Polní maršál Blasius Columban svobodný pán von Bender (1713-1798)

21. 12. 2004 Team Austerlitz Austerlitz.org | CZ » Historie » II. Vojenská historie » II. Rakouská armáda

Bender, polní maršál Blasius Columban svobodný pán von
(* 1713 Gengebach, Bádensko – † 20. listopadu 1798)

Do císařských služeb vstoupil v roce 1733 a ještě pod Evženem Savojským se zúčastnil války proti Osmanům, poté slezské, nizozemské a sedmileté války, kde všude vynikal svou statečností. U Mollwitz, Štěrbohol, Striegau a Trautenau byl těžce raněn. V roce 1758 se stal plukovníkem pluku Colloredo, 1769 generálmajorem a velitelem pevnosti Philippsburg. V roce 1775 byl povýšen na polního podmaršála a o sedm let později, v roce 1782, jej císař Josef II. povýšil do stavu svobodných pánů. V roce 1785 byl Bender jmenován polním zbrojmistrem a velitelem pevnosti Lucemburk. V této pozici mu s vypuknutím povstání připadla důležitá úloha. Metody císaře Josefa II. v Rakouském Nizozemí, kolísající od bezohledných zákroků do církevních a světských práv po pokusy o ústupky, které však přicházely příliš pozdě, vyústily v době od října do prosince 1789 v odtržení této provincie. Jen v Lucemburku se dařilo Benderovi lokální napětí poněkud tlumit a zabránit jeho připojení ke Spojeným belgickým státům, jak se území Rakouského Nizozemí od 11. ledna 1790 nazývalo.

Ihned po svém nástupu na trůn jmenoval Leopold II. Bendera do čela armády, která měla povstání potlačit. Jeho úlohu mu odpočátku povstalci ulehčovali svou rozštěpeností. Obsadil Limburg a vyčkával výsledků jednání mezi vídeňskou vládou a povstalci. Ta ztroskotala koncem listopadu a Bender stanul již 30. 11. s 30 tisíci muži před Bruselem a vstoupil do něj 3. prosince. Zbytek Rakouského Nizozemí poté obsadil v průběhu několika málo týdnů. V letech 1791-1792 působil polní maršál Bender jako vrchní vojenský velitel v Rakouském Nizozemí, přesto se, hlavně kvůli pokročilému věku, aktivně neúčatnil bojů s armádami revoluční Francie. Po vyklizení Rakouského Nizozemí císařskými jednotkami během roku 1794 znovu převzal velení nad pevností Lucemburk a skvělým způsobem po osm měsíců řídil její obranu proti armádě generála Hatryho. Za čestných podmínek se zárukou volného odchodu podepsal 5. ledna 1795 kapitulaci a završil tak svou neobyčejnou vojenskou kariéru. Starý maršál zemřel o tři roky později 20. listopadu 1798 ve věku 85 let.

Literatura:

  • ALLGEMEINE deutsche Biographie [autor JANKO, Wilhelm Edler von]
  • AMON von TREUENFEST, Gustav Ritter, Geschichte des k. k. Infanterie-Regiments Nr. 20 Friedrich Wilhelm, Kronprinz des Deutschen Reiches und Kronprinz von Preussen. Wien, 1878.