1809: druhé rakouské tažení – hodnota armád a první operace
3. a 4. část VIII. kapitoly životopisu maršála Berthiera věnované úvodu tažení roku 1809.
3. a 4. část VIII. kapitoly životopisu maršála Berthiera věnované úvodu tažení roku 1809.
Druhá část VIII. kapitoly životopisu maršála Berthiera z pera generála Derrécagaix: soustředění armády.
S blížícím se 209. a 210. výročím bitvy u Znojma přinášíme vybrané texty ze sborníku Bitva u Znojma a válka roku 1809, který jsme sestavili před devíti lety u příležitosti 200. výročí. Prvním jsou vybrané pasáže ze životopisu maršála Berthiera, Napoleonova náčelníka štábu, věnované druhému rakouskému tažení.
Struktura pěší roty platná v období 1805-1815 byla stanovena dvěma základními předpisy. Prvním byl dekret z 2. frimairu roku 2 (22. listopadu 1793). Stanovoval konečnou podobu roty pěší půlbrigády a určoval jejich stav platný až do vydání druhého předpisu – dekretu z 18. února 1808.
František Kopeček v létě dokončil další repliku napoleonského kanónu, tentokrát 4liberní polní kanón systému Gribeauval.
Kapitola z práce generála Bonieho publikované v roce 1887, jež srovnává obecné zásady jezdeckého útoku dvou ordonancí, které reagovaly na porážku v prusko-francouzské válce, přičemž srozumitelně popisuje, v čem spočívá síla jezdeckého útoku.
Provizorní ordonance o výcviku a manévrech jezdectva z 1. vendémiairu roku 13 - Ordonnance provisoire sur l'exercice et les manoeuvres de la cavalerie, rédigée par ordre du ministre de la guerre, du 1er vendémiaire an XIII
Předpis týkající se služby dělostřeleckého sboru v tažení z 1. dubna 1792 stanovuje některé základní zásady nasazení francouzského dělostřelectva platné v průběhu revolučních a napoleonských válek.
Výnosem ze 7. thermidoru roku 8 (26. července 1800) byl definitivně upraven počet markytánek a pradlen u armády a stanovena přísná pravidla týkající se všech výnosem neautorizovaných žen, jež by u armády přes zákaz zůstaly.
Instrukce pro službu a manévry lehké pěchoty lehké pěchoty v poli, věnovaná Císaři Francouzů, byla sepsána a v roce 13 vydána v Paříži plukovníkem bývalého 1. pluku pěších husarů, Guyardem. Obsahuje řadu zajímavých postřehů o výcviku obecně, o roli, jakou má hrát lehká pěchota a nabízí manévry tirajérů, jež se zdají být nicméně zcela zbytečně komplikované, nadto text obsahuje evidentní chybu, jež znemožňuje doslovné provedení předepsaného.