Jaroslav Dvořáček, hostinský v č.1 v Jiříkovicích měl se svou manželkou Andělou deset dětí. 23.června 1901 se narodil druhorozený Antonín. K hospodě patřilo asi 60 měřic polí (12 ha). Děti musely již od mládí pomáhat při  zemědělských pracích. Tak si Antonín Dvořáček oblíbil práci s koňmi a zemědělství  se mu stalo životním povoláním.

Vystudoval Zemskou střední hospodářskou školu v Přerově a po maturitě se stal adjunktem na statku ve Šlapanicích. V polovině dvacátých let minulého století byl ustanoven hospodářským správcem na dvoře Vladimírov u Sokolnic, ke kterému patřil ještě statek Ovčírna v Sokolnicích. Tam zůstal až do odchodu do důchodu v roce 1963. Byl pokrokovým hospodářem a měl vynikající výsledky.

Měl malířské nadání  a svou velkou lásku koně kreslil v klidu, v pohybu, při práci i v boji. Přátelil se s výz-namnými umělci Maxem Švabinským, Vojtěchem Kotrbou, Vojtěchem Sedláčkem, Karlem Svolinským, Lud-víkem Vacátkem a dalšími.

Láska ke koním byla i cestou k zájmu o vojenskou historii i k bitvě tří císařů, protože bydlel ve středu kraje, ve kterém se odehrála. Četl všechno, co se týkalo její historie. Na svých obrázcích zpodobňoval jezdce z napoleonských válek a doplňoval je říkadly a příslovími. Chodil po zoraných polích na Starých Vinohradech, kde v roce 1805 bojovala garda proti gardě, a nacházel knoflíky, kuličky, přezky a podkovy.

O průzkumu v prostoru dnes již zasypaného úvozu mezi Blažovicemi a Sivicemi napsal: „Při obchůzkách terénu našel jsem v roce 1973  v místech tohoto boje na ploše asi 3 ha 30 drobných předmětů – 10 knoflíků rakouských a francouzských, přezek, 12 křesadel do pistolí, součásti udidel, podkov a jiných. Roku 1975 přímo pod Vinohrady opět  knoflíky, střepiny granátu, kuličky.

Dne 28.října vyorána velmi porušená kostra padlého vojáka bez jakéhokoliv nálezu určení armády.

K jeho přátelům patřil i „poslední Napoleonův voják“ Norbert Brassinne, hostinský z belgického Waterloo, který ho v uniformě francouzského granátníka navštěvoval v Blažovicích v domě č.85.

Pan Dvořáček měl se svojí manželkou Josefkou dvě dcery. Svatava provdaná Havlíková žije na Slovensku a Radmila provdaná Tužínová žije v Blažovicích a je kronikářkou obce. Ta také vzpomíná na návštěvy Norberta Brassinna. Říká, že Brassinnovi se líbila její matka Josefka. Ta měla černé kudrnaté vlasy a Brassinne ji hladil po tvářích a říkal jí, že je Francouzska. I v Blažovicích mu chutnaly škvarky a slivovice.

Přátelil se i s plukovníkem Vagnerem z pražského Vojenského muzea, historikem a spisovatelem Dušanem Uhlířem, JUDr.Miroslavem Šteflem z Brna, amatérským historikem a propagátorem tradic slavkovské bitvy Stanislavem Bajerem ze Sivic a dalšími.

Antonín Dvořáček byl znalcem archeologie rodného kraje. Sám vykopal řadu hrobů a zachránil cenné památky, které jsou uloženy v Moravském zemském muzeu. Jeho bývalý ředitel prof.Josef Poulík z Jiříkovic byl na Vladimírově častým hostem. Spolupracoval i s archeologem Tomášem Ondráčkem z  Blažovic č.16 a jeho synem Přemyslem, kteří byli později v muzeu zaměstnáni.

Spolu s jiříkovickými občany byl iniciátorem a zakladatelem každoroční tradice zapalování ohňů v předvečer výročí bitvy tří císařů na Žuráni. Psal příležitostné články do tisku, hlavně do okresních novin Směr.

Rodinné přátelství ho pojilo s blažovickým kronikářem Pavlem Štěpánkem (1890-1970). Mnohá kapitola blažovické kroniky vznikla při besedách těchto dvou mužů, pro něž bylo poznání historie projevem patriotizmu, lásky k rodnému kraji i k dějinám národa. Množství kapitol o historii bitvy a jejich zajímavost a obsažnost by si zasloužila samostatné pojednání.

Pan Antonín Dvořáček, znalec a průkopník připomínání tradic slavkovské bitvy, sběratel a kreslíř zemřel 23.února 1981 a je pohřben na blažovickém hřbitově.

S použitím článku Radmily Tužínové v Blažovickém zpravodaji 4/2003 doplnil a sepsal František Kopecký