Francouzská pěchota C.E.N.S. je tvořena jednotkami různé velikosti, různého složení a různé úrovně výcviku. Koordinovat jejich nasazení na bitevním poli velkých akcí není možné bez jejich těsné a mechanické spolupráce – a jediné přijatelné mechanismy takové spolupráce nabízí výhradně škola batalionu předpisu z 1. srpna 1791. Výcvik ve škole batalionu byl zahájen v roce 2004 s předpokladem, že škola vojáka a škola pelotonu budou pečlivě a především jednotně cvičeny v rámci jednotek, jež tak budou mít stejný základ pro své fungování v roli pelotonů batalionu.
Byly vybrány jen nezbytné prvky školy batalionu, jež umožňují zformování do kolony, základní pohyb po bitevním poli, rozvinutí se do linie, vést boj palbou. Pohyb pěchoty po bitevním poli je koordinovaný, pravidelný a ovladatelný. Zároveň jsme se však evidentně dostali na samou hranici možností re-enactmentu. Vojáci jsou dobrovolníci, kteří se svému koníčku věnují v omezených chvílích volna. Zdokonalení toho, co již umíme, a případný další vývoj není možný bez kvalitnější přípravy důstojnických a poddůstojnických kádrů.
Školu vojáka je třeba zvládnout především prakticky, i ve škole pelotonu je praxe velice důležitá. Ve škole batalionu však záleží zdaleka především na teoretické přípravě důstojníků a poddůstojníků. Musejí chápat zásady, rozumět povelové technice, vědět, kde je jejich místo, proč, co a kdy mají dělat. Bez schopnosti vše svými slovy a přesně vysvětlit, není jejich připravenost úplná. Náš batalion v praxi funguje, ale je to především proto, že naše početní stavy jsou nesrovnatelně nižší než reálné. Můžeme si proto dovolit zanedbávat některé zásady týkající se přesnosti provedení pohybů a správného postavení kádrů. Většinu pohybů zvládáme ne díky pochopení a správnému použití předepsaných zásad, ale díky mechanickému drilu. Tím je vyloučena řada variant provedení, které předpis nabízí – a tedy omezena pružnost manévru batalionu na bitevním poli.
Pochopit tyto zásady na základě četby strohého textu předpisu vyžaduje mimořádnou pečlivost, trpělivost a především čas. Úkolem tohoto textu je vysvětlit základy evolucí a manévrů pěchoty tak, aby na tom bylo možné lépe stavět vlastní studium předpisu.
Po vzoru některých dobových prací tohoto určení bude i forma této postavena na otázkách žáka a odpovědích učitele.
Členění batalionu.
Otázka: Jaké je základní taktické členění batalionu francouzské pěchoty?
Odpověď: Batalion pěchoty se dělí do určitého počtu pelotonů, jež jsou jeho základními taktickými podjednotkami a jsou číslovány zprava doleva. Batalionu velí šéf batalionu (chef de bataillon), pelotonu šéf pelotonu (zpravidla kapitán).
Otázka: Jaké jsou další taktické podjednotky batalionu a kdo jim velí?
Odpověď: Peloton se dále člení do dvou stejných sekcí. Pravá sekce je první, levá sekce druhá v rámci každého pelotonu. První sekci velí sám šéf pelotonu, druhé sekci šéf 2. sekce (zpravidla poručík). Dva sousední pelotony v linii formují divizi. Šéfem divize je služebně starší z obou šéfů pelotonu. Rozmístění rot, jež tvoří jádro pelotonů, v rámci batalionu zajišťuje, že šéfem divize je zpravidla šéf pravého pelotonu. Rovněž divize jsou číslované v rámci batalionu zprava doleva. Za podjednotku batalionu lze také považovat půlbatalion (demi-bataillon), pravému i levému velí šéf batalionu. Je zbytečné dodávat, že v případě potřeby nahrazuje šéfa batalionu ve funkci služebně nejstarší kapitán.
Otázka: Co je to řad a co je to zástup?
Odpověď: Řad (rang) je taková formace vojáků, kde stojí jeden vedle druhého na dotyk lokte, vojáci se řadí podle velikosti zprava doleva. Zástupem (file) nazýváme tři nebo dva vojáky stojící za sebou v přesném zákrytu a ve stanoveném rozchodu jedné stopy v sevřeném a čtyř kroků v otevřeném tvaru (měřeno od zad či tornistry prvního k hrudi druhého vojáka). Peloton se formuje ze tří nebo ze dvou řadů a z určitého počtu zástupů, přičemž počet zástupů obou sekcí musí být vyrovnaný. Voják prvního řadu každého zástupu se nazývá šéf zástupu. Je důležité zachovat termíny řad a zástup i v případě bočního pochodu, kdy jsou vojáci v řadu za sebou a vojáci v zástupu vedle sebe. Změna by vedla ke zbytečným zmatkům.
Otázka: Je třeba, aby byl počet zástupů každého pelotonu daného batalionu stejný?
