Na prvním místě co do nasazení a vskutku ušlechtilého přístupu pořadatelů – Jihomoravského kraje, města Slavkova a Projektu Austerlitz 2005. Již úvodní zdravice náměstka hejtmana Jihomoravského kraje, Ing. Lubomíra Šmída, starosty města Slavkova, Mgr. Petra Kostíka a presidenta Projektu Austerlitz 2005, pana Miroslava Jandory, prokázaly v jaké míře si uvědomují, že tradice slavkovské bitvy a především její neúprosně se přibližující dvousté výročí, jsou „rodinným stříbrem“ této země a jednou z mála možností jak ji odborně důstojně reprezentovat na mezinárodní scéně tváří v tvář vstupu naší republiky do Evropské unie. Nezůstali ovšem pouze u slov, jejichž inflaci v současnosti naše společnost do jisté míry pociťuje, ale vtělili je do konkrétních kroků a rozevřeli novou a nadějnou perspektivu: slavkovskou konferenci totiž neuspořádal žádný z akademických vědeckých ústavů či univerzitních pracovišť, jež zápasí s obecným nedostatkem finančních prostředků, ale vrcholoví reprezentanti regionální a místní státní správy a sdružení Mohyla míru – Austerlitz – OPS prostřednictvím vědeckého týmu Projektu Austerlitz 2005. Za to jim patří naše uznání a dík!
Mnozí by tedy byli očekávali spíše „provinční“ úroveň, opak byl pravdou. Konference, přísně respektující požadavek dostatku prostoru pro vlastní referáty (na naše poměry nezvyklých 30-45 minut) a následnou panelovou diskusi, s výtečně zajištěným simultánním překladem z francouzštiny do češtiny a z češtiny do francouzštiny (skláním se před výkonem překladatelů, jen první den jednání to bylo plných pět hodin překladu), byla tématicky rozčleněna do tří bloků: v prvním z nich se sledovaly široké kontexty evropské politiky přelomu osmnáctého a počátku devatenáctého století ve vztahu ke klíčové události slavkovské bitvy a jejích důsledků; druhý blok byl věnován vojenským otázkám a třetí postihl tuto událost v jejím druhém životě „lieu de mémoire“.
Již první z referátů dr. Roberta Ouvrarda „Od Valmy ke Slavkovu. Francouzská diplomacie v hledání míru“ podal vyčerpávající, skvěle dokladovaný a metodologicky brilantní nástin neúnavného úsilí Prvního konzula a následně císaře o dosažení stabilního evropského míru. Musím se přiznat, že od doby, kdy Marc Belissa načrtl velké linie práva národů (Fraternité universelle et intéret national, 1713-1795. Les cosmopolitiques du droit des gens, Paris, nakl. Kimé, 1998) jsem se nesetkal s tak magistrálním nadhledem, nemluvě o tom, že o neustálých pokusech o dosažení pruského prostředkování jsme vůbec nic netušili.
Dr. Iveta Coufalová rozevřela ve svém referátu „Napoleonova kontinentální politika a Švédsko“ inspirativní vhled do švédské politiky a dotkla se i vzácného tisku Über da Continentalsystem und den Enfluss desselben auf Schweden (Stocholm 1813), nedávno nalezeného týmem Projektu Austerlitz 2005 v Lukách u Jihlavy.
Referát Marca Baratta „Rok 1805 a konsolidace Italského království“ představil málo známé jižní bojiště roku 1805 a bitvy rakouských vojsk arcivévody Karla s Massénovými oddíly u Veronetty a Caldiera.
Prof. Dr. Oleg Sokolov, předseda Ruské společnosti vojenské historie, přednášející na Petrohradské univerzitě a přizvaný ředitel studií na IV. sekci École Pratique des Hautes Études na pařížské Sorbonně, nositel Čestné legie, se dotkl ve svém referátu „Car Alexandr a formování Třetí koalice“ role osobnosti v dějinách – rozborem carových diplomatických aktů a jeho korespondence prokázal, že liberálně orientovaný car Alexandr nebyl nepřátelsky zaměřen proti Francii samé, ale proti Napoléonu Bonapartovi, jemuž záviděl a nenáviděl ho a učinil vše proto, aby přispěl k jeho pádu.
Referát Dr. Jiřího Kovaříka „Bitva u Slavkova v kontextu Napoleonových tažení“ byl vyzrálou meditací předního znalce napoleonské problematiky, srovnávající na základě celé řady kritérií osobnost vojevůdce a jeho schopnosti, záměr a manévr, úroveň velitelů, taktiku, motivaci vojsk, podcenění nebo přecenění protivníka, početnost armád a jejich rychlost s ostatními taženími a velkými bitvami epochy.
