1) správné postavení pelotonu,
2) funkce krajníka a změna směru pochodu v koloně na stranu krajníka,
3) rozklad pelotonu na sekce,
4) manévry školy pelotonu, které jsou nezbytné pro školu batalionu,
5) nové pojetí „naší“ školy batalionu,
6) formování karé „nového“ batalionu.

1) Správné postavení pelotonu

Jako jeden z problémů, s nimiž jsme se ve škole batalionu v loňském roce setkali, bylo označeno správné postavení pelotonů. Peloton je základní taktická podjednotka batalionu, skládá se ze dvou sekcí. Batalion bude fungovat lépe a jeho ovládání bude pro šéfa batalionu přehlednější, budou-li všechny pelotony postaveny podle jednotného vzoru. Teoreticky by to tak mělo být, v praxi se ukázalo, že nástup pelotonů a batalionu probíhá příliš improvizovaně – výsledkem jsou nesprávné pozice či dokonce absence vojáků plnících v rámci pelotonu či batalionu důležitou funkci, a nesymetrie formací batalionu plynoucí z nestejné šíře pelotonů.

Jako základní rozměr pelotonu v našich podmínkách je navrženo 12 zástupů, 6 zástupů pro sekci. Podle okolností lze počet zástupů zvýšit, bylo by však nevhodné jej snižovat. V případě nedostatku vojáků lze užít tzv. nekompletní zástupy, kde ve středu sekcí bude stát voják jen v prvním řadu.

Každý určený šéf pelotonu musí znát šéfa 2. sekce svého pelotonu, zastupujícího poddůstojníka a levého krajníka pelotonu. Musí znát také počet vojáků svého pelotonu – počet vojáků, jež budou zařazeni v řadech (tedy bez bubeníků a případně sapérů, nebudou-li zařazeni). Měl by určit 4 vojáky, kteří budou plnit funkce pivotů sekcí při obratech.

Je-li vydán povel k nástupu, v určeném místě se šéf pelotonu postaví čelem k budoucímu středu svého pelotonu a na pravé křídlo prvního řadu postaví zastupujícího poddůstojníka. Ve směru, v němž hodlá nechat peloton nastoupit, umístí levého krajníka. Vysloví povel k nástupu (např. Premier peloton – RASSEMBLEMENT, premier peloton – RASSEMBLEZ…) a vojáci se začnou vyrovnávat zprava doleva po zástupech na pozici zastupujícího poddůstojníka ve směru určeném pozicí levého krajníka. Na správné postavení dohlíží šéf pelotonu a šéf 2. sekce. Pivoty budou vojáci na křídlech prvního řadu obou sekcí. Vojáci musí vědět, jsou-li součástí 1. nebo 2. sekce. Jakmile vojáci vytvoří peloton, je třeba postavit na svá místa šikovatele. Lze to provést povelem šéfa pelotonu „A vos places“, na nějž se levý krajník postaví dva kroky za levý krajní zástup a šéf 2. sekce se postaví dva kroky za střed pelotonu. Následně nechá šéf pelotonu, je-li třeba, peloton vyrovnat. Sám se pak postaví na své místo na pravém křídle prvního řadu, zastupující poddůstojník ustoupí do druhého řadu.

Jaké jsou funkce šéfa pelotonu, šéfa 2. sekce a zastupujícího poddůstojníka?

Šéf pelotonu velí pelotonu a první sekci, je-li peloton nasazen v koloně po sekcích. Jeho hlavním úkolem je převádět povely šéfa batalionu na peloton, rozhýbat peloton správným způsobem a dostat jej ve správný okamžik do správného postavení. Šéf pelotonu, který je součástí batalionu, nemá prostor pro vlastní iniciativu a jeho funkce je do značné míry mechanická. Musí přesně pochopit povel šéfa batalionu, zopakovat ta návěstí, která jsou určena vojákům, a zopakovat prováděcí povely šéfa batalionu. Při změnách formací dokončuje manévr pelotonu tím, že jej na správném místě zastavuje a vyrovnává. Iniciativu má v případě svého detašování od batalionu, kde se jeho peloton dostává takticky na úroveň samostatné jednotky a šéf pelotonu v rámci mantinelů stanovených předpisy a instrukcemi a rozkazy nadřízených plní svěřený úkol. Ve své funkci šéfa první sekce velí první sekci podle školy pelotonu.