Odpověď: Ano. Je třeba vyrovnat šíři každého pelotonu, což lze provést buď přeřazením potřebného počtu zástupů z jednoho pelotonu do jiného, nebo užitím tzv. nekompletních zástupů, kde voják stojí jen v prvním či jen v prvních dvou řadech. Bez vyrovnání šíře pelotonů by vznikaly zbytečné problémy při formování kolony a jejím opětném rozvinutí.
Otázka: Jaká je základní formace pelotonu?
Odpověď: Peloton je v bitevní sestavě (en ordre de bataille), jež je jeho výchozí formací, tehdy, jsou-li obě sekce vedle sebe, první vpravo, druhá vlevo. Šéf pelotonu stojí na pravém křídle prvního řadu, zastupující poddůstojník na pravém křídle třetího nebo druhého řadu a ostatní důstojníci a poddůstojníci jsou dva kroky za třetím řadem, na určeném místě v tzv. řadu šikovatelů (rang des serre-files).
Otázka: Jaké jsou základní funkce důstojníků a poddůstojníků v pelotonu?
Odpověď: Velitelem pelotonu je šéf pelotonu, zpravidla kapitán, který je zároveň šéfem 1. sekce. Velitelem druhé sekce je šéf 2. sekce, zpravidla poručík. Ten stojí v řadu šikovatelů na úrovni středu své sekce, ale v re-enactmentu jsme jej přesunuli za pravé křídlo jeho sekce, neboť je často jediným šikovatelem celého pelotonu a z tohoto místa může lépe dohlížet i na vojáky 1. sekce. Podporučík nemá jinou funkci než šikovatele a stojí v řadu šikovatelů za středem první sekce. První seržant je tzv. zastupujícím poddůstojníkem (sous-officier de remplacement) a stojí za šéfem pelotonu na pravém křídle třetího (nebo druhého) řadu. Jeho úkolem je zastoupit šéfa pelotonu, když tento opustí své místo v bitevní sestavě. Zastupující poddůstojník má zároveň funkci pravého krajníka pelotonu a pravého či levého krajníka 1. sekce. Mezi šikovateli je důležitý druhý seržant, jehož místem v bitevní sestavě je levé křídlo řadu šikovatelů. Plní funkci levého krajníka pelotonu a levého či pravého krajníka 2. sekce. Ostatní poddůstojníci jsou šikovateli bez zvláštních funkcí, kaprálové stojí v řadech spolu s vojáky a zpravidla na křídlech prvního a třetího (druhého) řadu sekcí.
Otázka: Jaké úkoly má šikovatel?
Odpověď: Šikovatel má ze svého místa dobrý přehled o tom, co dělají vojáci v řadech. Jeho úkolem je zajistit, aby dělali přesně to, co je veleno. V případě potřeby opakuje povely, opravuje chyby vojáků. Musí být aktivní a musí mít respekt vojáků v řadech.
Otázka: A co je úkolem krajníka?
Odpověď: Podrobněji o tom budeme hovořit později, krajník má pro pochod, evoluce a manévry batalionu zásadní význam. Je to poddůstojník, který vede jednotku za pochodu, vojáci se podle něj vyrovnávají a šéf batalionu tím, že pomocí šéfů podjednotek ovládá krajníky, ovládá také své vojáky.
Formace batalionu.
Otázka: Jaké existují formace batalionu?
Odpověď: Bitevní sestava, kolony a karé.
Otázka: Bitevní sestava batalionu je určitě linie vedle sebe řazených pelotonů v bitevní sestavě. Jaké kolony existují?
Odpověď: Předně si řekněme, co to je kolona. Kolona je formace za sebou řazených podjednotek batalionu, jež mezi sebou udržují stanovené rozchody. Z toho vyplývá, že kolony lze základně rozdělit podle druhu podjednotek, jež kolonu tvoří, a podle délky daných rozchodů.
Otázka: Jaké kolony tedy existují podle druhu podjednotek?
Odpověď: Kolona po divizích (colonne par division), kolona po pelotonech (colonne par peloton) a kolona po sekcích (colonne par section). Kolona po divizích se skládá ze za sebou postavených divizí, kolona po pelotonech ze za sebou postavených pelotonů, kolona po sekcích ze za sebou postavených sekcí.
Otázka: A jak se dělí kolony podle délky rozchodu?
Odpověď: Kolony se podle délky rozchodu dělí na otevřené (colonne ouverte) nebo-li s celým rozchodem (colonne à distance entière), na kolony s polovičním rozchodem (colonne à demi-distance), na kolony se čtvrtinovým rozchodem (colonne à quart-de-distance) a na kolony sevřené (colonne serrée).
Otázka: Co znamená, má-li kolona celý rozchod?
Odpověď: Celý rozchod znamená, že vzdálenost mezi prvním řadem první podjednotky a prvním řadem druhé podjednotky je rovna šíři čela podjednotky. Pokud jde o kolonu po pelotonech, její celý rozchod je roven šíři čela pelotonu.
Otázka: Poloviční rozchod je tedy v koloně po pelotonech roven šíři čela sekce?
