V obci byl panský dvůr se zámečkem z 18.století.
V obecní kronice vzpomíná legendární Šebestián Kubínek (*1799):
„Pamětliv jsem války 1805, kdy u Slavkova byla střelba hrozná a přes vesnici Blažovice hrozně stříleno. Tu byli jsme ukryti v panském stavení, kteréž puma neprorazila, ale bylo jich tam mnoho zazděno. Aby se nezapomnělo na hrůzy té války, po níž tam tisíce snad mrtvol zahrabáno do jam hlubokých. Mnoho lidí tehdy od strachu onemocnělo a mnoho jich též zemřelo. Když jsem se jako hoch vozil po ledě, maje 5 let s jinými (měl tehdy již 6 let, jsa narozen 1799), tu přijel tam francouzský šašér s černou vysokou čepicí beraní a tu se zdálo, že je to smrt a nic jiného.“
O vesnici se odehrál tuhý a krvavý boj. Když kníže Konstantin vystoupil se svou zálohou z hlubokého údolí potoka Rousínovky na výšinu mezi Blažovicemi a Holubicemi a byl ihned napaden francouzskou pěchotou, zjistil ke svému překvapení, že se jako záloha ocitnul v první bitevní řadě. Bylo to na známém návrší Staré Vinohrady na jižní straně od obce, tam, kde na svobodných pozemcích rostly ovocné stromy a vinná réva.
Bojovala zde garda proti gardě. Francouzské pluky jednotlivě postupovaly s hudbou uprostřed se zpěvem proti osadě. V obci byly rychle narovnány barikády, využívaly se ploty zahrad a na dvorech, zahradách a barikádách i silnici se bojovalo se zuřivým zápalem. Vesnice hořela, zahrady byly zdupány, ploty povaleny a zničeny, okna rozbitá a stromy olámány. Pověst říká, že potůček Romza byl do ruda zbarven prolitou krví..
Konstantin a Liechtenstein ustoupili ke Křenovicím a Slavkovu. Bojovalo a padlo zde mnoho mladých mužů z ruské šlechty. U Blažovic ve vinohradech padl do zajetí také ruský kníže Repnin. Zraněného se zmocnil generál Rapp, který to ihned na zraněném koni oznámil Napoleonovi.
O prudkosti bojů svědčí i množství nálezů, dodnes nacházených na okolních polích. Známý malíř, sběratel a amatérský historik Antonín Dvořáček zapsal:
„Při obchůzkách terénu našel jsem v roce 1973 v místech tohoto boje (míněn již zasypaný úvoz od Blažovic k Sivicím) na ploše asi 3ha 30 drobných předmětů – 10 knoflíků rakouských a francouzských, přezek, 12 křesadel do pistolí, součásti udidel, podkov a jiných. Roku 1975 přímo pod Vinohrady opět knoflíky, střepiny granátu, kuličky.“
Nedávno se mi podařílo získat dosud snad nepublikovaný zápis z rodinné kroniky Štěpánků z Blažovic č. 18, který dle archivních záznamů napsal Pavel Štěpánek, dřívější ředitel zemědělské školy a kronikář obce. Zápis se týká kyrysníka rakouské armády Mikuláše Štěpánka, narozeného 1789 a zemřelého 1864 v Blažovicích. Zkrácený opis zní:
„Nejhůře z nich dopadl Mikuláš. Ten roku 1805 za bitvy u Slavkova ještě u rodičů v Blažovicích byl, roku 1809 za bitev na Dunaji nedaleko Vídně, u Ošprů a Vágramu, byl již kyrysníkem a roku 1812 táhl pod rakouským generálem Švarcemberkem a vojskem rakouským připojeným k vojsku Napoleona Bonaparta na Moskvu. Prodělal asi celé toto hrůzyplné tažení, jehož výsledkem byla úplná porážka armády Napoleonovy ruskou armádou. Je hodně pravděpodobné, že se zúčastnil i krvavé bitvy u Lipska r. 1813. Roku 1863 se Mikuláš zúčastnil ještě děkovných vzpomínkových oslav v tvaroženském kostele, tehdy ovšem již stár a postavou schýlen. Roku 1864 zemřel zápalem plic…“
Na stěnách blažovické historické zvonice z roku 1832 připomínají dvě pamětní desky padlé francouzské velitele z roku 1805. Jsou to plukovník Jean Pierre Morlant a Pierre Castex se svými vojáky.