Řadová pěchota – důstojníci.
A, B – Stejnokroje a doplňky důstojníků řadové služby
A1, B1 Stejnokroj generála – majitele pluku
Majitel pluku byl povinen nosit plukovní stejnokroj s předepsanými rozlišovacími znaky. V popisované době nenesl generálský stejnokroj jiné rozlišovací prvky, než péřový lem okrajů polí klobouku. Vzhledem k tomu, že generálům nebyl předepsán ani náhrudní důstojnický znak, nebylo možno pohledem zjistit ani stupeň generálské hodnosti. Od ostatních důstojníků se ovšem generálský stejnokroj zpravidla odlišoval kvalitou materiálu a zpracování. V poli byl stejnokroj generála ozdoben řádovými odznaky těch řádů, kterých byl nositelem. Povolovalo se použití soukromých zbraní. Ke stejnokroji náleží C3, teoreticky také C2, při službě v sedle také C4, C6.
A2, B2 Stejnokroj plukovníka (návlekové kalhoty)
Štábní důstojníci („štabs-oficery“- důstojníci od hodnosti majora výše) sloužili-li v sedle, chránili bílé stejnokrojové kalhoty šedými návlekovými kalhotami se zapínáním na bocích a zesílením sedu i vnitřní strany stehen černou kůží. Boty byly v tomto případě osazeny ostruhami. Ke stejnokroji dále náleží C3, C4, C5, C6 a – mimo službu – také C1 (na vlastní náklady). Při službě pěšky oblékali bílé stejnokrojové kalhoty a náležel jim C2.
A3, B3 Důstojnický kabátec vz. 1802
Zaveden spolu s reformou stejnokroje. Střihem se odlišoval od stejné součásti pro mužstvo pouze poněkud delšími šosy a nárameníky lemovanými zlatou, nebo stříbrnou stuhou (podle barvy „kovu“ příslušného pluku). Límec a manžety nesly barvu inspekce, do které byl pluk zařazen, nárameníky byly v barvě, která pluku náležela podle pořadí v inspekci – tzv. „staršinstvo“ (maximálně deset barev v inspekci). Přes kabátec se vázala důstojnická šerpa. Ke kabátci se nosil předpisový klobouk, nebo C1.
A4, B4 Důstojnický plášť
Ve stejné době jako kabátec A3 byl pro důstojníky zaveden plášť, odlišný od stejné součástky mužstva. Stojatý límec byl shodného střihu a provedení jako na kabátci, důstojnický plášť nesl ještě dlouhý splývavý límec – pelerínu. Vysoké kulaté manžety byly ze sukna stejné barvy s pláštěm. Ve službě se nosila šerpa a opasek se zbraní vně pláště, mimo službu bylo povoleno jejich nošení pod pláštěm – ten se v tom případě nepřepásával. V poli nosili nižší důstojníci plášť často stejně jako mužstvo – ve „skatce“ (srolovaný , obě poloviny sepnuté řemínkem, přes levé rameno).
A5, B5 Stejnokroj adjutanta (pobočníka) – zde štábní kapitán
Pobočník byl jediným důstojníkem nosícím krom hodnostního také funkční označení. Tvořila ho ozdobně spletená šňůra (zlaté, nebo stříbrné barvy – dle barvy „kovů“ pluku), připnutá na pravé rameno místo nárameníku. Velkou smyčkou procházela pod paží a její konec byl, provlečený knoflíkovou dírkou, zavěšen na druhý knoflík shora (pravé řady). Pobočníci sloužili vždy v sedle, k stejnokroji tak náleží návlekové kalhoty A2 (při nástupech a slavnostech nosili pochopitelně bílé stejnokrojové kalhoty), dále C1, C3, C4, C5, C6. Naopak – pro tuto funkci nebyl předepsán C2.
C – Součásti výstroje a výzbroje všech důstojníků pěchoty
C1 Nepředpisová důstojnická čáka
Zdobená verze čáky pro mužstvo vz. 1803. Rozšířena mezi důstojníky pěchoty ještě před začátkem tažení 1805 (pořizovali si ji na vlastní náklady). Osazovala se péřovým chocholem z předpisového klobouku, její zdobení podléhalo vkusu majitele (zdá se však, že šlo o několik variací jednoho vzoru). Zpočátku se povolovala pouze mimo službu a na pochodech – později se stala prakticky jedinou pokrývkou hlavy nižších důstojníků (mimo slavnostní nástupy). Generálové a štábní důstojníci setrvávali až do roku 1807 u předpisového klobouku.
C2 Esponton vz. 1797
Tento odznak důstojníka přetrval z pavlovské éry. Náležel prakticky všem důstojníkům pěchoty ve velitelských funkcích (Polní řád 1797, který v roce 1805 platil v plném rozsahu, upravoval jednak jeho nošení, jednak stanovoval povely, které byly espontonem zdvojeny, nebo přímo signalizovány). Za pochodu se espontony určitě vezly na povozech, v bojové sestavě je však rotní důstojníci s největší pravděpodobností opravdu nosili.
