Při opevňování Santonu potřebovali francouzští vojáci přípřeze, aby pomohly vytáhnout jejich unaveným koním děla do palebných postavení. Vtrhli do domu číslo 22 a protoze se nemohli domluvit, sekal divoký francouzský důstojník palašem do příčného trámu v kuchyni. Záseky tam potom byly patrné ještě po mnoho let.
Francouzi také prohledávali chlévy a stodoly, aby získali krmení pro svoje koně. Tak také hledali v jednom stavení ve Tvarozné, kde zastihli jen nahluchlou babičku. Křičeli prý “babo, ovsa”. Babička jim nerozuměla. Myslela, ze říkají “hopsa”, a tak pokazdé vyskočila, jak mohla nejvýše. Vojáci se divili a po chvíli pochopili, ze jim nerozumí. Ukazovali na koně uvázané u plotu a naznačovali zvýkání, az stará zena pochopila, ze zádají ovsa pro koně.

(Vyňato z publikace „Tvarozná, Santon a bitva tří císařů“,
autoři: František Gale a František Kopecký)