Oudinotovi granátníci 1803-1806 v datech
25. ledna 1804 (4. pluviôse roku 12)byl vydán rozkaz ke zformování divize záložních granátníků.
25. ledna 1804 (4. pluviôse roku 12)byl vydán rozkaz ke zformování divize záložních granátníků.
Srovnávací tabulka povelů školy vojáka předpisu z 1. srpna 1791 z francouzského, polského, německého, amerického a českého vydání.
V letech 1804–1805 byla na podnět komorského panstva postavena v Liptovském Hrádku, v lokalitě, která se dodnes nazývá „Fabriky“, továrna na výrobu pěchotních pušek, husarských karabin a pistolí podle štýrského vzoru. Na stavbě pomáhalo 300 vojáků c.k. armády a později tady pracovalo i 100 dělníků. Továrna se rozkládala podél Váhu. Pro výrobu sloužily čtyři objekty moderního vzhledu. Několik stovek zaměstnanců zde vyrábělo kvalitní zbraně. Byl to jediný podnik tohoto druhu v Uhrách. Výroba začala v roce 1806 a byla velmi kvalitní.
Pořádková a táborová stráž francouzské pěchoty podle provizorního předpisu o službě pěchoty v tažení z 12. srpna 1788 v úpravě článků IX a X z roku 1792.
Jeden z Dietrichsteinů se úspěšným způsobem zapsal do historie válek proti revoluční Francii. V průběhu akce Mikulov 2007 jeho účast v tomto konfliktu připomeneme.
V souvislosti s připravovanou akcí v Mikulově přinášíme překlad tří dopisů z korespondence maršála Davouta, které přibližují situaci a pohyby vojsk v okolí Mikulova v době bitvy u Znojma.
Překlad tří úvodních kapitol z Manuel du service des états-majors généraux et divisionnaires (1813), jehož autrem je generál Thiébault, obecně definuje úlohu štábů a nastiňuje jejich obvyklé a vhodné složení.
Karel Sáček, historik a fyzilír IR 20 Kaunitz-Rietberg, otevřel nový server věnovaný historii c. k. armády revolučních a napoleonských válek: www.primaplana.cz
Errata ke studii vydané na DVD Austerlitz 2005 v sekci textové dokumenty.
Většina skupin vojenské historie, zaměřených obecně na éru bývalé habsburské monarchie, ráda před názvem historické jednotky, kterou jejich členové představují, uvádí jistou krátkou formulku. Nejčastěji v podobě „c. k.“, „c. a k.“, případně jejích německých ekvivalentů „k. k.“ nebo „k. u. k.“, k vidění jsou však i další verze a formy. Toto obecně velmi známé a tradiční historické označení jasně identifikuje danou jednotku právě s někdejší habsburskou armádou. Mnohem méně je ovšem rozšířeno povědomí o vzniku, vývoji a změnách tohoto označení a souvislostech, které je ovlivňovaly. Následující článek se v kostce pokusí tuto problematiku shrnout a osvětlit.