Francouzských, anglických, ruských i německých pamětí na války s revoluční a napoleonskou Francií se zachovalo bezpočtu, v habsburské monarchii, která se v těchto bojích bila nejdéle, jich ale vzniklo překvapivě poskrovnu a vzpomínek vojáků z českých zemí je jak šafránu. Nejspíš pouze tři, jedny z pera důstojníka a známého obrozence, druhé z pozůstalosti prostého kyrysníka a třetí, které po sobě zanechal poddůstojník pěchoty. Osudy měli ti tři vojáci rozdílné, všechny ale byly dramatické a oni je dokázali vyprávět živě, bez vychloubání, s mnoha podrobnosti nejen z bojů, ale i z vojenského života. Ani jeden z nich se sice neproslavil činem, který by vešel do dějin, to, co prožili a přežili, z nich ale dělá hrdiny, byť zapomenuté.
Granátníci útočí na sýpku u Esslingu, Myrbach
Dvakrát zajatý pěšák
Filip Jakub Pešek, narozený 1. května 1785 v Todicích na Jílovsku (dnes součást Velkých Popovic), se vyučil tkalcem, dokonce se stal mistrem a dařilo se mu prý tak dobře, až to vzbudilo závist sousedů. Dne 16. července 1805 byl nuceně odveden, jak sám píše, „k císařskému královskému arciknížete Rainera pěšímu pluku“, s nímž pochodoval do Bavor, do války s císařem Napoleonem, kterou mu Habsburk František II. právě vyhlásil. Rakouskou armádu polního zbrojmistra Macka dokázal císař Francouzů na Dunaji vymanévrovat, obklíčit a v pevnosti Ulm donutit ke kapitulaci, v jejímž důsledku šel vojín Pešek do zajetí. Musel dojít pěšky až do Remeše a propuštěn byl teprve v červnu 1806. Pak bojoval roku 1809 proti Napoleonovi v bitvě u Aspern/Esslingu (21. a 22. 5. 1809), kde zažil nejtvrdší boje o aspernský hřbitov:
„Koule našich dělostřelců lítaly nad hlavami našimi, nepřátelské kartáče brunčely okolo uší a lítaly do nás, mimo to ještě kouř z našich děl se tak na nás valil, že jsme ani hrubě jeden druhého vidět nemohli, mně se od toho hluku až krev z uší spustila, já jsem celej zpitoměl a od té doby něco přihluchlej zůstal. (…)Vyskytla se z druhé strany těch zdí na hřbitově toho místa silná francouzská pěchota, která na nás střílet počala, že ale ona za zděmi dobře schovaná byla a my jsme jí škodit nemohli, tak jsme couvli tam odtud zpátky a náš pan velitel poslal pobočníka k panu generálovi s tou žádostí, aby mu nějakou posilu poslal (…) Tím posilněni hnali jsme do Aspru pohromem – mit Sturm – tak statně, že našim nepřátelům tam odtud ouzká cesta byla, více než 300 mužů bylo chyceno a větší počet pobito a poraněno…“
I bitvu u Wagramu (5. a 6. 7. 1809) přežil, roku 1811 byl povýšen na šikovatele (Feldwebel) a roku 1813 zažil prohru u Drážďan, kde padl do zajetí podruhé.
„V jednom okamžení (…) byla moje čáka ve dví rozseknutá, bylo snad vnuknutím Božím, že jsem tam tobolku s písemnostmi schoval. Toto bylo ve dví rozseknuté, kdyby toho bylo nebylo, byla by jistě moje hlava také rozťata a já buď mrtvej, neb těžce raněnej býti musel. To seknutí mě ovšem omráčilo, já jsem upadl na zem a pustil ručnici z ruky!“
Vojenská čeština šikovatele Peška
V rakouské armádě se velelo německy, v pamětech šikovatele Peška se ale dochovalo pár výrazů, které si autor počeštil. Bodáku říkal bodeň, ústupu odrážka, jednotce v bojové pohotovost bojová noha, pěší koloně provod, vojenskému oddílu tropa, raportu oznam, přednímu voji předčelí, tomu zadnímu zásada, útoku a zteči kupodivu nikoliv šturm, ale pohrom, plukovníkovi vrchník, hulánovi pikonoš, účetnímu šikovateli početvedoucí, pontonovému mostu mostolodí, atd., což někdy připomíná češtinu proslulého poštmistra z Jiráskova F. L. Věka. Jsou to ale jediné česky psané vzpomínky českého vojáka z napoleonských válek a tudíž unikátní materiál, neboť i Jeník z Bratřic psal své deníky německy.
Jiří Kovařík
- Čeští hrdinové válek s Napoleonem – Hejtman z Bratřic
- Čeští hrdinové válek s Napoleonem – Kyrysník Müller