Dovolte, abych vyjádřil svůj – ostře odmítavý – názor na plánovanou stavbu radaru v blízkosti Mohyly míru. (Tedy pietního místa!) Při udávané výšce radaru 25 metrů a jeho umístění na Prateckém kopci je přitom lhostejné, půjde-li o vzdálenost 100 nebo 500 metrů od 26 metrů vysokého památníku. Působím v současnosti v Muzeu Brněnska, které památník spravuje, předtím jsem pracoval několik let v Historickém muzeu v Slavkově. Mnozí z Vás, kteří tyto řádky čtete, mně možná znáte a víte, že Mohyla míru je moje ”srdeční záležitost”. Ale nejen to, jsem také profesí historik a jsem přesvědčen, že je nezbytné co možná nejvíce zachovat charakter historických míst. Ti kteří památník na „památné hoře Pratecké“ vybudovali, si zaslouží úctu. Z pramenů jsem se seznámil s okolnostmi vzniku Mohyly míru, a vím tedy, že Ti, kteří si památník na počátku minulého století vysnili a poté své odhodlání uctít oběti bitvy a vybudovat pro ně důstojné symbolické místo věčného odpočinku uskutečnili, byli lidi jako já nebo vy – kněz, učitelé, řemeslníci, obchodníci, lidi obyčejní, nijak významní. Proto považuji (podobně jako tomu bylo ostatně před několika lety při rozhodování o stavbě supermarketu u Rohlenky…) rozhodnutí, povolení, schválení atd. stavby radaru za projev úřednické arogance. Nejen vůči nám a těm, kteří slavkovské bojiště navštěvují. I vůči těm, kteří tu byli před námi.

Doufám a věřím, že se záměr neuskuteční!

Jaromír Hanák

Muzeum Brněnska

P.S. Dovolte mi, abych v této souvislosti připojil jeden svůj zážitek – spíš pro ony úředníky než pro čtenáře těchto internetových stránek. Před několika lety jsem se zúčastnil připomínky 250. výročí bitvy u skotského Cullodenu, kde došlo 16. dubna 1746 k poslední velké bitvě na půdě Skotska a kde byly ukončeny naděje Stuartovské dynastie na návrat na trůn. Živě si vzpomínám na to, jak všichni účastníci – ředitelem muzea spravujícího bojiště počínaje, přes účastníky rekonstrukcí bitevních scén až po místní a regionální zastupitele a úředníky (!) – s velkou hrdostí zdůrazňovali, že kvůli zachování charakteru někdejšího bojiště byly nejen sceleny tamní pozemky – ale na konci 80. let XX. století také přeložena silnice (nešlo přitom o žádnou dálnici, jen takovou úzkou ”okresku”) protínající okraj území bojiště, památkové zóny. Tou je od roku 1992, jestli se nemýlím, také bojiště slavkovské, ne?!

Kopie: kancelář hejtmana Jihomoravského kraje pana ing. Stanislava Juránka