Šéf druhé sekce plní funkci šikovatele a velí druhé sekci, je-li peloton nasazen v koloně po sekcích. Funkce šikovatele, tj. důstojníka, poddůstojníka či vojáka stojícího dva kroky za posledním řadem jednotky, je dohlížet na správné provádění povelů. Šikovatel musí iniciativně vojáky opravovat, dělají-li chyby, jeho úkolem je pomoci šéfovi pelotonu jednotku rozhýbat, dohlíží na bezpečnost nabíjení a palby, pomáhá váhajícím a nováčkům. V koloně po sekcích velí druhé sekci podle školy pelotonu. Vlastní velitelskou iniciativu může rozvinout jen v případě, kdy je jeho sekce detašována od pelotonu.

Zastupující poddůstojník zastupuje šéfa pelotonu, pokud ten opustí své místo v bitevní sestavě, plní při tzv. inverzi (tj. v koloně batalionu s levým křídlem v čele, kde je v čele kolony umístěn poslední peloton, první peloton naopak kolonu uzavírá) funkci pravého krajníka pelotonu. V koloně po sekcích je levým krajníkem první sekce. Proč nahrazuje zastupující poddůstojník šéfa pelotonu na křídle prvního řadu? Jednak proto, aby svým přesným krokem pomáhal peloton udržet ve směru (spolu s levým krajníkem, který peloton vede, funguje jako jakási „ohrada“ pro první řad), jednak proto, aby mohl v případě inverze plnit funkci pravého krajníka. Proč přechází na levé křídlo prvního řadu první sekce, je-li peloton rozložen do kolony po sekcích? Viz bod 2.

2) Funkce krajníka a změna směru pochodu v koloně na stranu krajníka

Krajník je poddůstojník fyzicky vedoucí podjednotku batalionu. Je to poddůstojník, který svým přesným krokem, odhadem vzdáleností a znalostí povelové techniky převádí povely šéfa podjednotky na první řad podjednotky, druhý a třetí řad se automaticky přizpůsobují. Vojáci se mají, dle předpisu i dle praktické logiky, dotýkat loktem svého souseda na straně krajníka. Proč? Je tím krajníkovi prakticky umožněno pohyb podjednotky ovlivňovat. Změna tempa pochodu a změna směru pochodu se promítne přes tyto styčné body mezi vojáka od krajníka přes celou šíři podjednotky a tím je umožněno nejpřesnější provedení manévru.

Proč je krajník u každé podjednotky vždy jen jeden? Pro každou podjednotku je lepší pochodovat jednotně podle jednoho špatného krajníka než snažit se přizpůsobit pohybu dvou krajníků, kteří se vždy budou zákonitě ve svých pohybech alespoň mírně lišit. Voják se při jednom krajníkovi soustředí na jednu stranu a podle ní přizpůsobuje svůj vlastní pochod. Snažit se přizpůsobit krajníkům na obou křídlech je prakticky vyloučeno.

Úkolem krajníka je tedy vést podjednotku při pochodu – ať už přímém, šikmém, či při obratech – konverzi za pochodu a obratech na místě. Vojáci smějí za krajníkem mírně a dočasně zaostat, ale nikdy by jej neměli předejít. Pomyslná linie mezi levým krajníkem a vojákem stojícím na pravém křídle (ať již to je dle okolností šéf pelotonu, zastupující poddůstojník, nebo pivot) nesmí být překročena. Dorovnat se vpřed zrychlením pochodu lze relativně snadno, rovnat se za pochodu vzad je nežádoucí a může to negativně ovlivnit vyrovnanost zástupů.

Protože levý krajník pelotonu stojí za levým křídlem druhé sekce, je v koloně po sekcích logicky levým krajníkem druhé sekce. I první sekce ale potřebuje mít svého poddůstojníka, který povede její první řad. A proto přechází zastupující poddůstojník z pravého na levé křídlo, kde plní funkci levého krajníka první sekce.

Změna směru pochodu na stranu krajníka.

Představme si peloton pochodující přímo a předpokládejme, že je součástí kolony. Šéf pelotonu tedy pochoduje dva kroky před středem pelotonu, levý krajník pochoduje na levém křídle prvního řadu pelotonu, zastupující poddůstojník na pravém křídle prvního řadu. Vojáci se dotýkají levým loktem svého souseda. Změnit směr pochodu na stranu opačnou od krajníka, tj. v tomto běžnějším případě doprava, je provedeno zažitými povely šéfa pelotonu „A droite conversion – MARCHE“, je-li čelo podjednotky dostatečně stočeno, velí šéf pelotonu přímý pochod. V průběhu této změny směru vojáci od levého k pravému křídlu zkracují krok, hledí směrem ke krajníkovi (doleva), nepřekročí linii mezi ním a zastupujícím poddůstojníkem, levý krajník opisuje kružnici, vojáci se jeho pohybu přizpůsobují. Tím dojde ke kýžené změně směru.

