Výteční duchové čili géniové rodí se, veliký muž ale musí býti vzdělán: výtečnosť ducha jest schopnost, nikoliv však dokonalost. Výtečný duch přeskočí sice někdy systematický běh obyčejného vyučování a předbíhá před zkušenost; on se uchopí, přirozeným pudem veden, výsledku a nezastavuje se u zásady, kteráž se jako neznámá mathematická velikosť v jeho duši rozvinuje. Avšak mnohem častěji bloudí on škodlivě a těká, a jestli jeho vzlet jednou nesmrtelnosti dosáhne, tedy jest to řidčeji zásluha vlastní znamenitosti, než následek šťastné náhody. Pročež musí výtečnému duchu jeho pravý směr se vykázati, on musí býti čištěn, obohacován i poután, buď náhodnou, šťastnými poměry, cizím vlivem, potřebou nutnosti, spojením se důležitých událostí, přemýšlením neb vlastní zkušeností – jedním slovem, on se musí vzdělávati. A pakli bez výtečnosti ducha ještě nikdo znamenitým vojevůdcem se nestal, nelézáme naopak v dějinách války hojných důkazů, že vzdělaný vůdce, byť i méně nadaný, nevzdělaného výtečníka nejednou překonal, když jen s pevným rozhodnutím zdravý náhled a vytrvalosť spojoval.

Autorem druhé je Napoleon:

Velící generálové jsou vedeni svou vlastní zkušeností či svým géniem. Taktiku, evoluce, vědu ženijního důstojníka, dělostřeleckého důstojníka, se lze naučit z knih ; ale znalosti velké taktiky lze dosáhnout jedině zkušeností a studiem dějin tažení velkých vojevůdců.