Odpověď: Přesně tak, kolona po pelotonech s polovičním rozchodem je taková, kde mezi prvními řady pelotonů jsou vzdálenosti rovné šíři čela sekce. V případě kolony po divizích je to rozchod na šíři pelotonu, v případě kolony po divizích se čtvrtinovým rozchodem je to rozchod na šíři sekce. V povelech se pro jednoznačnost užívá výrazů „na rozchod pelotonu“ (à distance de peloton) a „na rozchod sekce“ (à distance de section).
Otázka: Co je to sevřená kolona?
Odpověď: Sevřená kolona je taková, kde mezi třetím řadem první a prvním řadem druhé podjednotky je rozchod pouhé tři kroky. Řad šikovatelů přitom postoupí na vzdálenost jednoho kroku od třetího řadu svého pelotonu.
Otázka: Jakým způsobem lze z batalionu v bitevní sestavě formovat kolony?
Odpověď: Tzv. rozkladem (rupture), rozkladem vzad (rupture en arrière) a svinutím (ploiement) batalionu na libovolnou podjednotku.
Otázka: Co je to rozklad batalionu do kolony?
Odpověď: Podjednotky batalionu provedou na místě obrat o 90° doprava, nebo doleva a batalion se tak „rozloží“ na podjednotky. Je to nejjednodušší způsob zformování otevřené kolony. Tato kolona je zformována před původní linií batalionu.
Otázka: A rozklad batalionu vzad?
Odpověď: Rozklad batalionu vzad se provádí tak, že podjednotky provedou vpravo, nebo vlevo v bok, každá na určeném místě zatočí o 90° za bývalou linii batalionu a je zastavena, když i poslední zástup provede svou změnu směru. Každá podjednoka je pak obrácena čelem vpřed a opět vzniká otevřená kolona, tentokrát za bývalou linií batalionu.
Otázka: To se nezdá příliš praktické v bitvě, batalion by se tak asi formoval bokem k nepříteli?
Odpověď: Správně. A právě proto tu je svinutí batalionu do kolony na libovolnou podjednotku.
Otázka: Jak se svinutí batalionu do kolony na libovolnou podjednotku provádí?
Odpověď: Šéf batalionu si zvolí druh kolony, který chce vytvořit – podle druhu podjednotky a podle délky rozchodů. Vybere si následně podjednotku, na níž chce batalion svinout do kolony a zároveň si musí vybrat, zda chce, aby v čele kolony stálo pravé, nebo levé křídlo batalionu, tj. zda bude v čele kolony stát první, nebo poslední podjednotka batalionu.
Otázka: Co znamená svinout „na podjednotku“?
Odpověď: Svinutí do kolony se provádí bočním pochodem – určené podjednotky provedou vlevo nebo vpravo v bok a nasunou se před nebo za určenou podjednotku. Představte si rozvinutý batalion o šesti pelotonech. Chceme-li batalion svinout „na druhý peloton“, provede první peloton vlevo v bok a napochoduje před druhý, který se nebude hýbat. Pelotony č. 3, 4, 5 a 6 provedou vpravo v bok a napochodují za druhý peloton, každý ve svém pořadí. Chce-li mít šéf batalionu v čele kolony levé křídlo, tedy 6. peloton, je celý pohyb proveden zrcadlově – první peloton napochoduje za druhý, ostatní se zařadí do kolony před něj.
Otázka: Lze takto vytvořit také kolony s větším rozchodem než sevřené?
Odpověď: Samozřejmě, šéf batalionu ve svém povelu určí rozchod, jaký má kolona zaujmout. Nicméně svinutí do sevřené kolony je nejsnazší, protože se šéfům podjednotek snadno odhaduje správný rozchod tří kroků, a také přirozeně nejrychlejší – taková kolona také zabírá nejméně místa, a je-li třeba ji otevřít, velice pohodlně a bez ztráty času je to provedeno při vypochodování.
Otázka: Liší se v něčem podstatném kolona s levým a pravým křídlem v čele?
Odpověď: Batalion s pelotony řazenými zprava doleva a kolona s pravým křídlem v čele jsou v ztv. přímém uspořádání (ordre directe). Batalion s pelotony řazenými zleva doprava a kolona s levým křídlem v čele jsou v tzv. převráceném uspořádání (ordre inversé), jemuž se také říká „inverze“ (inversion). Předpis umožňuje užití převráceného uspořádání, ale jen v nezbytných případech, jež si vyžádá konrkrétní situace – a při nejbližší vhodné příležitosti doporučuje návrat k přímému uspořádání. Převrácené uspořádání totiž klade zvýšené nároky na pozornost a orientaci velících. Kolona v pravým křídlem v čele pochoduje podle levých krajníků podjednotek, kolona s levým křídlem v čele podle pravých krajníků. Změny směru pochodu, jak si vysvětlíme dále, a veškeré evoluce se v přímém a převráceném uspořádání provádějí zrcadlově.
Otázka: Když už jsme se toho dotkli, nelze se nezeptat: proč je pořadí pelotonů vlastně důležité? Vždyť všechny fyzilírské roty batalionu jsou stejné, v jejich složení není rozdíl.
