O pochodech v Napoleonových armádách
Překlad vybraných pasáží knihy C.-P. Escalla Des Marches dans les Armées de Napoléon týkajících se formací pěchoty za pochodu.
Překlad vybraných pasáží knihy C.-P. Escalla Des Marches dans les Armées de Napoléon týkajících se formací pěchoty za pochodu.
Popis základních funkcí seržanta francouzské pěchoty pomáhá lépe pochopit fungování jednotek pěchoty v období revolučních a napoleonských válek a je zajímavý jistě nejen pro členy jednotek re-enactmentu.
Dekretem z 2. doplňkového dne roku 13 byly v batalionech francouzské řadové pěchoty ustaveny voltižérské roty.
Původní scénář ceremonie předávání orlic vydaný v Pařížském deníku 5. prosince 1804.
Kdy se přesně zrodila roku 1789 trojbarevná kokarda? Je možné, že by se královy osobní barvy se staly národními barvami a dokonce symbolem Revoluce, zatímco národní barva se stala barvou královy strany? Bernard Coppens nám odhaluje "Tajemství kokardy".
Slavkovská bitva nám dala autora Memoriálu ze Svaté Heleny. Marie-Joseph-Emmanuel-Auguste-Dieudonné, hrabě de Las Cases se narodil 21. června 1766 v obci Blan v Tarnu. Bitva u Slavkova v něm probudila hluboký obdiv a horoucí oddanost k císaři
6. března uplyne 225 let od narození významného vojenského teoretika a přímého účastníka napoleonských válek. Antoine Henri de Jomini, pozdější autor Précis de l'art de la guerre, pocházející z rodiny zámožného syndika a člena Švýcarské rady byl k armádě přitahován již ve dvanácti létech, revoluční události však znemožnily, aby si zakoupil hodnost u švýcarského Wattervillova pluku, sloužícího ve Francii.
Caulaincourt patřil k nejbližším Napoleonovým věrným. Jako nejvyšší podkoní (grand écuyer) císařova vojenského domu a divizní generál se zúčatnil i bitvy u Slavkova.
J.-G.-V. Allain byl v bitvě u Slavkova náčelníkem štábu Suchetovy pěší divize, jež byla součástí Lannesova V. armádního sboru a střetla se na severním úseku fronty s předvojem spojenecké armády pod velením knížete Bagrationa.
V roce 1805 byla (měla být) pěchota oblečena v podstatě podle nařízení z 21. února 1793, později upravovaného a doplňovaného (nejvýznamnější změny přineslo nařízení z 26. října 1801). S trochou nadsázky lze říci, že předpisy a nařízení týkající se uniforem a výstroje se ve Francii psaly proto, aby nebyly respektovány.