V části pozůstalosti pplk. Jana Obručníka, který byl vyhledávaným průvodcem pro politické a vojenské delegace po slavkovském bojišti a společně s plk. Emilem Kalábem odborným vojenským poradcem Napoleonské výstavy ve Slavkově v roce 1931, byl nalezen výstřižek z nekonkretizovaných česky psaných novin. Obsahují článek F. Pragera přináší málo známé poznatky k osobnosti majitele slavkovského panství Dominika Ondřeje a jeho korespondenci s vrchním úředníkem Kleinem v prosinci roku 1805. Pokud by někdo ze čtenářů dokázal upřesnit, ze kterých novin tento výstřižek pochází, nechť se, prosím, obrátí na správce těchto stránek.
Dominik Ondřej kníže z Kaunic-Rietbergu měl s bitvou u Slavkova velikou životní zkušenost. Nejenom tu, že se vítězný Napoleon ve Slavkově, v jeho knížecím zámku usadil a že spal na jeho posteli, ale i tu, že poplužní jeho dvory, sýpky a pivovary a to nejen ve Slavkově, ale i v Uh. Brodě citelně byly dotčeny.
Bylť pan Dominik Ondřej (1797-1812) majitelem bohatého moravského fideikomisu, jehož representantem byl jednak zámek ve Slavkově, jednak panský dům v Uh. Brodě a pod jeho erb bílého lekna náležely nejen poplužní dvory, lesy s myslivnami, mlýny a hospody v krajině kolem Slavkova, ale kromě panství v Rietbergu ve Westfálsku patřilo mu i Uhersko-Brodsko se svými dědinami, dvory a fojty. Pan Dominik Ondřej obsazoval nejen úřady svými vrchními insticiary a purkrabími, ale obsazoval i fary ve vsích slavkovských i brodských dominií, zkrátka pan Dominik Ondřej byl nejen nejvyšším štolbou Františka I., rakouského císaře, ale byl i pánem světské a duchovní moci staroslavného Kaunicovského fideikomisu.
Přečkal bitvu u Slavkova, v Pešti, kamž před záplavou Francouzů, kteří se od Ulmu na Moravu hrnuli, utekl. Té doby sídlel Dominik Ondřej ve svém rodinném paláci ve Vídni a jakmile do císařského města se rozšířili poplašné zprávy, dal i on služebnictvu svému příslušné rozkazy o stěhování.
Cenné věci, kovové předměty, skvosty a šatstvo ukládalo se do beden y a ty měly být převezeny do Pešti do bezpečí; leč to nebylo tak snadné. K převozu bylo potřebí povozu a koní a pro tyto musel Dominik Ondřej napřed poslat do Uh. Brodu na Moravu a cesta sem poslem vyžaduje koňmo dvou dní. A ač posel jel co mohl, přišel objednaný povoz přece už neskoro, vlastně forman od uherskobrodksého vrchního Aloysia Kleina do Vídně poslaný na místo určení se nedostal. A i kdyby tam byl dojel, knížete Kanice by tam nebyl zastal, poněvadž ten nečekaje příchodu Francouzů do Pešti uprchl. Napoleon stál již na Kahlenbergu a to odjezd Kaunicův uspíšilo. Povoz z Brodu, který byl čtyřspřeží a řídili ho dva pacholci, stihl říšský most vídeňský, když tam byla zácpa nejen civilních diligencí a konfortablů, ale hrnuly se tu i vojenské transporty, pěší vojsko i artilerie, vezoucí hrubou střelbu na Moravu, postavit se do cesty Napoleonovi, který mířil na Brno. Povoz vrchního Kleina tedy se musel vrátit a bedny s knížecími věcmi, s obrazy, rouchy, nádobím a pretiosami zazděny byly ve sklepě kaunicovské vídeňské rezidence. Zvláštní posel od Dominika Ondřeje den nato stihl do Brodu s vlastnoručním jeho dopisem, kde knížeti oznamuje, že nemoha se brodské fůry dočkati, odjel do Pešti, kamž i ostatní vídeňská aristokracie před nepřítelem se uchýlila.
Stěhování knížete Ondřeje bylo v půli listopadu a co dále odehrávalo se na jeho doménách moravských, o tom neměl potuchy a zprávy o utkání tří císařů s hrdým Korsikánem dostaly se mu k uchu až před vánocemi. Dominik Ondřej o osudech svého Slavkova, který „byl místem k ukojení vášní loveckých slavkovských majorátních pánů stvořeným a k němuž vázalo se mnoho rodinných tradic“ – dostal hodně pozdě.