František J. Holeček, O.M. nastínil v referátu „Francouzská okupační správa Brna“ první výsledky průzkumu dokumentů Moravského zemského archivu, dochovaných z období francouzské přítomnosti ve městě mezi listopadem 1805 a lednem 1806. Zahraniční kolegové byli hluboce zaujati jak detailním nástinem francouzské logistiky, tak místními svědectvími o přístupu a chování předních francouzských velitelů.
Mgr. Martin Hrubala, odborný asistent Trnavské univerzity, překvapil vysoce kvalitním nástinem pozadí jednání „Bratislavského míru“, stejně jako Mgr. Karel Sáček, který ve svém referátu „Čeští dobrovolníci ve sboru vévody brunšvického“ sledoval osudy proslulých „Smrtihlavů“ z roku 1809 a uvedl na pravou míru i jeden z tradovaných jiráskovských mýtů.
Druhý den zasedání konference byl věnován slavkovské bitvě a její době jako „místu historické paměti“.
Dr. Pavel Bělina, CSc., autor řady monografií o bitvách a vojevůdcích Sedmileté války a spoluautor monumentálního desátého dílu Velkých zemí Koruny české (1740-1792), rozvinul ve svém referátu „Vznik a zárodky třetího stavu v českých zemích a jeho názory na francouzskou revoluci a císařství do roku 1805“ na pozadí vzniku ódy mladého sedmnáctiletého Jana Evangelisty Purkyně na volbu Napoléona Bonaparta francouzským císařem barvité panoráma dobových reakcí české společnosti.
Prof. Dr. Dušan Uhlíř, CSc., proslulý autor tří monografií, mezi nimiž podnes září i nezapomenutelné „Slunce nad Slavkovem“, a téměř stovky odborných studií, se zaměřil s akríbií, resonující s nejnovějšími podněty Plongeronových „Výzev modernosti, 1750-1840“ (Paříž 1997) na „Ohlasy Francouzské revoluce a problém moderny v českých zemích“.
Dr. Zdeněk Maršálek načrtl v zajímavém referátu „Téma napoleonských válek v odborném vojenském tisku první republiky“ jistou bezradnost prvorepubliční vojenské produkce ve snaze ověnčit nesmrtelný idol nejbližších spojenců „vavřínovým věncem, propleteným ratolestmi české lípy“ a Prof. Dr. Miloslav Pojsl, vedoucí katedry církevních dějin a dějin křesťanského umění Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, jejíž tři členové se konference účastnili, zasadil ideu a vznik prateckého památníku Mohyly míru i osud a dílo P. Aloise Slováka (1859-1930) do širokých srovnávacích evropských kontextů s bohatou paletou srovnávacího ikonografického materiálu a původních návrhů památníku.
Díky výtečné moderaci doc. Dr. Františka Halase, někdejšího vyslance České republiky u Svatého stolce, se zde rozvinula i bohatá a velmi podnětná diskuse zahraničních a českých účastníků konference, studentů brněnských univerzit i muzejníků, mezi nimiž bychom za všechny rádi zmínili alespoň zástupce Okresního muzea Brno-venkov, Dr. Jaromíra Hanáka, který s sebou přivedl i představitele borodinského muzea. Společenská část konference a slavnostní recepce v diplomatickém sále slavkovského zámku, následující po sobotní rekonstrukci bitevních scén u Tvarožné, byla vskutku reprezentativní, stejně jako neokázalý a o to důstojnější nedělní pietní akt na Mohyle míru, který letošní oslavy uzavíral.
S krátkým časovým odstupem je opravdu obtížné zhodnotit mezinárodní konferenci „Evropské aliance 18. století – aliance Evropy kolem impéria „Velkého národa“. Slavkovská bitva a její pozadí“ a objektivně docenit její nesporný odborný a celospolečenský přínos. Nezamířila totiž jen ke „staré dobré“ a obecně zažité cestě bilancí dosavadních interpretací a prezentování dílčích výsledků domácího bádání, spíše předložila účastníkům a především mladým studentům a badatelům bohatě prostřený stůl myšlenkového kvasu skutečné dílny historického myšlení a nade vši pochybnost prokázala, že i u nás je možno se věnovat evropským „velkým dějinám“ a to na náročné úrovni, jež vzbudila úctu předních zahraničních specialistů a podnítila je ke konstruktivnímu odbornému dialogu. To je samo o sobě velkým příslibem do budoucna a prvním krokem k důstojné připomínce blížícího se dvoustého výročí „bitvy tří císařů“.
P. PhDr. ThLic. František J. Holeček, O.M.