Generál jezdectva Michael Benedikt svobodný pán von Melas (1729-1806)

11. 12. 2004 Team Austerlitz

Melas, generál jezdectva Michael Benedikt svobodný pán von
(* 12. května 1729 Sigişoara [něm. Schäßburg], Sedmihradsko – 31. května 1806 Týnec nad Labem, Čechy)

V 17 letech vstoupil jako kadet k pěšímu pluku č. 21 a během Sedmileté války působil jako pobočník polního maršála Dauna. Dosáhl přitom hodnosti setníka. V roce 1771 byl s povýšením na majora převelen k pěšímu pluku č. 34 a v roce 1777 byl jmenován podplukovníkem a velitelem granátnického praporu. V listopadu 1781 následovalo jmenování plukovníkem kyrysnického pluku č. 7. V roce 1788 byl převelen ke kyrysnickému pluku č. 10, se kterým absolvoval válku proti Osmanské říši (1788-1789). V roce 1789 byl povýšen na generálmajora.

V roce 1793 velení nad brigádou v rámci armády operující na Sambře. V roce 1794 byl povýšen na polního podmaršála a přešel do štábu sboru generála jízdy hraběte Blankensteina na Dolním Rýně. Téhož roku převzal nad týmž sborem velení a v září obsadil Oberkeil a Spangen a zvítězil v bitvě u Kaiserslauternu. Dne 1. prosince úspěšně odrazil útok generála Klébera. V roce 1795 se podílel na porážce Francouzů u Mohuče a dobytí Mannheimu. V roce 1796 byl převelen k c. k. Lombardské armádě pod velením polního zbrojmistra Jean-Pierra hraběte de Beaulieu, po jehož rezignaci se dočasně ujal vrchního velení do příchodu polního maršála hraběte Wurmsera. Zúčastnil se celého tažení roku 1796 a zažil kapitulaci obležené Mantovy v roce 1797. V roce 1799 obdržel jmenování generálem jezdectva a stal se velitelem císařsko-královského kontingentu v rámci spojenecké armády generalissima Alexandra Vasilijeviče hraběte Suvorova. Pod jeho velením se významně podepsal na vítězných bitvách u Cassana (27.-28. dubna 1799), Trebbie (18.-19. června) a Novi (15. srpna), za což byl vyznamenán komandérským křížem Řádu Marie Terezie a odměněn majitelstvím kyrysnického pluku č. 6.

Poté, co ruský sbor odtáhl do Švýcarska, převzal samostatné velení nad veškerými císařsko-královskými silami (asi 40.000 mužů) v severní Itálii a pokračoval v úspěšné ofenzívě. Dne 18. září 1799 porazil armádu generála Jeana Etienna Championetta u Savigliana a později, 4. listopadu, téhož generála u Genoly. Následně oblehl Janov a na jaro 1800 připravoval ofenzívu do Provence. Krátce po zahájení jarního tažení však francouzská armáda znovu v čele s Napoleonem náhle překročila Alpy a objevila s v jeho týlu. Melas byl nucen tažení přerušit a urychleně se stahoval k východu. Dne 14. června svůj ústup zastavil mezi Alessandrií a Marengem a připravil se k útoku. Tímto krokem pronásledující Napoleonovu armádu dokonale zaskočil. Napoleonovi se nepodařilo včas zkoncentrovat své síly a intenzita Melasova útoku ztrhla francouzské jednotky na ústup. V tomto okamžiku předal Melas velení generálmajorovi Zachovi, který měl ustupující Francouze pronásledovat. Průběh bitvy však zvrátila nečekaná akce generála Desaixe, kterému se podařilo nepozorovaně zkoncentrovat část jezdectva, s nímž vpadl postupujícím kolonám Rakušanů do boku a zcela je rozvrátit. Krátce po porážce byl zdrcený Melas nucen podepsat dohodu o vyklizení Lombardie a ztažení veškerých císařsko-královských jednotek za linii řeky Mincio. Ve velení c. k. Italské armády zůstal až do podepsání příměří v listopadu 1800. Po podespání lunévillského míru v roce 1801 se stal velícím generálem ve Vnitřních Rakousích (Štýrský Hradec), ale již v roce 1803 odešel do výslužby a uchýlil se na své statky v Týnci nad Labem. Zde skonal o tři roky později 31. května 1806.

Literatura:

  • OTTOVA encyklopedie obecných vědomostí na CD-ROM, klíčové heslo Melas.
  • VOYKOWITSCH, Bernhard, Castiglione 1796. Napoleon repulses Wurmser’s first attack. Helmet Feldzug Series 1. Helmet Military Publications: Maria Enzersdorf 1998, s. 23.