Kdybychom chtěli provést stejným způsobem změnu směru doleva, narazíme, alespoň teoreticky, na problém spočívající ve faktu, že vojáci se až dosud řídili dotykem na levé straně – povelem „A gauche conversion – MARCHE“ po nich chceme, aby přizpůsobili svůj pohyb vojákovi na pravém křídle. Dnes se nám může zdát, že na tom není nic komplikovaného. Vojáci by prostě zaslechli návěstí, začali by se řídit dotykem lokte na pravé straně a zastupující poddůstojník by provedl zrcadlově totéž, co levý krajník v prvním případě. Proč tedy autoři předpisu změnu směru pochodu v koloně „komplikují“ a proč byla tato „komplikace“ v praxi prováděna?

Je třeba si uvědomit, že předpis popisuje manévry v ideální situaci a že praxe se musí snažit se ideální situaci za všech okolností blížit, byť to zdaleka ne vždy je možné. Předpis se snaží předejít čemukoli, co by mohlo vést k zaváhání. Jakékoli zaváhání jednotlivce či malé skupiny se totiž může velice snadno a velice rychle promítnout na celek či na jeho podstatnou část. A z tohoto úhlu pohledu se jeví jako jistější provádět změnu směru dvěma naučenými způsoby a držet se přitom pohybu jednoho krajníka na stále stejné straně, než provádět změnu směru jedním způsobem a během manévru střídat osoby, které manévr fyzicky řídí.

Jak tedy probíhá změna směru na stranu krajníka?

Šéf pelotonu v určeném místě velí „Tournez à gauche – MARCHE“. Ještě předtím ale musí dát svému levému krajníkovi zřetelně najevo nový směr pochodu. Může tak učinit gestem, slovem, šéf batalionu zpravidla určí nový směr pochodu postavením tzv. směrníka, který nový směr vytyčí, lze užít nějakého orientačního bodu. Na povel MARCHE změní levý krajník za pochodu změnu pochodu určeným směrem, nemění tempo pochodu a pokračuje plynule novým směrem. Jeho první soused po pravé ruce, který s ním byl dosud v kontaktu loktem, tento kontakt ztratí a aby jej obnovil, musí se přizpůsobit novému směru pochodu levého krajníka. Musí změnit směr svého pochodu a mírně zrychlit, jakmile se s levým krajníkem vyrovná, opět pochoduje jeho tempem (aby jej nepředešel). Tento prostý a logický pohyb je proveden po celé šíři pelotonu zleva doprava. Čím více vpravo vojáci stojí, tím rychleji musí pochodovat, aby po změně směru pochodu zaujali své místo po bodu svého levého souseda. Nesmí ale běhat – účelem není vyrovnat se v novém směru co nejrychleji, ale co nejpřesněji a nejklidněji, aby byl peloton v novém směru vyrovnaný a pravidelný. Levý krajník ujde v novém směru relativně dlouhý úsek než se na něj peloton opět vyrovná.

To, co nám zprvu může připadat jako „zbytečná komplikace“ se v praxi ukáže být snadným a přirozeným manévrem. Vojáci jsou řízeni neustále a za všech okolností levým krajníkem, přizpůsobují se impulsům přicházejícím jen z jedné strany. Případné chyby napravo od nich nemají na peloton vliv, vojáci si stále hlídají loketní kontakt se sousedem po své levé ruce, jakmile jej ztratí, snaží se jej přirozeně obnovit. To, že přitom nepřekročí linii tvořenou levým krajníkem a vojákem na pravém křídle, je jednoduchou a jistou pojistkou toho, že peloton manévruje správně.

Pokud bychom z jakéhokoli důvodu chtěli dát přednost zažitému provádění konverzí na obě strany, bylo by dobré, pro formální čistotu, velet před konverzí doleva navíc změnu krajníka – povel zní „Guide à droite“ – Krajník vpravo – a nařizuje vojákům začít se řídit podle pravého krajníka. Povel „Guide à gauche“ opět uvede jednotku do běžného stavu. Po pár hodinách výcviku však jistě každá jednotka přijde na to, že změna směru na stranu krajníka povelem „Tournez…“ je věc opravdu snadná a přirozená.

