Ohnivě rudé slunce stoupá 2. prosince 1805 v půl osmé ráno
vzhůru mlžným oparem kamsi nad Slavkov. Všichni zmlknou
při pohledu na nádhernou podívanou, na purpurový kotouč,
který se objevil nad bojištěm, kde se již armády daly do
pohybu. Z běžného přírodního jevu se v tom ránu před bitvou
stala legenda a z onoho rána chvíle, která plodí zázraky. Slavkovské
slunce se stane pojmem, a než večer zapadne, přinese
jedné straně vítězství a druhé porážku, tisícům l idí pak neštěstí
a smrt. To je Napoleonovo slavkovské slunce, „le soleil
d'Austerlitz", v jehož přízni se bude hřát následujících deset
let. Tento symbol úspěchu však bude marně vyhlížet v červnovém
ránu o deset let později na mokré pláni u Waterloo
a v hluboké sentimentalitě na ně bude vzpomínat i ve vyhnanství
jako zajatec na ostrově svaté Heleny.
Kresba: Pavel Dvorsky