Filip Jakub Pešek, narozený 1. května 1785 v Todicích na Jílovsku (dnes součást Velkých Popovic), se vyučil tkalcem, dokonce se stal mistrem a dařilo se mu prý tak dobře, až to vzbudilo závist sousedů. Dne 16. července 1805 byl nuceně odveden, jak sám píše, „k císařskému královskému arciknížete Rainera pěšímu pluku“, s nímž pochodoval do Bavor, do války s císařem Napoleonem, kterou mu Habsburk František II. právě vyhlásil.
Francouzských, anglických, ruských i německých pamětí na války s revoluční a napoleonskou Francií se zachovalo bezpočtu, v habsburské monarchii, která se v těchto bojích bila nejdéle, jich ale vzniklo překvapivě poskrovnu a vzpomínek vojáků z českých zemí je jak šafránu.
Farní kronika s názvem „Popis farního kostela v Jevišovicích a filiálního kostela v Černíně," kterou založil v roce 1804 místní farář Dominik Drnholecký, obsahuje dva záznamy o Francouzích ubytovaných ve městě Jevišovicích v letech 1805 a 1809. Dnes se podíváme na druhý záznam z roku 1809.
Bol mužom ktorý de facto porazil Napoleona. Predstavoval pomerne vzácnu symbiózu politika, diplomata a vojaka. Vo vzťahu k podriadeným bol zhovievavý, úslužný ale pedantný. Bol psychicky veľmi odolný, mal vyrovnanú, priateľskú povahu, bol spoľahlivý a skromný. Bol mimoriadne spoločenský. Veľmi obľúbený bol u vojakov, v popularite sa mu mohli z rakúskych vysokých veliteľov vyrovnať len arciknieža Karol Ľudovít, a ďalej knieža Lichtenstein a slobodný pán Kienmayer.
K svojim podriadeným sa správal kolegiálne, bol prirodzenou autoritou. Dbal na potreby vojaka, často sa preto dostával do sporov s erárom. Medzi jeho záľuby patrili literatúra, architektúra, botanika a maliarstvo. Alkoholu neholdoval, o to viac fajčil. Bol veriacim katolíkom, hoci mimoriadne prchkej povahy. Ako veliteľ a inšpektor bol prísny a mimoriadne obávaný, nikdy sa však nesnažil svoje postavenie zneužiť.
Ucelená reforma rakúskej vojenskej poľnej sanitnej služby za Jozefa II. prekonala dovtedajšiu úroveň starostlivosti o vojakov v ostatných európskych armád a v celkovom merítku značne v tej dobe pozdvihla kvalitu ošetrovateľskej a lekárskej starostlivosti.
K charakteristice toho, jak v Napoleonově armádě fungovala pošta, by postačila pouhá příslovce jako „dokonale“ a „skvěle“. Vynucovala si to sama válka s nutností přenosu zpráv, direktiv, rozkazů a mnohého další na velké vzdálenosti, s potřebou informovat a být informován, neboť císař Francouzů nepřestával chod svého impéria řídit ani od Dunaje, ani z polského bláta, či dokonce z daleké Moskvy. Díky poštovní a kurýrní službu pak dostával voják jedinečnou možnost podat tu a tam zprávu svým blízkým a dostat od nich lístek s pár řádky.
Na sociálních sítích se poslední dny staly populárními scény z výborného Bondarčukova výpravného filmu Waterloo s Rodem Steigerem v roli napoleona. Zvláště záběry útoku britského těžkého jezdeckého pluku Scot Greys proti pěchotě 1. sboru hraběte d'Erlona a ...protiútoku polských kopiníků. Kdo byli Napoleonovi švališeři?
Napoleonovým dekretem z 1. března 1808 byla formálně ustavena šlechta císařství, a již slovo "šlechta", běžně užívané, je v tomto případě zjednodušující a zavádějící (žádný z předpisů, jež se "šlechty císařství" týkají, je neužívá). V rámci císařské rodiny se tituly princů a princezen objevují již se vznikem císařství v roce 1804. Tituly vévodů v nové hierarchii vznikají v roce 1806 a v roce 1808 je systém doplněn o hrabata, barony a rytíře.
Stručná chronologie základních předpisů týkajících se organizace francouzského jezdectva v letech 1791-1803.