3) Rozklad pelotonu na sekce

Při probírání změny směru na stranu krajníka jsme se dotkli letmo rozkladu pelotonu na sekce, kde nebylo zcela zřejmé, proč se zastupující poddůstojník objevuje v koloně po sekcích na levém křídle první sekce. Již jsme na to odpověděli – protože tam plní funkci levého krajníka.

Rozklad je nejjednodušším způsobem pro vytvoření kolony. Každý peloton by jej měl zvládat bez problémů. Zpravidla bude velen rozklad doprava, abychom se vyhnuli inverzi. Důležitý je právě správný pohyb a postavení velících a obou levých krajníků. Šéf pelotonu, který chce peloton rozložit na sekce, velí „Par section à droite“ – je to povel pro šéfa 2. sekce, aby přešel před střed své sekce, šéf pelotonu přejde před střed první sekce. Na povel MARCHE provedou praví pivoti obou sekcí vpravo v bok, šéfové sekcí současně přejdou na místo, o něž se opře křídlo sekce – tj. na kolmici na původní postavení pelotonu, a obrátí se čelem k pravému pivotovi. Současně vykročí leví pivoti obou sekcí a vedou pochodující křídlo sekcí po kružnici, krok se směrem k pravému křídlu zkracuje. Šéfové sekcí pohyb sekcí v určeném místě zastaví, leví krajníci sekcí, kteří dosud zůstávali na svém místě bez pohybu, přejdou na levé křídlo prvního řadu své sekce a šéfové sekcí provedou vyrovnání sekcí na levé křídlo.

4) Manévry školy pelotonu, které jsou nezbytné pro školu batalionu

Škola pelotonu obsahuje řadu manévrů, jejichž zvládnutí není pro základní nasazení pelotonu v rámci batalionu nezbytné. Nezbytné naopak je schopnost zvládnout

a) Vyrovnávání
b) Nabíjení a palby
c) Přímý pochod
d) Změnu směru pochodu
e) Boční pochod a změnu směru bočního pochodu
f) Rozklad pelotonu po sekcích

Těmto šesti základním oblastem by se měly jednotky věnovat na svých secvičných přednostně a ostatní body školy pelotonu přidávat dle vlastního uvážení.

5) Nové pojetí „naší“ školy batalionu

Dosud byl náš batalion inspirován batalionem pěchoty podle stavu z roku 1805. Takový batalion byl tvořen osmi pelotony (a pelotonem granátnickým, který mohl být detašován). Vzhledem k nedostatečnému počtu vojáků jsme nemohli postavit osm pelotonů, stavěli jsme tedy pelotony čtyři a osmi podjednotek důležitých pro formování útočné kolony a karé jsme dosáhli tím, že jsme ze svých sekcí udělali podjednotky poněkud samostatnější, než ve skutečnosti byly. Vedlo to často k přílišnému váhání, měnily se funkce a úkoly šéfů pelotonů, sekcí, krajníků a zastupujících poddůstojníků, šéfovi batalionu to ztěžovalo orientaci.

Abychom odstranili provizoria a omezili nejistotu a váhání, chtěli bychom nadále postavit batalion opět na pelotonech. Bude to lépe odpovídat historickým vzorům, bude to přehlednější a jednodušší. Vzorem nám bude batalion postavený podle předpisu z 18. února 1808, tedy složený ze šesti pelotonů. Dva (granátnický a voltižérský) mohly být detašovány a v takovém případě batalion manévroval po pelotonech. Čtyři nebo pět pelotonů budeme mít nejčastěji i my – a proto nebudeme stavět útočnou kolonu po divizích, ale jen kolonu po pelotonech. Mechanismy manévrů se nemění, odpadají jen umělé komplikace vynucené změněnou rolí sekcí ve starém uspořádání. Synoptické tabulky školy batalionu by měly být hotové do 14 dnů, manévry pro letošní Buchlovice budou probrány na příští akademii.

6) Formování karé „nového“ batalionu

V diskusi nad novým pojetím batalionu jsme narazili na problém formování karé z linie. Protože předpisy se tomuto podstatnému manévru nevěnují a protože jeho provedení vycházelo tedy ze zkušeností a zaběhnutých postupů v rámci armád, sborů a divizí, musíme se i my stanovit nejpraktičtější způsob. Problémem je lichý pátý peloton, který se při našich počtech nevejde dovnitř karé. Jako nejjednodušší řešení bylo nakonec vybráno zdvojení určité strany karé tímto pelotonem. Povelová technika bude rozepsána v tabulkách a probrána na příští akademii.