Podle mnohých pramenů, historiků i jiných, nebyly spojenecké síly během Revolučních válek schopny vyrovnat se se změněnou situací na bojišti, kdy byly nuceny čelit méně organizovaným, ale zato mnohem početnějším francouzským revolučním armádám. Nyní se mi do rukou dostal původní pramen, který dokazuje opak.

Dvanáctého března 1794 vydal spojenecký velitel tzv. Severního válčiště, polní maršál Friedrich Josias princ von Sachsen-Coburg-Saalfeld, své armádě Všeobecný rozkaz stanovující taktiku, s jakou měli velitelé jejích rakouských útvarů bojovat proti francouzským revolučním armádám. Tento Rozkaz má pro nás velký význam proto, že vedle skutečné rakouské schopnosti a připravenosti opustit lineární taktiku a použít flexibilnější struktury a taktiku v závislosti na aktuální situaci, vysvětluje způsob, jakým Rakušané bojovali v Rakouském Nizozemí v letech 1794 a 1795. Následující text je překladem části Rozkazu.

12. března 1794

Početní převaha nepřítele nesmí být pro velitele, který proti němu předložil plán, důvodem k pochybám. Nepřítel postrádá výhodu vojenského pořádku a schopnost provádět řádné a rychlé pohyby. Proto by se měl nepřítel vždy předejít s útokem. Mělo by se na něj útočit zejména při pochodu, dříve, než se stihne rozvinout do bitevního pořádku. Pokud to situace vyžaduje, například při obraně předem připravené pozice, zálohy musí být připraveny působit proti křídlům útočící armády. V tomto ohledu bude každý rakouský velitel usilovat co nejvíce o využití nezkušenosti francouzských generálů a nedostatečného výcviku jejich jednotek k eliminaci jejich početní převahy.

Pokud odřad rakouských jednotek obsazuje připravenou pozici či zákopy, má být pro síly, které obsazení provádějí, použita jen třetina, nebo nanejvýš polovina pěchoty a dělostřelectva. Zbývající části obou zbraní a jezdectvo by měly být ponechány v rezervě. Na nepřítele by se měly vrhnout neočekávaně a zamezit rozmístění baterií. Municí by se nemělo plýtvat na velké vzdálenosti. Drtivá kartáčová střelba na správnou vzdálenost a palba z ručních zbraní na 300 kroků přinese rychlé rozhodnutí. Díky skutečnosti, že nepřátelské polní dělostřelectvo je těžšího kalibru, měly by být parapety zbudovány v dostatečné síle, jinak jednotkám neposkytnou potřebnou ochranu. Záseky ve správné vzdálenosti by měly omezit nepřátelský postup a rozvíjení.

Při útoku na nepřátelské zákopy by dělostřelectvo, koncentrované proti několika vybraným místům, mělo postupovat udržujíce těžkou palbou, a pěchoty by jej měla následovat v těsné vzdálenosti stejným počtem velkých odřadů. Jezdectvo by mělo následovat v jisté vzdálenosti, připraveno maximálně využít každé nabídnuté šance k útoku na nepřítele rozmístěného mezi zákopy.

Na opevněné vsi by se rovněž mělo útočit jen v jejich slabých místech. [Dělostřelecká] příprava kartáči a granáty z houfnic má mocný účinek. Pěchotní kolony, které směle prorazí skrze tato vybraná místa postupujíce dovnitř, způsobí mezi jednotkami okupujícími místo hrůzu. Mezitím jezdectvo objede vesnici kolem, odřízne ústupovou cestu nepříteli prchajícímu v nepořádku a poseká každého, kdo se nevzdá. Stejným způsobem se útočí na opevněné lesy a záseky.

Pokud jsou v malé či velké vzdálenosti před naší pozicí situovány vesnice, nechť jsou obsazeny jen lehkými jednotkami. Postoupí-li [vpřed] početné nepřátelské síly, tyto se stáhnou dříve, než by mohly být vážně napadeny či rozehnány. [I] pokud by takové síly, okupující místa bez jakéhokoli významu pro bezpečnost hlavní pozice, vzdorovaly houževnatěji, musely by nakonec vyklidit početnějšímu nepříteli cestu. V tom případě budou vrženy zpět k hlavní pozici v neuspořádaném útěku a způsobí tak špatný dojem na celý sbor. Pokud je těsně před pozicí, která by měla být obsazena, situován les, měly by tam být umístěny a opevněny jen lehké jednotky.

Pokud nepřítel drží výhodnou pozici, vůči níž je šance na úspěšný útoku nepravděpodobná, je vhodné vylákat nepřítele k opuštění jeho pozice manévrováním a předstíráním, a zaútočit pouze tehdy, opustí-li ochranu svého postavení. Pokud není možný čelní útok na nepřítele, lze často s rozhodným výsledkem operovat na jeho křídlech. Proti neprodyšné nepřátelské pozici by rovněž nikdy neměl být nařízeno zbytečné dělostřelecké bombardování, pokud ovšem není cílem oklamat nepřítele při přípravě útoku jakýmkoli jiným způsobem.

Situace vyžaduje, aby v nadcházejícím tažení byly bitevní linie roztaženy, kdykoli to bude možné, za účelem vzdorování nepřátelské přesile frontou, která má uměle stejnou šíři, a zabránění hrozícímu obchvatu. Zároveň nepřátelská převaha vyžaduje udržování rezerv v každé pozici a v každém boji tak, aby bylo možné provádět rozhodující akce. Bez možnosti zvýšit sílu jednotek, může být tohoto docíleno, pokud se znásobí počet nezávislých jednotek, batalionů a setnin. Díky tomu, že se není třeba obávat bodákového útoku nevycvičené nepřátelské pěchoty, stejně jako úderu jeho špatně organizovaného jezdectva, může být hloubka našeho bitevního pořádku snížena, aniž by to [znamenalo] nevýhodu. Třetí řad pěchoty a jezdectva tak tedy vytvoří zálohy ze svých vlastních setnin a eskadron. V táborech tyto vytvoří zvláštní bitevní linii a zůstanou spolu v oddělených odřadech, vyjma provedení dlouhých pochodů daleko od nepřítele a bez vyhlídky na boj, v kterémžto případě se znovu coby třetí řad spojí se svými mateřskými jednotkami. Nově vytvořené bataliony a eskadrony budiž přednostně použity jako zálohy pro každé vhodné příležitosti, která se naskytne pro vpadnutí do boků nepřítele.

Velitelé detašovaných sborů musejí zdvojnásobit svou pozornost a aktivitu. Musejí zvážit všechny pohyby podle okolností a musejí detailně studovat terén. Konečně musejí vyvést nepřítele z rovnováhy opakovanými smělými a účinnými akcemi, pro něž se obzvláště doporučují překvapivé noční útoky, nájezdy a přepady.

Původní text © Geert van Uythoven
Převzato z http://home.wanadoo.nl/g.vanuythoven/home.htm
Publikováno se svolením autora.