Odpověď: To není tak docela pravda. Kvalita středového – fyzilírského – pelotonu se sice opravdu nedá poměřovat úrovní výcviku a zkušenostmi mužstva, protože všechny roty jsou si v tomto ohledu podobné a neexistují pravidla, jež by z jedné či více rot činila výjimku. Kvalitu pelotonu ale měříme především úrovní šéfa pelotonu. Je-li ten dobře připraven a dostatečně zkušený, jeho peloton bude reagovat na povely šéfa batalionu správně. Roty batalionu jsou řazeny podle služebního stáří svých kapitánů. Služební stáří není dokonalým měřítkem schopností důstojníka velet pelotonu, ale je nejlepším a nejjednodušším, jaký máme k dispozici, je velmi spolehlivý. Služebně nejstarší kapitán velí prvnímu pelotonu, služebně nejmladší poslednímu. Číselně lze pořadí kapitánů-šéfů pelotonu v rámci batalionu vyjádřit číselně následujícím způsobem, zprava: 1-4 2-5 3-6 4-8. Vidíme, že v rámci každé divize je šéfem pravého pelotonu služebně starší kapitán, tedy šéf divize. Tento systém samozřejmě narušují změny způsobené ztrátami apod., ale je ve vhodných chvílích obnovován.
Otázka: A služebně mladší šéfové pelotonu, u nichž lze předpokládat, že mohou zaváhat, nebo nepřesně pochopit povel šéfa batalionu, tedy mají neustále na očích zkušenějšího kolegu. Proto je tedy kolona s pravým křídlem v čele žádoucí?
Odpověď: Ano, právě proto. Pro manévr kolony je velice důležitá souhra šéfa batalionu a šéfa čelní podjednotky. Ostatní podjednotky se v zásadě jen přizpůsobují tomu, co vidí před sebou. Kolona s levým křídlem v čele může také fungovat velice dobře, ale je zřejmé, že jako obecné pravidlo je požadavek přímého uspořádání smysluplný.
Otázka: A má to ještě jiný důvod?
Odpověď: Není jednoduché jej vysvětlit. Souvisí to přímo s otázkou, kterou byste nepochybně časem také položil. Proč má, jak uvidíme dále, kolona s pravým křídlem v čele krajníka vlevo a kolona s levým křídlem v čele zase vpravo? Proč nemůže být stanoveno, že kolona bude vždy pochodovat podle levých krajníků? Takové opatření by se nabízelo, kdybychom nedbali pořadí podjednotek v koloně.
Otázka: To je pravda. Vypadá to jako zbytečná komplikace.
Odpověď: Vezměme si otevřenou kolonu s pravým křídlem v čele. Nejjednodušší způsob, jakým se zformuje do bitevní sestavy je obrat všech podjednotek doleva o 90°, neboli à gauche en bataille. Tato kolona postupuje podle svých levých krajníků, jejichž úkolem je, jak si řekneme, pochodovat neustále po stejné linii, přesně ve stopě krajníka první podjednotky. Tato kolona je tedy kdykoli připravena se zformovat doleva do bitevní sestavy, aniž by bylo třeba dlouhého vyrovnávání. Její bitevní linie je neustále vytyčena jejími levými krajníky.
Otázka: To je jistě pravda, ale co by se stalo, kdyby měla krajníky vlevo i kolona s levým křídlem v čele?
Odpověď: Ač je šíři podjednotek vždy třeba vyrovnávat, v praxi se velmi snadno setkáme se situací, že tato šíře se bude o jeden či několik málo zástupů lišit. Kolona s levým křídlem v čele se do bitevní sestavy formuje nejjednodušším způsobem obratem podjednotek na místě o 90° doprava, jen tak je zachováno správné pořadí podjednotek zprava doleva. Kdyby taková kolona postupovala podle levých krajníků, její bitevní linie by nebyla vytyčena. Poddůstojníci na pravém křídle prvních řadů podjednotek by, s ohledem na výše zmíněné možné odchylky, nemuseli postupovat po jedné linii. Pro zformování do bitevní sestavy by bylo třeba nejprve tyto poddůstojníky vyrovnat, následně na ně vyrovnat jejich podjednotky, a teprve potom velet zformování do bitevní sestavy doprava.
Otázka: Zdá se mi to poněkud příliš teoretické. V praxi a pod palbou je třeba jednat především rychle a prakticky. Nekomplikuje toto opatření příliš nasazení batalionu na bitevním poli?
Odpověď: Vůbec ne. Ono to vypadá složitě jen na první pohled, ve skutečnosti je to velice prosté. Velice rychle vše přejde do krve a stane se automatickým. Pravidla a zásady předpisu musejí samozřejmě dokonale odpovídat právě teoretickým situacím. V praxi bude jednotka málokdy dokonale vyrovnaná, vždy bude docházet k chybám, nepřesnostem, nedorozumění. Ale právě teoreticky čistý systém pohybů umožňuje veliteli co nejpřesnější manévr. Kdyby nebyla ani teorie přesná, nasazení pěchoty v praxi by se potýkalo s o to většími problémy. Je také třeba počítat s tím, že důstojníci mají různé schopnosti a různou inteligenci. Předpisem nastavený systém a především důraz na přímé uspořádání podjednotek jim brání ve vlastní iniciativě a nahrazuje ji nezbytností podřídit se mechanickým pravidlům. Tím je zajištěna pravidelnost pohybu a umožněno šéfovi batalionu, podle instrukcí a rozkazů generála, účinně kombinovat jednotlivé prvky.
