Pravidelní návštěvníci našeho serveru jistě v průběhu roku zaznamenali množící se zprávy o chystané slavnostní akci v Paříži, jejímž cílem bylo důstojně připomenout 200. výročí předávání císařských orlic u příležitosti vyhlášení francouzského císařství a korunovace Napoléona I. císařem Francouzů. Orlice měly symbolizovat zahájení převratných změn ve francouzské armádě a změnu jejího vnímání jako celku. V duchu současného trendu úsilí evropských napoleonských asociací o připomínání různých 200. výročí událostí éry napoleonských válek Central European Napoleonic Society (CENS) ve spolupráci s Projektem Austerlitz 2005 (PA2005) uspořádala velkolepé setkání zástupců předních evropských napoleonských společností, u jehož příležitosti předali zástupci CENS v neděli 5. prosince 2004 vybraným jednotkám kopie císařských orlic – legendárního symbolu Napoléonových vojáků – a ručně vyhotovené repliky praporů.

Uskutečnění celé akce však předcházely měsíce pečlivých příprav a jednání. Prvotní idea vznikla někdy v průběhu března, konkrétní plány se zrodily v průběhu léta. Pro účely oficiálních jednání s pařížskými institucemi měla CENS na místě svého emisara Xaviera Robina. V září t. r. pak zástupci CENS a PA2005 navštívili odlévací ateliér (atelier de moulage) muzea v Louvre, aby zde dohodli výrobu 16 kopií císařských orlic vzor 1804 podle exempláře, který zdobil vstup do císařova polního stanu a dnes je vystaven v muzeu na zámku Malmaison. Po všech stránkách extrémně náročné výroby praporů se ujali Petr Kolejka a Zdeněk Pelikán.

Nedlouho před uskutečněním akce, v průběhu listopadu, nastaly obtíže s původně předpokládaným ubytováním pro účastníky v prostorách L’École Militaire, které nakonec vyústily v rozhodnutí přesunout logistické zázemí do sportovního areálu v Lassy severně od Paříže, které již v září hostilo jednotky CENS během oslav Dnů kulturního dědictví Francie. Ostatní části plánu běžely více méně podle původních předpokladů a tak se už jen netrpělivě vyčkávalo na onen víkend těsně po „Slavkově“. Předvoj organizačního týmu vyrazil do Paříže již ve středu 1. prosince, aby dohlédl na finiš příprav a zajistil hladké zahájení celé akce. V průběhu středy a čtvrtka zavítala tato pracovní skupina do Českého centra při Velvyslanectví České Republiky v Rue Bonaparte, kde se doladil program a vydaly předběžné tiskové zprávy. V pátek potom absolvovala jednání s pracovníky tiskového a bezpečnostního oddělení Musée de l’Armée ohledně detailů sobotního a nedělního programu v Invalidovně (L’Hôtel national des Invalides) a z ateliérů Louvre vyzvedla hotové repliky orlic. Ty měly skutečně vynikající kvalitu.

Během pátečního odpoledne se většina účastníků, včetně dvou českých autobusů, sjela do Lassy (někteří dali přednost ubytování v hotelích a ubytovnách ve městě) a obrazně řečeno zde rozbila svůj stan. Odpočívalo se, vykládalo a jak už to bývá, také něco popilo. Na něco takového však mohla zapomenout praporová manufaktura Kolejka-Pelikán, která okamžitě po svém přijezdu zabavila nejbližší vhodnou místnost a jala se dosud nehotové prapory dodělávat. Chyběly některé detaily, na žerdě bylo třeba připevnit orlice.

V sobotu ráno se po snídani a ranním nástupu celé osazenstvo vydalo autobusy do Kongresového paláce (Palais des Congrès), kde se konal vůbec poprvé mezinárodní napoleonský veletrh s názvem Salon 1. císařství (Salon du Premier Empire). Vystavovali zde prodejci knih, výrobci cínových vojáčků, zbraní, nábytku, porcelánu, textilií, starožitníci, muzea a další subjekty zabývající se jakkoli napoleonskou érou. K vidění toho byla spousta. Na veletrhu se ve svém informačním stánku prezentoval i Projekt Austerlitz 2005 ve spolupráci s Jihomoravským krajem. Vojáci měli možnost Salon zdarma navštívit a svou přítomností vzbuzovali rozruch i obdiv, a svým způsobem propagovali i nadcházející vrchol akce, ceremonii předávání orlic. Okolo oběda se celá výprava přesunula autobusy do Invalidovny. Zde nejprve pod intenzivním dohledem štábu Légionu d’Austerlitz, tedy francouzské odnože CENS, nacvičovaly jednotky nástup a řazení k ceremonii, jednotliví velitelé a poddůstojníci si vyslechli detailní instrukce. Přítomnost bezmála dvou stovek uniformovaných vojáků v Invalidovně vyvolávala mezi přítomnými návštěvníky obrovský zájem a neskrývaný úžas. Poté vojáci předváděli na Cour d’Honneur ukázky výcviku a manévrování, případně nabízeli návštěvníkům možnost zblízka si prohlédnout zbraně a uniformy. Pro vojáky byl rovněž zajištěn volný vstup do slavného vojenského muzea, které oplývá unikátními sbírkami militárií, a není proto divu, že mnohé fanatické nadšence museli zřízenci důrazně upozorňovat, že zavírací hodina už dávno odbyla. Po odchodu z muzea se velel rozchod a každý jej využil po svém – někdo zamířil s přáteli na sklenku do hospůdky, jiný vyrazil za památkami nebo nákupem suvenýrů. Do Lassy se výprava vrátila až v pozdních večerních hodinách s očekáváním nadcházejícího slavnostního dne.

