O překladu vojenských termínů III. – není flankér jako tirajér, i když oba harcují
Velmi problematickou oblastí překladů jsou termíny týkající se hodnostních stupňů, hodností, funkcí a titulů s nimi více či méně spjatých.
Velmi problematickou oblastí překladů jsou termíny týkající se hodnostních stupňů, hodností, funkcí a titulů s nimi více či méně spjatých.
V první části jsme se věnovali obecným zásadám formace pluku v bitevní sestavě, místům určeným pro poddůstojníky, stráž praporu, hlavní krajníky nebo sapéry. Nyní se budeme věnovat školám vojáka a pelotonu, a vodítkem nám bude porovnání obsahu předpisu z 1. srpna 1791 a ordonance ze 4. března 1831.
Mohlo by se zdát, že téma malé pěchotní taktiky, nadto ještě v užším slova smyslu mechanického, pořadového drilu a zásad manévrů jako technických prostředků vedení boje 18. a 19. století nevzbudí převeliké vášně. Přesto několik reakcí na článek o "Královně bitev o Evropu" publikovaný na novém webu Válečníci starých časů (militaryhistory.eu) přišlo, a jednou z tezí, které může být užitečné rozvést a pokračovat tím v debatách, je tvrzení, že mezi armádami mocností, jež se utkaly v koaličních válkách let 1792-1815, nebylo z hlediska úrovně vycvičenosti pěchoty zásadního rozdílu. Problém má několik rovin. Zkusím je v následující úvaze nastřelit a uvidíme, kam se dostaneme.
Se zajímavou a provokativním způsobem podanou informací o dílčím problému pěchotního výcviku napoleonských válek přišel britský historik a re-enactor Paul Lindsay Dawson. Téma se týká zkracování povelů předepsaných předpisem z 1. srpna 1791.
První kapitola předpisu je nadepsána Formace pluku v bitevní sestavě a je nevyhnutelně poplatná době svého vzniku. Výcvikový z 1. srpna 1791 je v tomto ohledu psán pro pěchotu organizovanou podle dvou organizačních předpisů, a sice z 1. ledna 1791, který popisuje mírový stav pluků, a z 1. dubna 1791, který popisuje válečný stav.
Respekt přinesl v listopadu poněkud pro mě nečekaně speciální číslo věnované "našim slavným bitvám" a mezi nimi bitvě u Slavkova. Několik míst zaslouží rozebrat - ne kvůli článku v Respektu, ale protože jde o zajímavé, opakované a nepřesné teze týkající se pěchotní taktiky přelomu 18. a 19. století.
Srovnání vybraných momentů obou bitev, které současně představují Napoleonovo největší vítězství a jeho definitivní porážku a jsou bitvami napoleonských válek nejstudovanějšími, nejznámějšími, nejvýznamnějšími a kromě toho také dodnes opředené legendami, které se prolínají se zkresleným podáním jejich průběhu. Úvaha zazněla jako příspěvek do diskuse během pásma přednášek v programu Napoleonských dnů 2020.
Těžko říci, oč je takový údaj (zmíněný v jednom facebookovém příspěvku) opřen, nicméně otázka, kolik kulí bylo v bitvě pěchotou vypáleno a s jakým efektem je důležitá. Podíváme se, co by 10 tisíc kulí na jednoho zabitého znamenalo u Slavkova a odhadneme skutečnější čísla.
Navážeme na předchozí článek O francouzských pěchotních puškách, prachu a olovu, a budeme se věnovat balistickým vlastnostem francouzské pěchotní pušky vz. 1777, a obecně zásadám účinně vedené palby pěchoty přelomu 18. a 19. století.
Publikujeme po šestnácti letech upravený a doplněný text příspěvku ze sborníku Třetí koaliční válka 1805: Napoleonova armáda v roce 1805: štáby, pěchota, jezdectvo, dělostřelectvo, ženijní vojsko, neřadové jednotky, veteráni, vojenské školy, zdravotní služba, vozatajstvo, Císařská garda, národní garda, četnictvo, konskripce, vojenská justice.