Pochod v bitevní sestavě a pochod v koloně.
Otázka: Jaké jsou základní zásady pochodu?
Odpověď: Předně je třeba rozlišovat způsoby pochodu. Dají se rozdělit podle formace jednotky a účelu pochodu na pochod v bitevní sestavě (marche en bataille), pochod v koloně (marche en colonne) a boční pochod (marche de flanc). Další rozdíl je dán tím, jestli jednotka pochoduje pořadovým krokem (pas cadencé), nebo cestovním krokem (pas de route).
Otázka: V čem se tyto způsoby pochodu tedy liší?
Odpověď: Formace, v níž se jednotka přesunuje, určuje také zásady, podle nichž je udržován a měněn směr a tempo pochodu. Tyto zásady jsou jiné pro pochod po řadech (par rang), tedy pro pochod v bitevní sestavě a v koloně, a pro pochod po zástupech (par file), tedy bokem. První dva se od sebe potom liší způsobem změny směru.
Otázka: Jaké jsou zásady pro správný pochod po řadech přímo vpřed?
Odpověď: Každý pochod je řízen poddůstojníkem (někdy i důstojníkem), tzv. krajníkem (guide). Vojáci prvního řadu musí za pochodu dodržovat tři základní zásady: 1) lehce se dotýkat loktem souseda na straně krajníka, pochodovat takovým tempem, aby byl tento dotyk zachován, 2) dělat kroky ve stanovené délce (tj. dvě stopy, 65 cm), 3) hledět přímo před sebe.
Otázka: Jak voják ví, kde pochoduje krajník?
Odpověď: Při pochodu batalionu v bitevní sestavě je stanoveno, že je pochod batalionu řízen praporečníkem, který pochoduje ve středu sestavy. Vojáci pravého půlbatalionu se tedy řídí dotykem lokte souseda po své levici, vojáci levého půlbatalionu souseda po své pravici. V koloně s pravým křídlem v čele je krajník vlevo, v koloně s levým křídlem v čele je krajník vpravo. Vojákům to připomene šéf batalionu upozorňovacím povelem, než kolonu uvede do chodu. V průběhu některých evolucí může stejným upozorňovacím povelem krajníka vyměnit, ten povel zní guides à droite, nebo guide à gauche – krajnící vpravo, krajníci vlevo. Vojáci na něj zareagují tak, že se začnou řídit dotykem lokte na požadované straně.
Otázka: Stačí rozvinutému batalionu pro správný pochod jen vyjmenované zásady?
Odpověď: V podstatě stačí, ale je poměrně obtížné udržet pohybující se rozvinutý batalion vyrovnaný. I při nejlepší vůli se, například vlivem terénu, může stát, že jednolivé podjednotky, části podjednotek, nebo zástupy pochodují nesprávně, ať už pokud jde o směr, nebo tempo pochodu.
Otázka: Existuje nástroj, který pomáhá rozvinutému batalionu udržet vyrovnanost za pochodu?
Odpověď: Samozřejmě existuje. Než batalion vypochoduje vpřed, předstoupí první řad stráže praporu, která je umístěná ve středu batalionu a tvoří ji praporečník a dva poddůstojníci, o šest kroků vpřed (v redukovaném batalionu re-enactmentu jsme si stanovili čtyři kroky). Spolu s nimi předstoupí do stejné vzdálenosti před každé z křídel batalionu jeden tzv. hlavní krajník – pravý a levý. Těchto pět poddůstojníků následně pomáhá středu batalionu a oběma křídlům udržet směr i tempo pochodu. Na pochod také dohlížejí adjutanti šéfa batalionu, kteří mohou případné odchylky podjednotek od správného směru či tempa pochodu nechat opravit.
Otázka: A jak se provádí změna směru pochodu rozvinutého batalionu?
Odpověď: Provádí se obratem na místě celého batalionu do požadovaného směru. Čepem obratu je jeden z hlavních krajníků, který se otáčí namístě, druhý opisuje kružnici o poloměru šíře batalionu a dělá přitom kroky v délce dvou stop, praporečník dělá kroky v délce jedné stopy a opisuje kružnici o poloměru šíře půlbatalionu. Řady batalionu se přizpůsobují pohybu krajníků.
Otázka: V čem se liší pochod v koloně od pochodu v bitevní sestavě?
Odpověď: Zásady přímého pochodu v koloně jsou stejné jako zásady pochodu v bitevní sestavě batalionu. Všechny podjednotky se ale řídí dotykem lokte na straně svého krajníka, tj. v koloně s pravým křídlem v čele je to nalevo, v koloně s levým křídlem v čele napravo. Hlavní rozdíl spočívá ve způsobu změny směru pochodu.
