Dvaceti až třicetikilometrové etapy dovedly vojáky pochodující se vší výzbrojí a výstrojí až na Pratecké návrší, kde strávili noc před bitvou, v našich podmínkách noc před zahájením hlavních akcí, ze čtvrtka na pátek.
Ve středu vypochodovala vstříc Francouzům také kolona složená z vojáků v převážně ruských uniformách od Vyškova přes Rousínov a ke Křenovicím, předsunuté francouzské oddíly jí kladly podle císařových instrukcí odpor takový, aby nijak nezlomily odhodlání koaličních štábů v ofenzivě pokračovat. Ocitujme hlášení poručíka Taziena od granátníků francouzského 18. řadového pluku:
Dne 28. 11. 1805 svedl odřad francouzské armády složený z příslušníků 18., 30. a 57. regimentu řadové pěchoty pod mým velením bojový střet ve městě Vyškově, který obsadili z rozkazu J.V. císaře. Po hodinové přestřelce proti spojenecké přesile jsem se v pořádku stáhl z náměstí, odpoutal od nepřítele a zaujal vhodnější pozice, k dalším bojům té noci již nedošlo. Dne 29.11. sledoval jsem ruské přesuny kolem Rostěnic a přes Podbřežice do Rousínova. Po celou dobu pochodu jsme na sebe vázali značné síly ruské armády vedené podle sdělení jednoho ze zajatců generálem knížetem Bagrationem. Je na místě vyzdvihnout odvahu tohoto ruského generála, který neváhal vést své muže do nejprudší řeže.
V Rousínově byla svedena druhá noční bitva. Francouzští vojáci se opět podle rozkazu odpoutávají a následujícího dne, to jest 30. 11, za ústupu s přestřelkami na sebe váží opět hlavní ruský voj a znesnadňují mu rozvinutí průzkumu směrem k Prateckému návrší. Z Rousínova kolem vesnice Kroužek se dostávají na vrchchol kopce ke kapli sv. Urbana. Zde se fr. předvoj rozděluje. Příslušníci 18. pluku obsazují Slavkov, zatímco 30. a 57. pluk pokračují v ústupu ke Křenovicím, kde svádí další šarvátku.
Ve Slavkově našlo v pátek 30. listopadu střechu nad hlavou přes 300 vojáků francouzské armády (pětina z nich v uniformách pěchoty armády Velkovévodství varšavského), za ubikace jim slouží rekonstruované a v tomto ročním období nepříliš útulné konírny slavkovského zámku a prostory místní střední školy.
Ruská armáda v síle přes stovku pěšáků, dělostřelců i jezdců kapitána Víta Cvetoslavoviče Odstrčila se rozložila před Křenovicemi, jež držel odřad francouzské armády pod velením pana poručíka Žampacha, a císařsko-královské vojáky, dosahující celkového stavu na 350 mužů, umístil jejich generální ubytovatel převážně do obce Tvarožná a na Starou pozořickou poštu.
V půl šesté večer zaplanuly na Žuráni poblíž obce Podolí Jiříkovické ohně a císař Francouzů zde provedl přehlídku granátníků své pěší gardy a dalších přítomných jednotek. V sedm hodin večer byla na zámku ve Slavkově zahájena vernisáž nové napoleonské výstavy, kterou ve spolupráci s Historickým muzeem připravili zástupci Projektu Austerlitz a Středoevropské napoleonské společnosti. Jeho císařské veličenstvo vyjádřilo potěšení nad tím, že jsou „o něm“ připravovány tak pěkné výstavy a že je „jemu“ věnována tak milá pozornost a možnost být v těchto historických chvílích „prvním“. Náladu jeho veličenstvu nepokazilo ani několikeré oslovení „pane generále“ z úst některých zúčastněných osobností.
V sobotu ráno zazněla francouzskými ubikacemi La Diane a po vydatné snídani byly na náměstí zformovány tři pěší bataliony a dělostřelecká půldivize. Poručík Tazien ve svém hlášení dále napsal:
V sobotu 1. 12. se francouzské síly spojily ve městě Slavkov. Po ranním nástupu jsou vytvořeny tři batailony. Řadový batailon s číslem 2, kterému mám čest velet, se skládá z vojáků 8., 18., 22., 30. a 57. pluku, přičemž orlice je nesena a střežena příslušníky 30. regimentu. Je vykonnána přehlídka před samotným císařem. Poté se batailony přemistují do obcí Prace a Kobylnice. Řadový batailon obsazuje Kobylnice. Je vykonán pochod touto obcí a zazní čestná salva u památníku vojákům 18. régimentu. Vojáci tohoto pluku se vydávají na pochod z Kobylnice do Tvarožné, zatímco ostatní jednotky se přesouvají do Blažovic, kde je hlavní seřadiště francouzských sil, odřad 18. pluku jim kryje levý bok. Po krátkém usilovném pochodu, během něhož se nepřítel neobjevil, je obsazena obec Tvarožná, kam zakrátko dojdou také zbývající vojáci 18. pluku.
