Jelikož zítra odjíždí početná skupina členů C.E.N.S. do Lipska k účasti rekonstrukci tamní památné bitvy, rozhodli jsme se vám tuto událost přiblížit a poskytnout stručné vylíčení toho, jak tato bitva skončila a jaké znamenala důsledky pro Evropu. Účastníkům akce přejeme šťastnou cestu a příznivé počasí. Francouzským jednotkám obzvláště, protože si jedou pro porážku, kterou ovšem odčiní koncem listopadu na letošní akci Austerlitz 2003….

Po třídenních úporných bojích, které si vyžádaly mnoho obětí, porazili u Lipska spojenci – Rusko, Prusko, Rakousko – francouzského císaře Napoleona I. Této svého času největší bitvy v dějinách se zúčastnilo půl miliónu vojáků. Spojenci zvítězili především díky početní převaze, kromě toho k nim v průběhu bitvy přeběhly Napoleonovy saské a württemberské pomocné sbory.

Na spojenecké straně bojovalo kolem 330 000 vojáků, na francouzské straně asi 200 000. Spojenci ztratili 52 000, Francouzi více než 75 000 mužů. Navzdory početnímu oslabení se Napoleon mohl občas během bitvy cítit jako vítěz, ale když spojenci plně uplatnili svou převahu, musel opustit obklíčené město a pronásledován Prusy a Rusy ustoupil k Rýnu. Po neúspěšném tažení do Ruska znamenala bitva u Lipska další vážnou Napoleonovou porážku.

Po tzv. bitvě národů u Lipska (19. 10. 1813), která skončila zdrcující porážkou císaře Napoleona I., se v Evropě rozložil systém států, jenž vytvořil. Rýnský spolek, založený 12. 7. 1806 se definitivně rozpadl poté, co z něho 4. 11. vystoupilo Württembersko. Už na jaře roku 1813 vystoupilo ze spolku Meklenbursko a jeho příkladu následovaly i další státy, které se přeběhnutím k protinapoleonovské koalici snažily zabezpečit svou existenci.

Do Holandska se vrátil z exilu Vilém VI., který v letech 1793-1794 bojoval proti francouzským jednotkám jako nizozemský místodržitel. Od roku 1806 převzal vládu v nasavských dědičných zemích, přičemž i nadále bojoval proti francouzskému císaři – u Jeny (1806) a u Wagramu (1809). 1. 12. vyhlásil nezávislost Nizozemí a přijal titul suverénního knížete. Vilém podporoval v Nizozemí hospodářství a obchod, byl však proti politickým reformám. Ve Španělsku vedla Napoleonova porážka k opětovnému nástupu Ferdinanda VII. na trůn (11. 12. 1813). Navzdory změnám, které s sebou přinesla španělská válka za nezávislost (2. 5. 1808) a probouzející se národní povědomí, vládl Ferdinand jako absolutní vládce. V roce 1814 zrušil cádizskou ústavu, jež byla přijata 11. 3. 1812. Ve Švýcarsku byl zrušen mediační zákon, vydaný 29. 12. 1803 Napoleonem, který zajišťoval švýcarským kantonům značnou vzájemnou nezávislost. Napoleon se tak ocitl před epilogem své cesty za ovládnutím Evropy.

Zdroj: Kronika lidstva (Fortuna print)

Bitva národů u Lipska 1813 (rytina Carla Heinricha Rahla podle kresby Johanna Adama Kleina, 19. stol.)

Vilém VI., suverénní kníže Nizozemska, od roku 1815 král (rytina)