Otázka: Čím je dosaženo toho, že podjednotky pochodují přesně jedna za druhou a ve stanovených rozchodech?
Odpověď: Odpovědni jsou za to právě krajníci podjednotek, kteří jsou pro pochod v koloně nezastupitelní. Musí za všech okolností dodržovat tři základní zásady: 1) pochodovat po jedné směrnici v přesném zákrytu, 2) pochodovat takovým tempem, aby byl zachován rozchod mezi podjednotkami, 3) měnit směr pochodu až na tom místě, kde jej změnil krajník předchozí.
Otázka: A tím, že se vojáci řídí zásadami pochodu, o nichž jsme už mluvili, je tedy zajištěno, že pochoduje-li správně krajník, pochoduje správně celá podjednotka, je to tak?
Odpověď: Přesně tak. Výběr poddůstojníka pro funkci krajníka je velmi důležitý. Platí, že jednotka pochoduje podle svého krajníka za všech okolností – a to i tehdy, kdyby zcela zřejmě nepochodovat správně. To proto, aby šéf batalionu, nebo jeho adjutant mohl chybný pochod podjednotky opravit pouhým opravením krajníka. Kdyby podjednotky tuto zásadu nectily, náprava by nebyla v praxi možná. Tím, že šéf batalionu a šéfové podjednotek ovládají krajníka, ovládají současně všechny vojáky.
Otázka: Jak se provádí změna směru pochodu v koloně?
Odpověď: Záleží na tom, jestli se provádí tzv. na stranu krajníka, nebo na stranu opačnou od krajníka.
Otázka: Co to znamená?
Odpověď: Změna směru se provádí jiným mechanismem doprava a jiným doleva.
Otázka: Proč?
Odpověď: Aktivního krajníka, tj. takového, který podjednotku vede, má každá podjednotka přirozeně jen jednoho, voják se nemůže přizpůsobovat podnětům ze dvou stran. Je-li krajník vlevo, může vést pochodující křídlo při obratu doprava. Nemůže však vést pochodující křídlo při obratu doleva, protože je sám na bodu obratu. A obráceně.
Otázka: Při obratu se vojáci dotýkají loktem na straně pivota, nebo ne?
Odpověď: Jen při obratech podjednotek na místě, na pevném pivotovi. Tam je tím zajištěno, že se jednotka neroztrhne, platí předpoklad, že pivot je správně postavený. Za pochodu je ale jediným jistým bodem, jak jsme si právě řekli, krajník – a dotyk lokte musí být vždy na jeho straně, aby měl možnost ovlivnit pochod podjednotky.
Otázka: I na druhém křídle prvního řadu přece pochoduje poddůstojník, nestačí jen změnit krajníka, což by umožnilo provádět obrat na obě strany?
Odpověď: Jen teoreticky a jen pro kolony po pelotonech a po divizích. V koloně po sekcích na druhém křídle prvního řadu žádného poddůstojníka nemáme, musel by tam tedy přecházet, což je pochopitelně pro tak banální manévr jakým je změna směru pochodu naprosto nevhodné a nepraktické. Druhým důvodem, neméně důležitým, je to, že ač se snažíme podjednotky neustále vyrovnávat, v praxi se mírných odchylek nelze vyvarovat. Pokud při nestejné šíři podjednotek zavelíme změnu krajníka, snadno se stane, že poddůstojníci na druhé straně prvních řadů podjednotek (pelotonů a divizí) nebudou postupovat po stejné linii. Budou se muset na tuto linii nejprve vyrovnat, následně se na ně vyrovnají podjednotky, a teprve poté bude možné změnit směr pochodu. Jde samozřejmě opět o zbytečné zdržování a nepraktické pohyby. Pokud bychom nové krajníky nevyrovnali na jedné linii, podjednotky by musely měnit směr pochodu ne na jednom bodu, ale na různých místech – jež není možné správně odhadnou. Kolona by se s největší pravděpodobností rozpadla.
Otázka: Pivot se při obratu na stranu opačnou od krajníka obrací na místě?
Odpověď: Ne. Za pochodu je obrat (konverze) prováděn na pohyblivém pivotovi. Dělá kroky v délce šesti palců a opisuje malou kružnici v závislosti na pochodu krajníka.
Otázka: V čem spočívá výhoda pohyblivého pivota?
Odpověď: Tím, že pivot opustí bod obratu je následující podjednotce umožněno pokračovat v pohybu nezměněným tempem a bez zastavení. Podjednotky se k sobě přiblíží, ale zatímco první svůj obrat dokončí a pochoduje opět přímo, druhé teprve obrat provádí – tím se opět dostanou do správného rozchodu. Přičemž změříme-li vzdálenost mezi krajníky obou podjednotek, zjistíme, že je stále stejná – rovna stanovenému rozchodu. Samozřejmě za předpokladu, že pochodují správně.
Otázka: Kdo je vlastně pivotem obratu?
