z Italské armády (Armée d’Italie) vyčleněna Alpská armáda (Armée des Alpes), jež byla opět spojena s Italskou armádou 1. září (výnos z 29. srpna).

  1. srpna 1799 (8 fructidor an VII)

▪ generál Kléber přebírá velení Východní armády (Armée d’Orient). Potvrzeno konsulárním výnosem z 15. listopadu.

  1. srpna 1799 (9 fructidor an VII)

▪ Francouzské jednotky umístěné v Batavské republice přejmenovány na základě výnosu z 5. listopadu 1798 a v důsledku vypuknutí 2. koaliční války na Armádu v Batavské republice (Armée dans la République batave). Od 9. ledna 1799 velel tomuto uskupení generál Brune.

  1. září 1799 (1er vendémiaire an VIII)

▪ Armáda Batavské republiky přejmenována na Armádu Batávie (Armée de la Batavie).

  1. listopadu 1799 (3 frimaire an VIII)

▪ vydán výnos, na jehož základě byla Dunajská armáda (Armée du Danube) včleněna do Rýnské armády (Armée du Rhin). Od 28. prosince podléhala generálu Moreauovi.

  1. ledna 1800 (24 nivôse an VIII)

▪ vydán výnos provedený 17. ledna, na jehož základě byla Anglická armáda (Armée d’Angleterre) přejmenována na Západní armádu (Armée de l’Ouest).

  1. března 1800 (17 ventôse an VIII)

▪ vydán výnos, ne jehož základě byla postavena Záložní armáda (Armée de Réserve).

  1. dubna 1800 (23 germinal an VIII)

▪ na základě rozkazu Prvního konsula se pět pozorovacích sborů (corps d’observation) Západní armády určených k odražení případného anglického vylodění soustředilo v Rennes, Saint-Lô, Lille, Eindhovenu a v Liège.

  1. června 1800 (15 prairial an VIII)

▪ vytvořen tzv. „druhý sled Záložní armády“ (deuxième ligne de l’Armée de Réserve) přejmenovaný 12. června na „Záložní armádu druhého sledu“ (Armée de Réserve de deuxième ligne).

  1. června 1800 (26 prairial an VIII)

▪ geneál Menou přebírá velení Východní armády (Armée d’Orient) namísto zavražděného generála Klébera.

  1. června 1800 (4 messidor an VIII)

▪ vydán výnos, na jehož základě byla Záložní armáda (Armée de Réserve) včleněna do Italské armády (Armée d’Italie).

  1. června 1800 (11 messidor an VIII)

▪ rozkazem Prvního konsula z 30. června provedeným 3. července se stává Záložní armáda druhého sledu (Armée de Réserve de deuxième ligne) Záložní armádou (Armée de Réserve). 

  1. října 1800 (13 vendémiair an IX)

▪ na základě výnosu provedeného 17. října byla Záložní armáda (Armée de Réserve) přejmenována na Armádu Grizonů (Armée des Grisons).

  1. listopadu 1800 (3 frimaire an IX)

▪ Armáda Batávie (Armée de la Batavie) přejmenována na Galo-batavskou armádu (Armée Gallo-Batave).

  1. listopadu 1800 (6 frimaire an IX)

▪ na základě rozkazu z 20. listopadu byl z jednotek stažených z Amienského tábora, z granátnických a karabinických rot soustředěných v Dijonu, vytvořen nezávislý Pozorovací sbor (Corps d’Observation) o dvou divizích podřízený generálu Muratovi. byl určen k nasazení v Itálii a do Milána dorazil 2. ledna 1801.

  1. ledna 1801 (26 nivôse an IX)

▪ Muratův Pozorovací sbor (Corps d’Observation) přejmenován na Jižní pozorovací sbor (Corps d’observation du Midi).

▪ vydán výnos, na jehož základě se od 25. března shromažďoval v okolí Bordeaux Pozorovací sbor Girondy (Corps d’observation de la Gironde) pod velením generála Leclerca určený k operacím ve Španělsku.

  1. února 1801 (24 pluviôse an IX)

▪ vydán výnos provedený 25. února, na jehož základě z odřadem Jižní armády (Armée du Midi) posíleného Jižního pozorovacího sboru vznikla Jižní pozorovací armáda (Armée d’observation du Midi).

  1. března 1801 (7 germinal an IX)

▪ vydán výnos provedený 5. května, na jehož základě byla rozpuštěna Rýnská armáda (Armée du Rhin). Jednotky se vrátily do určených posádek ve Francii.