C3 Opasek, závěsník kordu a kord pěchotního vzoru 1798
Důstojnický opasek se prakticky nelišil od stejné součástky pro mužstvo. Zapínání na obdélníkovou mosaznou přezku s jedním trnem, rozpětí obou řemenů závěsníku bylo dáno tělesnými rozměry nositele. Kord byl zasunut do pochvy z kůže hnědé barvy (kordy důstojníků jezdectva měly pochvy černé), s mosazným kováním.
C4 Sedlová pistole (dragounský vzor 1763)
Jeden z tehdy používaných vzorů pistole určených jako sedlové pro důstojníky pěchoty. Tyto pistole byly vyráběny jako párové (pro pravou a levou ruku) a uloženy byly v sedlových holstrech zakrytých ozdobnými přikrývkami – viz C6. Pouzdra pro nošení pistolí při službě pěšky nebyla v ruské pěchotě zavedena.
C5 Důstojnické náhrudní znaky
V popisovaném období byl v používání vzor zavedený v roce 1798 – z původního pavlovského znaku byl pouze odstraněn maltézský kříž. Hodnost nositele určovala barevná kombinace okraje, pole a kartuše středového znaku – od zcela stříbrné pro praporčíka po zcela zlatou pro plukovníka (viz jednotlivé varianty na vyobrazení). Štítek nosil důstojník kolem krku, zavěšený na stuze v georgijevských barvách – žluté a černé – pouze ve službě a v poli. Mimo službu nebyl štítek nařízen. Měl-li důstojník oblečen plášť A4, záleželo na tom, má-li ho přepásán šerpou. Pokud ano, nosil štítek zavěšen kolem límce kabátu.
C6 Sedlová výstroj důstojníka pěchoty
Důstojníci pěchoty kteří sloužili také v sedle (všichni důstojníci od hodnosti majora výše a pobočníci všech stupňů), měli sedlovou výstroj zavedenou v roce 1802. Dragounské sedlo „německého typu“, pokrývku v barvě stejnokroje řadové pěchoty (viz obrázek), dva pistolové holstry s pokrývkami. Pokrývka nenesla žádné ozdoby (ani panovnický monogram!). Protože důstojníci pěchoty sloužili v sedle dle uvážení, nebyla jejich sedlová výstroj uzpůsobena k převozu osobních věcí.
D – Stejnokroje neřadových důstojníků
Pod písmenem D je uveden stejnokroj a doplňky „neřadových“ důstojníků – přesněji vojenských úředníků v důstojnické hodnosti. Těch bylo u pěšího pluku několik – všichni byli zařazeni do týlové části pluku. Jedná se o plukovního ubytovatele, pokladníka, auditora a tři lékaře. Práva a požitky důstojnické hodnosti požíval také plukovní kněz – ten ovšem v ruské armádě nosil svůj řeholní oděv a proto není na vyobrazení stejnokrojů zmíněn.
D1, D5 Stejnokroj a kabátec plukovního lékaře
Stejnokroj plukovních lékařů byl střihem a provedením shodný se stejnokrojem řadových důstojníků – nenesl však žádné rozlišovací prvky. Také jeho šosy byly v pouze v barvě materiálu. Jejich okraje, stejně jako okraje manžet a límce, byly lemovány červenou paspulí. Až do roku 1806 nebylo možno rozlišit stupeň jeho zařazení (štábní, nebo batalionní lékař). Nepříslušely mu ani ostatní důstojnické odznaky – šerpa, náhrudní znak. Knoflíky jejich stejnokroje byly stříbrné.Ke stejnokroji nosili lékaři bílé soukenné zavedeného vzoru a klobouk pro důstojníky pěchoty. Při výkonu své profese navlékali přes stejnokroj zástěru ze silného plátna. Lékařům náležela poboční zbraň zavedeného vzoru (C3).
D2, D4 Stejnokroj a kabátec plukovního ubytovatele, nebo auditora
Na rozdíl od stejnokroje plukovních lékařů měly kabátce těchto neřadových důstojníků šosy stejného provedení jako u řadových důstojníků. Límce a manžety však byly v barvě kabátce, lemování červenou paspulí jako u stejnokroje lékařů. Zatímco pro auditory (úředníky vykonávající u pluku soudní pravomoc) byly předepsány pouze bílé stejnokrojové kalhoty, plukovní ubytovatel (odpovědný za veškeré hospodářské zabezpečení pluku), sloužil-li v sedle, oblékal také návlekové kalhoty A2. Ani jejich stejnokroje nebyly doplněny šerpou a důstojnickým znakem. Ostatní doplňky jako u D1.
D3 Nepředpisová čáka vojenských úředníků
Na začátku tažení se také mezi neřadovými důstojníky rychle rozšířila móda nošení „vylepšených“ čák mužstva. Jejich zdobení bylo ale pravděpodobně mnohem skromnější. Nejpravděpodobněji se objevila na hlavách ubytovatelů, lékaři a auditoři setrvávali ještě po roce 1806 u předepsaných klobouků.
Pro všechny zde popsané důstojnické stejnokroje byly předepsány bílé semišové rukavice bez manžety. Z toho důvodu byly – na rozdíl od stejnokrojů řadových vojáků – manžety jejich kabátců opravdu rozpínací.