Odpověď: Při obratech za pochodu je to muž na opačném křídle prvního řadu od krajníka. Může to být poslední voják prvního řadu (v koloně po sekcích), nebo zastupující poddůstojník (v koloně po pelotonech a divizích s pravým křídlem v čele), nebo neaktivní levý krajník (v koloně po pelotonech a divizích v levým křídlem v čele). Při obratech na místě je to poslední voják prvního řadu.
Otázka: Jaký je tedy mechanismus pro změnu směru pochodu v koloně na stranu krajníka?
Odpověď: Velice prostý a snadno zvládnutelný i po krátkém výcviku. Krajník v určeném místě sám zatočí na povel šéfa své podjednotky tournez à gauche/droite – MARCHE do určeného směru. Provede to aniž by měnil tempo pochodu a délku kroku a jeho změna směru pochodu je vždy ostře lomená.
Otázka: A protože vojáci musejí zachovávat dotyk lokte na jeho straně, musí jej nyní obnovit, je to tak?
Odpověď: Přesně tak. Voják vedle krajníka se přizpůsobí pohybu krajníka a zrychleným krokem se s ním opět vyrovná v novém směru. Totéž provedou postupně všichni vojáci prvního řadu následovaní vojáky svých zástupů ve druhém a třetím řadu. Po několika vteřinách pochoduje podjednotka v novém směru opět vyrovnaná na krajníka. Vojáci tento pohyb provádějí zrychleným krokem, ale bez běhání. Nic jim neuteče, pravidelnost pohybu a zachování klidu jsou zejména pod palbou zásadním předpokladem úspěchu. To platí obecně. Pokud není běh přímo velen, voják nikdy neběhá.
Otázka: Při obratu je zcela zřejmé, jak krajník pozná nový směr. Šéf podjednotky mu velí en avant – MARCHE. Jak nový směr ale pozná při změně směru na svou stranu?
Odpověď: Krajník druhé, třetí, atd. podjednotky jej samozřejmě pozná snadno – podle krajníka před sebou. Jde tedy jen o určení směru pro čelního krajníka. Je to šéf batalionu, který tento směr určuje. Sám se postaví na místo, kde má změna směru začít, tesně ke směrnici krajníků tak, aby tito prošli těsně před ním. Dá rozkaz ke změně směru šéfovi čelní podjednotky, kterým mu zároveň specifikuje nový směr. Může použít orientační bod, postavit napřed do nového směru směrníka, nebo určit přibližný úhel nového směru. V případě, že je změna směru prováděna na stranu krajníka, určí nový směr osobně přímo tomuto poddůstojníkovi.
Otázka: Velí-li šéf batalion HALTE, má krajník dostoupit na správné místo, pokud nepochodoval přesně a není vyrovnaný s ostatními krajníky, nebo nedodržuje správný rozchod?
Odpověď: V žádném případě. HALTE znamená STÁT a každý na tento povel zastaví tam, kde je. Kdyby se krajník snažil napravovat chybu, všichni krajníci za ním, kteří by pochodovali správně, by museli udělat totéž. Vojáci se beztak bez povelu k vyrovnání nesmějí pohnout, krajníkova snaha by byla zbytečná.
Otázka: Ale jak je případná chyba krajníka opravena?
Odpověď: Krajníky nechá vyrovnat šéf batalionu a následně nechá vojáky vyrovnat na krajníky. Ale udělá to jen v případě, že bude následovat změna formace, která si to vyžádá, nebo bude-li chyba příliš citelná. Kdyby chyba krajníka nebyla příliš vidět, krajník ji opraví sám poté, kdy bude kolona opět uvedena do pohybu. Vojáci se za pochodu automaticky na krajníka rovnají a on to tedy může udělat. Musí to provést postupnými drobnými úpravami směru nebo tempa pochodu, aby na jeho pohyb mohl celý první řad zareagovat bez nějakého škubání, rozpadání, apod. Spěch je zbytečný a jen narušuje vyrovnanost a svádí k dalším nepřesnostem.
Pochod pelotonu.
Otázka: Máme-li v re-enactmentu samostatně operující peloton, jak může manévrovat?
Odpověď: Je-li peloton v bitevní sestavě, nemůže měnit směr pochodu. Nemá totiž krajníka. Pro změnu směru by musel zastavit a provést obrat na místě na povel par peloton à droite/gauche – MARCHE podle zásad popsaných školou vojáka. V re-enactmentu je proto vhodné brát i izolovaný peloton, jako by byl součástí kolony batalionu po pelotonech.
Otázka: Co to znamená?
Odpověď: To znamená, že než peloton vypochoduje, je třeba, aby byl ustaven krajník – nejlépe levý. Šéf pelotonu tedy zavelí namísto peloton en avant – MARCHE povely peloton en avant, guide à gauche – MARCHE. Šéf pelotonu po svém prvním povelu předstoupí před střed pelotonu, levý krajník postoupí na levé křídlo prvního řadu po druhém povelu. Peloton se nadále chová, jako by byl součástí otevřené kolony po pelotonech s pravým křídlem v čele.
