Po dětství venkovského chlapce studoval na I. českém gymnaziu v Brně. Po maturitě absolvoval dva abiturientské kurzy při české obchodné akademii v Prostějově a německé v Brně. Když začala I. světová válka, pracoval jako bankovní úředník vídeňské filiálky České průmyslové banky.

Byl mobilizován 27. července 1914 a před odchodem na frontu dne 6. října 1914 byl povýšen do hodnosti praporčíka. Na frontě se dostal 28. prosince 1914 do ruského zajetí a byl zbaven hodnosti. Téměř jeden a půl roku zajetí prožil v Sugadě ve Vladimirské gubernii. 7. března 1916 se přihlásil do československého zahraničního vojska na Rusi. Do legií byl přijat 11. června 1916 a přísahu složil v červnu 1917.

Znovu začal jako prostý vojín. Brzy ale obdržel hodnost poručíka a stal se náborovým emisarem, kurýrem mezi francouzskou a československou misí. Působil v Moskvě a Murmansku. V Rusku ho zastihla zpráva o změnách a vzniku republiky. V té době byl za zásluhy na archangelské frontě vyznamenán řádem sv. Anny III. stupně s meči a Československým válečným křížem. Oficiální vysvětlení vyznamenání říká, že se svým malým oddílem plnil úkoly se svědomitostí, inteligencí a vojenským duchem. Byl příkladem pro celou jednotku.

Byl jmenován kapitánem. Po návratu do vlasti pracoval na Ministerstvu národní obrany. 1. ledna 1919 byl povýšen na majora.

Do rodné obce se vrátil v červenci 1919. V letech 1920-1921 byl šéfem vojenského odboru reparační komise Československé republiky ve Vídni. Po skončení práce ve Vídni byl přidělen jako velitel k pěším plukům. Do hodnosti podplukovníka byl povýšen 28. června 1923. Jeho zdravotní stav se zhoršil. Propukla u něj tuberkulóza, získaná na frontě. Tehdy nebyla vyléčitelná. 19. ledna 1927 byl ze zdravotních důvodů propuštěn z činné služby, ale i přes zdravotní problémy studoval a psal. Jako člen Kola moravských spisovatelů psal fejetony do Lidových novin. Zážitky z pobytu na Sibiři popsal v knize V kraji tunder.

Jeho zájem o rodný kraj, znalost vojenské problematiky a studium odborné domácí i zahraniční literatury vyvrcholily v jeho nejvýznamějším díle Bitva tří císařů. Tato stroze napsaná kniha, doplněná vlastními mapami byla a dodnes je zdrojem informací pro ty, kteří se o historii bitvy u Slavkova zajímají. Čerpal z ní i Dušan Uhlíř pro svoji známou knihu Slunce nad Slavkovem.

Podplukovník Emil Kaláb zemřel 8. března 1932 ve svých 43 letech. Vděční rodáci mu po dlouhých šedesátidvou letech odhalili pamětní desku na vnitřní stěně nové vstupní brány na tvaroženský hřbitov. Stalo se tak při výročí bitvy u Slavkova v roce 1994 a u odhalení asistovali vojáci v historických uniformách z období koaličních válek.

Zdroj: Tvaroženský zpravodaj 11-12/1994