V nedávné době se objevila u knihkupců novinka, které jsem neodolal a o níž se musím podělit. Nakladatelství Baronet vydalo poměrně neznámý román Alexandra Dumase staršího (pokud vím, vyšel za 1. republiky jen jednou, v monumentálním cyklu „Drama Francie“) s názvem Bílí a modří.
Přebal s Meissonierovým obrazem „1812“ je sice poněkud zavádějící, moderní překlad ale vypadá velmi slušně a obsah tvoří ideální četbu do horkých dní. Je to románová kronika, začínající hodně krvavým revolučním terorem ve Štrasburku roku 1793, popisující válku na Rýně, frimairový pokus o převrat či krvavý vendémiaire a končící Bonapartovým návratem z Egypta. Složité a událostmi nabité období zahrnuje v románu (jak název napovídá) nejen boje republikánů s emigranty či chouany, ale i válku v Německu, Itálii a za mořem. Čte se to velmi pěkně, připustíme-li onu roztomilou naivitu dialogů poloviny XIX. století, a tentokrát Velký vypravěč matičku historii příliš nepřekrucuje, ani nefabuluje. Naopak, jak doznává, vychází z mnoha črt u nás neznámého francouzského literáta Charlese Nodiera (jenž napsal mj. portrétní vzpomínky na Charlotu Cordayovou, Saint-Justa, plukovníky Fourniera a Foye, generála Pichegrua, etc). Hlavními postavami jsou tu mladičký Charles Nodier, krvavý štrasburský komisař Eulog Schneider (pokud budete tu děsivou pasáž o něm a jeho svatbě číst, vězte, že je svrchovaně autentická), fanaticky spravedlivý Saint-Just, seržant Augereau (budoucí maršál), plukovník Macdonald (také budoucí maršál), generálové Pichegru, Hoche, Moreau, princ de Condé, vášnivý roajalista Cadoudal a pochopitelně i Bonaparte.
Bílí a modří tvoří vlastně první část trilogie, jejíž poslední a nedokončený svazek vydalo totéž nakladatelství minulý rok pod názvem Rytíř Saint-Hermine, přičemž se jednalo o onen poměrně nedávno objevený a do té doby neznámý rukopis. Prostřední svazek Družina Jehu slibuje Baronet na příští rok. Snad alespoň tomuto k němu přidá vydavatel těch pár stránek na obsah s názvy kapitol, což je asi jediné, co mu lze vytknout.