Farní kronika s názvem „Popis farního kostela v Jevišovicích a filiálního kostela v Černíně,“ kterou založil v roce 1804 místní farář Dominik Drnholecký, obsahuje dva záznamy o Francouzích ubytovaných ve městě Jevišovicích v letech 1805 a 1809. Dnes se podíváme na druhý záznam z roku 1809.
Francouzi podruhé v Jevišovicích
Dne 14. července 1809 přišla k Jevišovicím celá francouzská divize generála Molitera. Pro obyvatele nastala velmi smutná epocha. Lidé byli plně zaměstnáni se sklizní, neboť obilí mělo právě svůj čas. Francouzi začali stavět své ležení právě tam, kde byly zasety ozimy. Přesto, že občané žádali divizního generála, aby jim bylo napřed dovoleno odvézti úrodu domů. Upozorňovali jej, že vojáci při stavění svých stanů používají prken, která seberou kdekoliv na okolních usedlostech, jednak vybudované budovy pokrývají snopy z nevymláceného žita a pšenice které pokosí na polích. Když přece se podaří některým občanům připravit k odvozu, francouzští vojáci jim to z vozů seberou a pokrývají si tím své boudy. Pláč a naříkání nejsou k popsání! Během 48 hodin byl francouzský tábor postaven a podobal se spíše pěkně uspořádanému městu než táboru. Boudy byly seřazeny do řad a mezi nimi byly vytvořeny ulice. Své boudy opatřili též okny, která sebrali se Zimního zámku, kde zbyla jen sem tam nějaká.
Uvnitř tábora si udělali krásné aleje a před každý stan, v němž bydlel důstojník postavili vysoké jedlové stromy. Uprostřed tábora stál nejvyšší strom ozdobený bílými, červenými a modrými fábory a francouzským orlem a u něho stála vždy stráž. Táborem byly obsazeny všechny pozemky od Rovenského dvora až k Letnímu zámku a odtud na všech polích až k boskovštejnskému lesu. Generál Moliter se svým poručníkem si zvolil za své sídlo Letní zámek. V městečku byli ubytováni další dva brigádní generálové, z nichž jeden jmenoval se Lequer se svými sluhy. U mne na faře ubytoval se plukovník Petti se 4 sluhy, dvěma střelci a 18 koňmi. Druhý den přijel ještě vůz s pokladnou a dalším důstojníkem, který se rovněž na faře ubytoval. Vyklidil jsem těmto francouzským pánům své 3 světnice a musel jsem se ubytovat do kaplanky. Má čeleď se musela přestěhovat na půdu, zatím co kuchařka se služkou se ubytovaly v čeledníku.
Dne 8. srpna 1809 nastala v noci strašná bouře. Blýskalo se bez ustání a zdvihl se vítr s lijavcem že za chvíli na dvoře bylo po kolena vody.
15. srpen byl velmi slavný a významným dnem pro celou francouzskou armádu. Oslavovali totiž narozeniny svého císaře Napoleona. Každý plukovník uspořádal pro své důstojníky v táboře velkou slavnostní tabuli. Jednu udělal také můj pán Petti přičemž mé kuchařce nařídil, aby vařila pro 64 osob. Ten den se stal slavný i pro mě, poněvadž můj pán mě k této své tabuli pozval též na hostinu a jmenoval mě patronem svého domu a posadil mě k tabuli vedle sebe. Když pak nastal večer objevila se najednou veliká iluminace, při níž bylo rozsvíceno nejen v Letním zámečku a táboře, ale i po celém městečku kolem 100 lamp.
Prvý den měsíce října je však nejsmutnější dobou mého života a zůstane mi nejdéle v paměti. Kolem 3 hodiny odpolední vypul u mého souseda Ludvíka Veselého oheň. Jak k tomu došlo nikdo nevěděl. Domnívám se že se tak stalo jedině z nepozornosti, neboť toho dne Francouzi fasovali seno a píci. Jeden z kočích, který při tom kouřil, odhodil asi špačka, který tak dlouho doutnal, až vznikl oheň. Francouzi nejprve vyvedli koně, vozy a sedla, jejich archiv který byl v mých skříních a plukovník zde měl své spisy a vše odvezli do tábora, aniž bych mohl něčeho podotknout. Oheň se mezitím zvedajícím větrem ještě víc rozzuřil, zasáhl dům kováře a pak i faru. Oheň zcela zničil dům mého souseda Ludvíka Veselého, dům kováře Josefa Šalamouna, farní kaplánku,dřevěné stáje a kolny. Mé dvě krávy, které tehdy byly na pastvě, zahnali jsme do stáje Jana Nevorala kde zůstaly10 měsíců než byla postavena nová stáj. Ohněm který mně postihl byl jsem zbaven svých francouzských hostů. A ač má světnice nevyhořela, odešli a ubytovali se u Jana Práta. A tak nešťastnou francouzskou invazí utrpěl jsem těchto škod: za vydržování plukovníka s jeho doprovodem dalšími pány – 797 zl. 29 kr. za oheň – 1250 zl. 30 kr. za opravu bryčky (zapůjčena a rozbita důstojníky) – 139 zl. 27 kr. celkově tedy 2190 zl. 26 kr.
Dne 4. listopadu1809 na svátek prince Karla vypochodovala z Jevišovic poslední francouzská vojska.
Zápis v této kronice je velmi podrobný a získáváme díky němu lepší náhled na dění po bitvě u Znojma roku 1809. Nicméně na správnost záznamu se nelze vždy spolehnout, vždyť Francouzi byli cizí armádou na území nepřítele, to platí i v případě vyčíslování škod, dnes už se asi nedozvíme o kolik zlatých si kdo připsal více. Jevišovice jsou dodnes malebným městem, kde je spousta budov, které návštěvu Francouzských vojáků pamatují, dodnes zde stojí Zimní i Letní zámek, dnes se jim říká Starý a Nový, dodnes je zde Sýpka a Rovenský dvůr, i když s moderní zástavbou.
Jan Sochor