Lehká nervozita a napjaté očekávání – tak lze charakterizovat pocity většiny účastníků v neděli po ránu. Po ranním nástupu se výprava přepravila autobusy opět do centra Paříže k budově Národní opery (Opéra national de Paris), kde seřadila do pochodového proudu, podle toho jaké místo té které jednotce náleželo při nadcházející ceremonii. Od opery vyrazilo defilé k branám Louvru, prošlo Tuillerijskými zahradami, aby posléze vešlo přes most Alexandra III. na bulvár Maršála Gallieniho a zamířilo k bráně Invalidovny. Poté prošlo přes Cour d’Honneur na Cour Vauban před vchodem do Dómu, kde jednotky nastoupily podle předem daného scénáře. Dostavili se i všichni hosté ceremonie, mj. generálové Stefan Roda a Oleg Sokolov se svými štáby, zástupci Evropské napoleonské společnosti (ENS), potomci napoleonské šlechty, šéf Českého centra Michael Wellner-Pospíšil, francouzští veteráni a další. Veškerému dění přihlížely tisíce zvědavých návštěvníků. Krátce po poledni byla ceremonie zahájena. Velení převzal velitel 9. lehkého pluku Martin Lancaster. Na úvod zazněl uvítací proslov k hostům a nastoupeným jednotkám. Velitelé jednotek postupně přicházeli převzít zástavy s orlicemi. Po převzetí orlice se jejich noví držitelé postavili na schody k dómu. Některé z orlic předali na žádost několika jednotek i generálové Roda a Sokolov. S převzetím poslední orlice se nejprve jejich nositelé a za nimi jednotky odebraly do Dómu k pokračování ceremonie nad Napoléonovou hrobkou. Orlonoši se rozestoupili okolo balustrády nad sarkofágem a sklonili zástavy s orlicemi dolů. Generál Sokolov poté zopakoval slova, která Napoléon pronesl před 200 lety: „Vojáci, toto jsou vaše prapory; tyto orlice vám budou určovat místo shromáždění ; budou všude, kde je bude váš Císař považovat za nezbytné k obraně svého trůnu a svého lidu. Přísahejte obětovat život k jejich ochraně a vést je svou statečností neustále po cestě vítězství.“ Svůj proslov zakončil emotivním zvoláním „Vive l’Empereur!“, které po něm s mohutnou ozvěnou opakovaly nastoupené jednotky. Atmosféra ceremoniálu v té chvíli gradovala a snad každý, kdo měl právě oblečenu francouzskou uniformu (a nejen tu!), musel pocítit mrazení v zádech. Některým veteránům se až začaly lesknout oči. Představitelům CENS pak přišla pogratulovat řada přítomných, přišel čas i na několik fotografií, všichni si ten neopakovatelný moment naplno užívali. Orlonoši a jednotky poté vyšli z Dómu ven a ještě jednou se seřadili do otevřeného karé. Na řadu přišlo ještě několik dalších provolání na zdraví císaře a tím se ceremonie dostala ke svému závěru. Nezbývalo než zavelet závěrečný rozchod. Vojáci se okamžitě shlukli kolem orlic a praporů, aby si je mohli prohlédnout a osahat, na své si přišli i fotografové a turisté. V chladném odpoledni se poté přímo nabízela možnost zajít posedět s přáteli na šálek kávy nebo sklenku vína a probrat bezprostřední silné pocity. O pár hodin později již autobusy odvážely všechny zpět do Lassy, kde proběhlo rychlé sbalení věcí a zavazadel. Přrozeně zvláště pečlivě se pak zacházelo s orlicemi a prapory, mnozí měli již dopředu připraveny různé obaly a pouzdra. Nastalo všeobecné loučení, vyměnily se poslední adresy a telefony a pozdě večer se všichni rozjeli do svých domovů.

Z hlediska organizátorů akce své hlavní cíle splnila na sto procent. Připomínka 200. výročí císařovy korunovace a předávání orlic proběhla maximálně důstojným způsobem, na čemž se shodli jak učastníci, tak nezávislí pozorovatelé z řad hostů i přihlížejících. Snad každému se ceremonie vryla neopakovatelným způsobem do paměti. Dalším silným efektem byla všeobecná přátelská atmosféra, která, jak se zdá z následných ohlasů zúčastněných, navodila pozitivní atmosféru ve vztazích mezi hlavními napoleonskými asociacemi, jejichž vzájemná spolupráce v posledních letech přinejmenším stagnovala. Doufáme, že se kladný výsledek společného setkání brzy zhmotní třeba na některé z velkých společných akcí evropského re-enactmentu.

Organizátoři akce by chtěli obzvláště poděkovat za pomoc při její realizaci:

• řediteli Českého centra při Českém velvyslanectví v Paříži panu Michaelu Wellner-Pospíšilovi a jeho týmu
• řediteli L’Hôtel national des Invalides panu generálovi Robertovi Bressemu a plukovníkovi Gérard-Jeanovi Chaducovi za zprostředkování vstupu do Louvru
• velvyslanci České republiky ve Francii panu Pavlu Fischerovi za poskytnutí záštity nad konáním akce a neocenitelnou pomoc při zajištění důležitých kontaktů
• zaměstnancům Musée de l’Armée panu Jean-Jacquesovi Montemu, šéfovi bezpečnosti, a slečně Céline Gauthier z tiskového odboru za laskavou pomoc a asistenci při plánování a zajišťování programu v areálu Invalidovny
• Jihomoravskému kraji a jeho hejtmanovi panu Stanislavu Juránkovi rovněž za zaštítění akce
• poděkování patří stejným dílem i všem ostatním, kteří se jakkoli podíleli na úspěchu a zdaru celého podniku