  1. dubna 1801 (20 germinal an IX)

▪ Galo-batavská armáda (Armée Gallo-Batave) znovu přejmenován na Armádu Batávie (Armée de la Batavie).

  1. dubna 1801 (7 floréal an IX)

▪ konsulární rozhodnutí o rozpuštění Armády Grizonů (Armée des Grisons), jež bylo provedeno 21. května. Část jednotek se vrátila do Francie, část zůstala ve Švýcarsku a byla podřízena vnitřním vojenským divizím.

  1. června 1801 (12 prairial an IX)

▪ vydán výnos s účinnosti od 20. června, na jehož základě byla rozpuštěna Italská armáda (Armée d’Italie). Namísto ní vzniklo uskupení s názvem „Sbor francouzských jednotek v Cisalpině“ (Corps de troupes françaises dans la Cisalpine).

  1. října 1801 (22 vendémiaire an X)

▪ Východní armáda (Armée d’Orient) opustila Egypt. Ve Francii (lodě doplouvaly do Toulonu jednotlivě od poloviny září do poloviny listopadu) je rozpuštěna (poslední divize na základě rozkazu z 12. prosince).

  1. října 1801 (1er brumaire an X)

▪ na základě smlouvy mezi Francouzskou a Batavskou republikou z 29. srpna ratifikované 3. října byla rozpuštěna Armáda Batávie (Armée de la Batavie). V Batávii byla ponechána jedna francouzská divize v síle 10 500 mužů pod velením generála Victora, jež plně podléhala vládě batavské republiky, kterou byla také placena.

  1. prosince 1801 (21 frimaire an X)

▪ do Francie se vrátily první jednotky Pozorovacího sboru Girondy (Corps d’observation de la Gironde), sbor je do 6. ledna 1802 rozpuštěn.

  1. prosince 1801 (23 frimaire an X)

▪ z Francie vyplouvají první jednotky Santo-Domingské armády (Armée de Saint-Domingue) generála Leclerca. Na Santo-Domingu se armáda vyloďovala od 3. do 17. února 1802.

  1. února 1802 (25 pluviôse an X)

▪ Sbor francouzských jednotek v Cisalpině (Corps de troupes françaises dans la Cisalpine) přejmenován na „Francouzské jednotky v Italské republice“ (troupes françaises dans la République italienne). Jednotky byly 22. března na základě výnosu z 27. února převedeny na mírový stav a redukovány na 25 000 mužů.

  1. dubna 1802 (23 germinal an X)

▪ vydán výnos provedený 1. června, na jehož základě byla rozpuštěna Jižní pozorovací armáda (Armée d’observation du Midi).

▪ vydán výnos provedený 21. května, na jehož základě byla rozpuštěna Západní armáda (Armée de l’Ouest).

▪ od tohoto dne nemá Francie, která již není s žádnou evropskou mocností ve válečném stavu, v Evropě žádnou aktivní armádu. Všechny jednotky, jež se vrátily na území Francie, podléhají nadále teritoriálním vojenským divizím.

  1. listopadu 1802 (26 brumaire an XI)

▪ generál Rochambeau přebírá velení Santo-Domingské armády (Armée de Saint-Domingue).

  1. listopadu 1803 (6 frimaire an XII)

▪ Santo-Domingská armáda (Armée de Saint-Domingue) redukována do podoby pouhého odřadu a stažena na španělskou část ostrova.

[1] Velitelství v Paříži, departementy Seine, Seine-et-Oise, Seine-et-Marne, Oise, Loiret, Eure-et-Loire.

[2] Čtyři vojenské divize mezi Seinou a Girondou, tedy 12. (velitelství v La Rochelle, departementy Charente-Inférieure, Deux Sèvres, Vendée, Loire-Inférieure), 13. (velitelství v Rennes, departementy Ille-et-Vilaine, Finistère, Côtes-du-Nord), 14. (velitelství v Caen, departementy La Manche, Calvados, Orne) a 22. (velitelství v Tours, departementy Sarthe, Loire-et-Cher, Indre-et-Loire, Mayenne-et-Loire, Mayenne).

[3] Také nazývána jako Pozorovací armáda dolního Rýna (Armée d’observation du Bas-Rhin).

Literatura:

CLERGET. Tableaux des armées françaises pendant les guerres de la révolution. Paris, 1905.