Francouzskému batalionu s číslem jedna velel pan kapitán Zarboch a tvořili jej pěší granátníci, fyzilíři-granátníci a námořníci císařské gardy, batalion s číslem tři pod velením kapitána Samka se skládal z tirajérů a voltižérů císařské gardy a z 2., 3. a 4. pluku pěchoty Velkovévodství varšavského, jejichž Niech żyje cesarz! se mísilo s francouzským Vive l’Empereur!, kdykoli J.V. projelo kolem svých věrných vojáků.
Po krátkém odpočinku zazněly bubny a armády se zformovaly pro nástup na bitevní pole.
Po obědě se přesouvají vojska k pozicím na poli za Tvarožnou. Je to zřejmě na přání obyvatel zmíněné obce, aby byla ušetřena.
Po 14. hodině začíná tak zvaná demonstrace zbraní. Z francouzké armády je k tomuto vyčleněn řadový batailon. Předvádí manévr svinutí z bitevní sestavy do kolony, rozvinutí volných střelců a palby dvou řadů. Jen na pár malinkých zaváhání, které nestojí za zmínění, je to dle náčelníka štábu kapitána Samka provedeno skvěle. Nepřítel se tohoto možná trochu zalekl, neb na svojí ukázku nastoupil později, než se očekávalo. Nutno podotknout, že taktéž obstál.
Pěchotě předcházela pětiminutová prezentace dovedností francouzské zdravotní služby, rakouský batalion byl následován ruskou kavalerií, jejíž možnosti poněkud omezil rozbahněný terén. Přes jistá zdržení a nepříliš dokonalou koordinaci se podle následujících ohlasů tato „demonstrace zbraní“, jejímž cílem bylo jednak představit podrobněji aktivity účastníků akce, jednak divákům přiblížit a komentářem ozřejmit některé momenty, jež by možná ve vřavě následující bitvy mohly zaniknout, osvědčila. Bitvu, jež následovala, je možné, podobně jako bitvu historickou, sledovat z mnoha míst, a teprve složením co možná největšího množství hlášení a pamětí účastníků lze získat jakýsi ucelený pohled na její průběh. Poručík Tazien, velitel druhého francouzského batalionu, ve svém hlášení uvedl:
Možnost příměří je ze spojenecké strany zamítnuta diktováním nepřijatelných podmínek a dochází k takzvané bitvě tří císařů. Muhu popsat situaci z pravého křídla, kde řadový batailon po celou dobu operoval.
Jednotky byly seřazeny do kolony po sekcích s celým rozchodem. První peloton byl složen ze zkušenějších vojáků 8., 18., 30. a 57. pluku ovládajících hlavně taktiku tirajérů, to jest volných střelců. Druhý peloton, tvořený hlavně 22. plukem a vojáky 8. regimentu byl doplněn o nováčky a některé příslušníky zbývajících jednotek. Musím podotknout, že tento 2. peloton se o tyto vojáky skvěle postaral a sehrál svou úlohu na výbornou.
Po zaujetí horní části bojiště byl batailon rozvinut do bitevní sestavy, z níž byl 1. peloton rozvinut na volné střelce pod kaprálem Janákem. Kaprál Vágai měl na starosti zálohy, které se skvěle vyměnovali s muži, kteří byli buď zraněni, nebo potřebovali vyměnit pro nefunkčnost pušek. Rozetupy 5ti kroků nebyly vždy přesně dodržovány, byť se levý krajník a zastupující poddůstojník snažili, seč mohli. Při napadení jezdectvem se přeskupovali do obrané pozice, v níž kavalerii odolali, zatímco 2. peloton vedený kapitánem Schmidtem, seržant-majorem Ragasem a kaprálem Banevem po zformování do karé soustředěnou palbou toto jezdectvo decimoval. Batailon se zformoval do kolony a pomalu sestupoval ze svahu. Rozptýlení rakouští myslivci byli vytlačeni, a to i díky sehranosti se třetím batailonem pod vedením kapitána Samka zleva, a dělostřelectvem zprava, jež zde podléhalo seržantovi 6. dělostřeckého pluku Pařízkovi.
