V tomto a letošním roce, spojených s výročími Napoleonovy korunovace, Slavkova i Waterloo, se pochopitelně ve Francii objevilo na téma Napoleon značné množství nových děl i reedic, mezi nimi i díla, jež se orientují na odkaz či odraz císaře Francouzů v nejrůznějších oborech. Více méně náhodně se mi do rukou dostala obsáhlá publikace Christiane Bénardeau Napoléon dans la littérature (Nouveau Monde Éditions/Fondation Napoléon, Paris, 2004, 417 s.). Její autorka si jako cíl vytkla vytvořit reprezentativní antologii textů, které dokumentují odraz Napoleonovy osobnosti, díla a doby ve světové literatuře.
„Jsou tu zachycena všechna literární období od Chateaubrianda přes Huga a Malrauxe až po Patricka Rambauda,“ píše na přebalu francouzský vydavatel. Autorka se zdaleka neomezuje na literaturu francouzskou, ukazuje odraz této osobnosti v literatuře ruské (Dostojevskij, Puškin…), anglické (Thomas Hardy, Anton Burgess…) polské, německé, atd. Toto dílo není učebnicí literární historie či encyklopedií, ale knihou těkající, kde se mísí romány, divadelní hry, poesie, ba i detektivky. Určující je jediné kritérium: kvalita psaného výrazu, ať už krásná, dojemná, bláznivá, či sporná.“
Zastoupeno je přes sto deset autorů a několikanásobně víc děl, vše v krátkých úryvcích a seskupeno do tématických okruhů (Napoleonova osobnost, Napoleon a národy, Druzi, Několik členů rodiny, Několik postav, Několik událostí, A poté…). Tento na první pohled velmi reprezentativní výběr se, bohužel, při podrobnějším listování jeví jako dosti jednostranný a neúplný. Svoje výhrady bych shrnul do následujících bodů:
- autorka ve snaze zahrnout co nejvíce ukázek mnohdy zasazuje úryvky z děl, jež bych já považoval za díla na pomezí literatury krásné a memoárové, či vysloveně za memoáry. Příklady? Chateaubriand je, pravda, klasik, ale jeho Mémoires d´Outre-Tombe bych do belles-lettres (krásná literatura, z toho český výraz beletrie…) nezařadil, stejně jako dílčí práce Madame de Staël a už vůbec ne úryvky z Mémoires de la Duchesse d´Abrantès..
- jako Francouzce bych jí měl za zlé, že sice mnohokrát uvedla úryvky ze Stendhala (Červený a černý, Kartouza Parmská, Lucien Leuwen atd.), zcela jí však uniklo, že v Životě Henriho Brûlarda je několik stránek, v nichž Henri Beyle/Stendhal velmi osobitě a sugestivně vzpomíná na svůj přechod Velkého svatého Bernarda v zadním voji Záložní armády roku 1800! Překvapuje, že ze současných autorů tu není (mimo několika dalších) Max Gallo či méně známý Simiot (Carbec, mon Empereur!; česky nevyšlo).
- velmi bolavým bílým místem je, jak se zdá, neznalost krásné literatury mimo anglofonní a frankofonní oblast. Báseň Heinricha Heina Dva grenadýři tu autorka uvedla v převyprávění do prózy bez poznámky, že se jedná o veršovanou baladu! A to žil Heine ve Francii tolik let… Zcela chybí fundamentální polská literatura (byť tu nezbytného Mickiewicze s Panem Tadeášem najdeme), především Popely Štefana Žeromského (Francouz by o nich měl vědět minimálně ze zfilmované verze, kterou kdysi natočil Andrzej Wajda) a nedokončené dílo nositele Nobelovy ceny za literaturu Henryka Sienkiewicze Legie. Z lehčího žánru (když už je v ukázkách třeba Dumasovo Bratrstvo Jéhu) chybí ve statisícových nákladech po celém světě vydávaná Desiré od paní Selinko, z ruské literatury (kde najdeme Tolstého, Puškina, Lermontova a Dostojevského) postrádám (pominuli-li brakovou literaturu stalinskou) Okudžavovo Dostaveníčko s Bonapartem či Napoleona od Merežkovského, z anglické Howardovy Bonapartovy syny a Bonapartovy dědice (pokud jde o současnost a budeme-li se držet toho, co známe v češtině), nemluvě už o Jarmarku marnosti od anglického klasika Thackeraye… Z dalších anglosaských autorů úplně vypadl Joseph Conrad (Soupeři, podle nichž natočil Ridley Scott slavný film, a Válečnická duše…; ani jedna z těchto novel česky nevyšla) a dokonce i lord Byron. Stefan Zweig tu z Rakušanů je sice zastoupen Josefem Fouché, pominout ale kapitolku o Waterloo z Hvězdných hodin lidstva? Pokud jde o další velké autory současnosti, postrádám tu Španěla Arturo Pérez-Reverta s jeho Husarem (rovněž česky nevyšel).
Nechci pokračovat dál, musel bych jmenovat holandského Fabricia s jeho Tonkem z Napoleonovy armády (sice pro mládež, leč velmi dobré), Forestovu knižní ságu o Hornblowerovi… Je to vskutku, jak (nejspíš nechtěně) napsal vydavatel, kniha těkavá; do úplného obrazu jí chybí hodně tahů štětcem!