Olomoucká silnice, Tvarožná a vrch Santon hrály důležitou úlohu v plánech císaře Napoleona. Bylo zde třeba chránit velitelské stanoviště na Žuráni i postavení levého křídla proti napadení ze severního směru.
Jak již uváděno výše, vrch Santon obsadil 17. lehký pluk pod velením generála Clapareda, posílený osmnácti těžkými děly. Santon, ohrazený třemi řadami zákopů, byl pevným bodem francouzské obrany, s možností ovládat okolí od tvaroženských vinohradů na severu, přes východní prostor směrem k Sivicím a staré pozořické poště, i část olomoucké silnice na jižní straně. Vrch nebyl tehdy ještě zalesněný a na severní straně byl příkrý svah, pro tehdejší vojska prakticky nedobytný.
Velitelské stanoviště Francouzů bylo umístěno na Žuráni, kopci na dohled od Santonu, jihozápadním směrem.
Vrchní velitel spojenců generál Kutuzov řídil spojenecká vojska z prateckého kopce. Vojska maršála Lannese a maršála prince Murata, stála v postavení u Tvarožné. K 5. Muratovu sboru patřila pěší divize generála Sucheta a generála Caffareliho, umístěných po obou stranách olomoucké silnice. Zepředu je chránila lehká jízda generála Kellermanna. Od Sivic kryly Sucheta lehké jezdecké brigády husarů a jízdních myslivců, pod velením brigádních generálů Treilharda a Milhauda. Ti patřili k Muratovu sboru, stojícímu mezi Santonem a Žurání. Pod Suchetovo velení patřil i 17. lehký pluk na Santonu, i brigády generálů Bekera a Valhuberta na severní straně olomoucké silnice.
Proti nim zaujala postavení spojenecká vojska. Vedl je generál-poručík kníže Bagration, který měl štáb na pozořické poště. Uprostřed byly umístěny pěší pluky, na křídlech myslivci a jízda. V první linii byly na křídlech husarské pluky, v záloze byla připravena těžká jízda. Na jihu, poblíž pošty, archangelgorodský mušketýrský pluk, na sever od silnice pskovský a staroingermanlandský mušketýrský pluk.
Poté, co vypukly boje u prateckého návrší, se na Lannesův rozkaz pohnula i francouzská pěchota na severní straně bojiště. S ní postupovalo i Muratovo jezdectvo.
Proti nim pak postupovali spojenci pod Bagrationovým velením od pozořické pošty. Vyrazili, když bylo zřejmé, že Francouzi zahájili postup po obou stranách silnice Brno – Olomouc.
Bagrationova pěchota postupovala těžkým terénem pomalu, dvěma proudy rovnoběžně se silnicí.
Na pravém křídle spojenců stál pavlogradský a mariupolský husarský pluk pod velením generála Wittgensteina. Posiloval je 5. myslivecký pluk. Postupovali kupředu. Po pravé straně nechali Pozořice se siluetou kostela Nanebevzetí P. Marie. Sestoupili z mírného svahu, minuli sivické chalupy, překročili potok a silnici. Směřovali ke Tvarožné. Zde došlo k prvnímu střetnutí. Utkali se s levým křídlem Suchetovy divize a s francouzskými jízdními myslivci a husary.
Když se Rusové přiblížili, po mírně se svažující rovině polí na dostřel, zahájila děla ze Santonu prudkou palbu. Ruské mušketýrské pluky bojovaly se Suchetovými pěšáky, Kellermannova jízda sváděla tuhé boje s ruskými husary a kozáky. Před Santonem zahájila palbu i ruská děla.
Právě Suchetovo křídlo bylo zesíleno prvním praporem 51. pluku Caffarelliho divize. Rusové se snažili obejít Suchetovo levé křídlo. Obsadili Tvarožnou, a ze strany od vinohradů a od Velatic, mokrou nížinou s potokem, zaútočili husaři a kozáci. Obsazení obce napomohly i kozácké eskadrony generála Czaplice.
Pěchota, husaři i kozáci se střetli v tvrdých bojích se 64. a 88. pěším plukem generála Valhuberta. Znovu zahájilo palbu ruské dělostřelectvo a tím způsobilo velké ztráty ve francouzských řadách. Smrtelně byl raněn generál velitel brigády Valhubert, který na následky zranění zemřel několik dní po bitvě v Brně, ve věku 41 let. Dělostřelecká palba ze Santonu pomohla odrazit ruský útok.
Další vlna ruského útoku Wittgensteinovými kozáky a myslivci na francouzské levé křídlo byla hrozivá. Generál Claparede vydal rozkaz k sestupu na úpatí Santonu, vstříc útočníkům. Byla to rozhodující fáze bitvy.
Rusové byli donuceni k ústupu a vytlačeni z Tvarožné. K této události došlo krátce před polednem. Mezitím Lannes v čele Caffarelliho divize zahájil protiútok na pravém křídle. Z Kruhu, který je dnes součástí obce Holubice, byli vytlačeni Rusové pod velením Uvarova a Ulaniuse. Obrovské ztráty zde utrpěl i archangelgorodský mušketýrský pluk, bojující pod Kamenským. Dopoledne zde byla poražena i rakouská jezdecká kolona Jana z Liechtensteina, mimo jiné majitele pozořického panství.
Lannesova ofenzíva na levém boku donutila Bagrationa k přeskupení vojsk a ústupu od Tvarožné.
V době bojů, na severní straně bojiště, se rozhodovala bitva na prateckém návrší, u Sokolnic, Telnice, Kobylnic, Blažovic i na Starých vinohradech.
Po poledni se hlavní dění odehrálo u Újezda a zatčanského a měnínského rybníka. To už byla situace na bojišti, s převahou Francouzů, naprosto zřejmá.
Na severní části bojiště zahájil Bagration, po druhé hodině odpolední, spořádaný ústup k Rousínovu, chráněn palbou děl rakouské baterie majora Václava Frierenbergera od pozořické pošty.
Bitva se pomalu schylovala ke svému závěru. Unaveni byli vítězové i poražení. Bojištěm s mnoha padlými se nesl nářek raněných.