Dolní část bojiště držela rakouská armáda tvořena třemi batailony elitních granátníků, fyzilírů a landwehru. Podporován dělostřelectvem rozvinul se náš batailon do bitevní sestavy. Nejčastěji byla používána střelba batailonu a dvou řadů. Ani naše bodáky nezahálely. Pro mě, veterána revolučních válek, to byla vskutku skvělá podívaná vidět tyto reky po vystřelení salvy z obou znepřátelených stran vrhnout se na bodáky do dýmu, který bojiště zcela pokryl.
V prvním bodákovém útoku jsme byli odraženi. Vojáci se znovu zformovali a odrazili další útok ruské kavalerie.
Přestože zmoženi vyčerpávajícím bojem a trpící již nedostatkem střeliva, opět se vrhli proti nepříteli na bodák. Jen lehce zaváhali, ustoupili na předchozí pozici a znovu nabili své pušky. Tamboři a pičtec 18., 8. a 22. pluku bubnovali, jako by chtěli protrhnout blány svých bubnů. Dodávali tímto vojákům odvahu a pod křídly orlice 30. pluku, již měl na starosti coby stráž praporu seržant Krejčí, se tito vojáci vrhli do posledního, třetího bodákového útoku, jemuž nepřítel nemohl odolat a také neodolal. Nutno podotknout, že spořádaně opustil bojiště, jež opanovala francouzská armáda, jíž řídil sám colonel Vystrčil a jíž se zůčastnil sám císař, který mnohokrát v první linii dodával svým mužům sebevědomí a sílu. Přátelské zatahání za ucho, či vlídný úsměv císaře byl pro vojáky největším oceněním, a zcela po pravdě i já říkám, že mi bylo velkou ctí těmto vojákům velet.
Tolik první hlášení, jež dorazilo do císařského hlavního stanu včera ve včerních hodinách. Další budou jistě následovat a nebudeme ochuzeni ani o pohled z druhé strany.
Po pro Francouze vítězné bitvě následovalo slavnostní defilé všech tří armád, odpočinek na návsi ve Tvarožné, odjezd Francouzů a posléze také koaličních jednotek do Slavkova; večerní defilé zakončené ohňostrojem, a odměna pro Velkou armádu, císařova proklamace pronesená ke zformovaným plukům z balkonu slavkovského zámku ústy Marka Schneidera, Napoleona napoleonského re-enactmentu. Pro mnohé nezapomenutelný zážitek.
Následujícího dne, 2. prosince v půl osmé rádno se na Žuráni sešli zástupci francouzských a polských jednotek s vrchním velitelem francouzské armády, plukovníkem Vystrčilem, a s J.V. císařem Francouzů, aby pozdravili „Slavkovské slunce“, a při této příležitosti podepsali Úmluvu o složení a činnosti Středoevropské napoleonské společnosti, jež jí dává novou, jednodušší a zaběhnuté praxi lépe odpovídající strukturu.
V neděli dopoledne se armády přesunuly do Prace a na Pratecký kopec k Mohyle míru, kde byl v poledne zahájen tradiční pietní akt věnovaný padlým a na následky bitvy zemřelým vojákům i místním obyvatelům. Následovala slavnostní ceremonie, během níž císař Francouzů udělil zasloužilým vojákům a důstojníkům řád Čestné legie C.E.N.S., který propůjčuje prezident Středoevropské napoleonské společnosti za mimořádný přínos napoleonskému re-enactmentu.
Vzpomínkové akce 202. výročí bitvy u Slavkova s malým odstupem jednoho týdne nelze hodnotit jinak než jako mimořádně úspěšné, proběhnuvší v atmosféře vzájemné spolupráce a přátelství všech zúčastněných. Podle prvních ohlasů byli spokojeni také návštěvníci všech hlavních bodů programu, který byl letos díky významnému přispění Jihomoravského kraje pro všechny bez vstupného.
Pořadatelé děkují všem, kdo se jakkoli na přípravě a realizaci akce podíleli, a zejména všem cca 900 účastníkům z řad spolků vojenské historie.