Otázka: Nový směr při zatočení na stranu krajníka nyní určuje šéf pelotonu?
Odpověď: Ano. I proto je důležité, aby pochodoval před pelotonem – musí mít možnost krajníkovi určit nový směr, což by ze svého místa v bitevní sestavě nemohl.
Boční pochod.
Otázka: Než peloton vypochoduje bokem, obrátí se na povel vpravo či vlevo v bok. Jaké jsou zásady bočního pochodu?
Odpověď: Vojáci každého řadu pochodují v přesném zákrytu a velmi pečlivě dodržují zásady běžného kroku. Směr je řízen pravým, nebo levým krajníkem, který pochoduje na úrovni prvního řadu a vedle nich, vně prvního řadu, pochoduje šéf pelotonu.
Otázka: Jak se mění směr bočního pochodu?
Odpověď: Je měněn po zástupech, každý zástup provede obrat na stejném místě, kde tento obrat provedl zástup čelní, změna směru je tedy vždy ostře lomená. Vnitřní voják obratu musí opsat malou kružnici, aby byl pohyb plynulý. Směr je určen šéfem pelotonu. Vysloví povel par file à droite/gauche – MARCHE a osobně změní směr pochodu do směru, který vybere. Vedle něho postupující krajník se přizpůsobí a první zástup tak vidí, kde má změnu provést a jakým směrem pochodovat – následuje krajníka.
Otázka: Šéf pelotonu tedy nevelí en avant – MARCHE?
Odpověď: Ne, není to třeba. Při zěměně směru bočního pochodu se toto nikdy nevelí.
Rozklad po sekcích doprava.
Otázka: Jak se provádí rozklad pelotonu po sekcích doprava?
Odpověď: Peloton je v bitevní sestavě a šéf pelotonu ze svého místa zavelí par section à droite. Sám přejde na dva kroky před střed své sekce, šéf 2. sekce přejde před střed 2. sekce, čelem k vojákům.
Otázka: Proč tam přecházejí?
Odpověď: Aby vojáky upozornili na to, co bude následovat. Připomenou pravému pivotovi, aby provedl na povel MARCHE vpravo v bok a ostatním vojákům, že budou provádět obrat na místě o 90°, případně také zásady tohoto obratu, tj. dotyk lokte na straně pivota a pohled směrem k pochodujícímu křídlu, čímž je zajištěno to, že se řad neroztrhne a obrat je plynulý.
Otázka: Upozorňovat vojáky stačí jen v začátku výcviku, následně by již měli vědět, co bude následovat, sami?
Odpověď: Ne. Toto upozornění je velice důležité a šéfové podjednotek jej nesmí nikdy zanedbávat. Zatímco při výcviku se zpravidla jeden pohyb cvičí několikrát za sebou a neustálé opakování zásad snad může připadat zbytečné, v „ostré akci“ může šéf batalionu zavelet velmi pestrou paletu změn formací a manévrů. Není úkolem vojáků rozumět všem povelům šéfa batalionu. Naopak – je úkolem šéfů podjednotek zajistit to, aby povely šéfa batalionu, jimž rozumějí, vojáci provedli. Tím, že šéf podjednotky přejde před střed své podjednotky a tam vojáky gesty a v případě potřeby i slovy upozorní na to, co bude následovat, zajistí plynulost pohybu a předejde zaváhání či dokonce chybné reakci na prováděcí povel.
Otázka: Pivot provede obrat vpravo v bok, vojáci zahájí obrat o 90° podle zásad obratů na msítě. Co dělají šéfové sekce a co dělají šikovatelé?
Odpověď: Šéfové sekce přejdou na budoucí linii své sekce, vně bodu, na němž bude v koloně stát levý krajník sekce. Postaví se zde čelem k pravým pivotům sekcí, kteří k nim stojí levým bokem. Šikovatelé se jednoduše přizpůsobí pohybu sekcí a provádějí obrat.
Otázka: Proč přecházejí šéfové sekcí na toto místo?
Odpověď: Z tohoto místa nejsnáze odhadnou, kdy mají svou sekci zastavit. Zároveň vědí, kam umístit levého krajníka.
Otázka: Sekci mají zastavit tak, aby voják levého křídla prvního řadu zastavil dva kroky před budoucí linií sekce. Proč?
Odpověď: Při obratu může dojít k nepřesnostem. Když je sekce zastavena ještě než se dostane na budoucí linii, bude se snáze provádět vyrovnání.
Otázka: Sekce jsou zastaveny, jak se dostanou krajníci na svá místa v koloně?
Odpověď: Krajník první sekce, zastupující poddůstojník, až dosud stál stále na svém místě v bitevní sestavě, krajník druhé sekce se přizpůsobil pohybu své sekce. Na povel HALTE, na který sekce zastaví, se krajníci sekcí postaví na místo, jež jim určí šéf jejich sekce, tj. na budoucí levé křídlo prvního řadu. Následně šéfové sekcí velí vyrovnání doleva a přejdou na dva kroky před střed své sekce. Otevřená kolona po sekcích s pravým křídlem v čele je zformována.