V jeho oboře, v polních a lesních revírech ozývaly se nespočetné rány, ale pod nimi nepadali tentokrát bažanti, daňci a jeleni, ale zem barvila se lidskou krví příslušníků armád poražených i armády vítězné.
O bitvě, která se tu odehrála 2. prosince r. 1805, referoval mu dopisem jeho věrný vrchní Aloysius Klein a to z Uh. Brodu. Protože slavkovské úřednictvo bylo bůhví kde a Klein přece z Brodu do Pešti už si cestu našel spojení. Jednoho omylu dopustil se sice Klein a to v tom, že napsal, že bitva byla 4. prosince.
Kleinovi o bitvě psal dopis úředník slavkovského zámku Beinhauer, který předem ke svému tchánovi na Ořechově, kde původně začal svoji úřednickou kariéru, poslal svoji ženu. V Brodě našel útočiště i kolega Beinhauerův Nalepa, který, když propuklo nepřátelství, dal se s tlumokem na zádech k Brodu a vypravoval, jak je u Slavkova. Kromě toho sděloval vrchní Klein svoje zkušenosti. Nával vojska nepřátelského i rakouského byl ohromný a po bitvě nastěhovalo se do zámku 350 francouzských důstojníků, kteří oddavše se všemu možnému pohodlí, prokazovali pozornost nejen knížecí zbrojnici, ale i vrchnostenské kuchyni a sklepům. Generál Socul zmocnil se prý ještě před bitvou některých obrazů z rodinné obrazárny. Dvory, vyjma letonický, jsou prý úplně vyjezeny nejen od lidí, ale i od koní. Vrchní, revident, poklasní i vrchní myslivec, pokud zásoby nechali otevřeny, o všechny přišli. Berní pokladna (zeměpanská), v níž bylo 1200 zl., byla otevřena a peníze vybrány; důchod vrchnostenský však zůstal ušetřen; v místnostech jeho ložiroval vřdy nějaký generál a proto netroufli si drancující ruce naň sáhnout. Panu vrchnímu prokazován v zámku všechen respekt, ač venku zakusil prý jistého násilí.
Měšťanské domy utrpěly mnoho škod, dveře a okna málokteré zůstaly celé. Ve farním kostele drženi zajatci. Francouzští generálové rekvirovali až po Bzenec a Hodonín, zejména režná plátna a obuv.
Tento dopis poslal Klein přes Stráň do Pešti a přidal k němu i dopis z Jaroměřic, které také Kaunicům patřily. Zprávu odtamtud donesl syn jaroměřského vrchního mladý Bunzman, kde stálo, že Jaroměřice Francouzi dvakráte navštívili a též i bavorské vojsko.
Tamní zámek, knihovna a sbírka map přišly o nejlepší exempláře. Dvory s dobytkem a ovcemi zůstaly netknuty. „Pevně doufám,“ připomněl knížeti vrchní, „že Všemohoucí popřeje říši a těžce zkoušenému panovníku brzkého míru a že rány, které svým palašem říši zasadil surový Mars, se zacelí a aby své srdce nermoutil, když Prozřetelnost těžkou zkoušku na dominium posílá.“ Tak psal odchovanec hradišťské, nedávno zrušené koleje jesuitské.
Než i na Brod došlo vrchnímu Kleinovi nastěhovalo se francouzské vítězné vojsko přímo na jeho „panský dům“. Zatím co on obýval zadní „vladislavský“ trakt, zaujali vojáci místnosti v průčelí a to nejen se zbraněmi, flintami, šavlemi a pistolemi, ale s postelemi, na nichž spočinuli nemocní na úplavici.
Tito nevítaní hosté i s generálem Carnevillem, který zaujal nárožní pokoj, způsobili tu mnoho mrzutostí,neb na celém „panském domě“ byly jen dva záchody, jeden na pavlači a pod ním druhý v přízemí a vrchní ne bez příčiny obával se nákazy. Leč i to pominulo a v nastalém jaře 1806 měl vrchní Klein hospodářskou pomoc vydrancovanému Slavkovu poskytnouti.
Nahlédnouce do register, vidíme, co mu dal. Poslal tam 14 bažantích slepic a jednoho indiánského kohouta co násadu za bažanty od Francouzů z tamní obory střelbou rozplašené a zásypů zbavené.