Farářem zde byl od roku 1802 po Davidu Heinovi Mikuláš Kvapil, syn dědičného rychtáře z Lešan u Prostějova. Městečko bylo centrem Liechtensteinského panství, jehož vlastníkem byl shodou okolností velitel rakouského jezdectva v bitvě u Slavkova Jan Josef z Liechtensteina, vlastník rozsáhlého majetku na Moravě a v Rakousku. V obci byl zámek s byty pro úřednictvo, dvůr, pivovar, palírna, hostinec, bednárna a 4 domy pro služebnictvo.
Farář Kvapil podává zprávu o situaci v roce 1805 v latinsky psané farní kronice:
„Celé léto nebylo teplo, spíš velmi chladno, bez bouřek. Žně se protáhly, takže se oves svážel až v polovině září. Víno vůbec nedozrálo. Válka proti Francii se začala připravovat v měsíci červenci. Téměř všechno rakouské vojsko bylo posláno do Itálie, do Horních Rakous a do Čech. Bylo odváděno mnoho koní. V bitvě u Ulmu pod vedením generála Macka bylo vojsko zničeno.“
Zápis dále pokračuje:
„Francouzi přišli do Pozořic 19. listopadu. Na faře přenocoval generál Milhaud s 15 vojáky. Po jeho odchodu přišel na faru generální adjutant Fontaine se svým průvodem a bydlel zde až do 29. listopadu. V noci na 2. prosince byla fara už bez Francouzů. Stáhli se směrem k Podolí, kde se předpokládalo, že bude bitva.
Bitva začala kolem 8. hodiny a trvala do 2. hodiny odpoledne. Po bitvě, kterou vojska Napoleonova vyhrála, začala vojska plenit zde i jinde, což trvalo 4 dny.
Já jsem pozbyl 149 džberů vína, 2 koně, 12 prasat, krávu, kožich, šaty, 200 zlatých na hotovosti, peřiny a jiné.
U kostela byly vylomeny dveře a uloupeno všechno prádlo a roucha, stříbrný kalich, ciborium, pouzdro k zaopatřování a jiné.
Utrpěl jsem mnoho příkoří, ale 1. ledna 1806 Francouzi odtáhli do Brna a 14. ledna evakuovali“.
Kronika „Městečka Pozořice“ podává zprávu , že někteří ranění se doplazili až do obce. Ti, kteří zde zemřeli byli pohřbeni v hromadném hrobě u bývalé cihelny. Těžké boje probíhaly dle stejné kroniky v polních tratích „Lány“ a „Horní Vysoudilka“. Zde nalezení padlí vojáci byli pohřbeni do vykopaných jam v trati „Dvoje“.
Pozořice daly jméno i současné významné památce z roku 1805 – Staré pozořické poště. Soubor budov pošty stojí u silnice z Brna do Vyškova na území obce Kovalovice, které patřily v roce 1805 rovněž k pozořickému liechtensteinskému panství. Proto tedy Pozořická pošta. Označení "Stará" dostala poté, když se dědičné pošta přestěhovala v roce 1879 do domu číslo 60 v Pozořicích.
Zbývá dodat, že v Pozořicích žil a tvořil spisovatel František Neužil (*1907 – +1995), autor řady historických románů z různých období. V jeho díle nechybí ani téma bitvy u Slavkova. V románech Prsten, Plemeno Hamrů a Raněné pole popisuje události, související s bitvou na osudech lidí, žijících v Pozořicích a mnoha dalších okolních obcích. Jeho hrdinové jsou obyčejní lidé a jejich příjmení jsou vzata od Neužilových současníků. František Neužil by si jako připomínku svého rozsáhlého díla zasloužil v Pozořicích alespoň pamětní desku.
Prameny:
Farář Kvapil podává zprávu o situaci v roce 1805 v latinsky psané farní kronice:
„Celé léto nebylo teplo, spíš velmi chladno, bez bouřek. Žně se protáhly, takže se oves svážel až v polovině září. Víno vůbec nedozrálo. Válka proti Francii se začala připravovat v měsíci červenci. Téměř všechno rakouské vojsko bylo posláno do Itálie, do Horních Rakous a do Čech. Bylo odváděno mnoho koní. V bitvě u Ulmu pod vedením generála Macka bylo vojsko zničeno.“
Zápis dále pokračuje:
„Francouzi přišli do Pozořic 19. listopadu. Na faře přenocoval generál Milhaud s 15 vojáky. Po jeho odchodu přišel na faru generální adjutant Fontaine se svým průvodem a bydlel zde až do 29. listopadu. V noci na 2. prosince byla fara už bez Francouzů. Stáhli se směrem k Podolí, kde se předpokládalo, že bude bitva.
Mezitím se na sousedních polích rozložili kozáci.
Bitva začala kolem 8. hodiny a trvala do 2. hodiny odpoledne. Po bitvě, kterou vojska Napoleonova vyhrála, začala vojska plenit zde i jinde, což trvalo 4 dny.
Já jsem pozbyl 149 džberů vína, 2 koně, 12 prasat, krávu, kožich, šaty, 200 zlatých na hotovosti, peřiny a jiné.
U kostela byly vylomeny dveře a uloupeno všechno prádlo a roucha, stříbrný kalich, ciborium, pouzdro k zaopatřování a jiné.
Utrpěl jsem mnoho příkoří, ale 1. ledna 1806 Francouzi odtáhli do Brna a 14. ledna evakuovali“.
Kronika „Městečka Pozořice“ podává zprávu , že někteří ranění se doplazili až do obce. Ti, kteří zde zemřeli byli pohřbeni v hromadném hrobě u bývalé cihelny. Těžké boje probíhaly dle stejné kroniky v polních tratích „Lány“ a „Horní Vysoudilka“. Zde nalezení padlí vojáci byli pohřbeni do vykopaných jam v trati „Dvoje“.
Pozořice daly jméno i současné významné památce z roku 1805 – Staré pozořické poště. Soubor budov pošty stojí u silnice z Brna do Vyškova na území obce Kovalovice, které patřily v roce 1805 rovněž k pozořickému liechtensteinskému panství. Proto tedy Pozořická pošta. Označení "Stará" dostala poté, když se dědičné pošta přestěhovala v roce 1879 do domu číslo 60 v Pozořicích.
Zbývá dodat, že v Pozořicích žil a tvořil spisovatel František Neužil (*1907 – +1995), autor řady historických románů z různých období. V jeho díle nechybí ani téma bitvy u Slavkova. V románech Prsten, Plemeno Hamrů a Raněné pole popisuje události, související s bitvou na osudech lidí, žijících v Pozořicích a mnoha dalších okolních obcích. Jeho hrdinové jsou obyčejní lidé a jejich příjmení jsou vzata od Neužilových současníků. František Neužil by si jako připomínku svého rozsáhlého díla zasloužil v Pozořicích alespoň pamětní desku.
Prameny:
- Kronika pozořické farnosti
- Kronika městečka Pozořice