Dne 1.prosince 1805 spojenecká vojska, ruská a rakouská armáda, čítající 85 tisíc muzů, zaujala pozice v prostoru od Pozořic přes Holubice a Praci az po Újezd. Proti nim stála francouzská armáda, která měla asi o 10 tisíc muzů méně. Celý den probíhalo konečné přeskupování vojsk před nastávající bitvou.

Po půlnoci Napoleon opustil velitelské stanoviště na Žuráni, umělém pahorku západně od Jiříkovic, aby se osobně přesvědčil o připravenosti francouzských jednotek. S doprovodem se vydal koňmo od Jiříkovic a pod ochranou tmy dospěl az k předním francouzským hlídkám pod Prateckým návrším. V místech někde mezi Ponětovicemi a Jiříkovicemi při návratu spadl z koně při přeskoku Rokytnice nebo Velatického potoka Napoleonův osobní lékař Yan a sám císař mu prý pomáhal z vody.

Vojáci Vandammeovy divize, kteří přečkávali mrazivou noc v Jiříkovicích a na okolních lukách, poznali svého císaře, projízdějícího vsí kolem zvonice a mlýna k Žuráni.

U jiříkovického mlýna stávala do roku 1972 mohutná lípa, zvaná Napoleonova. Kolem ní vedla ze vsi pěšina za potok Rokytnici, na Loučky, a pak vzhůru na Žuráň. Po ní projízděl Napoleon při noční obhlídce svých vojsk. Ještě počátkem tohoto století po pěšině chodívaly trhovkyně z Líšně. Tato stará spojovací cesta zanikla scelením polí v letech kolektivizace.

Uspořádali mu nadšené ovace ve svitu pochodní. “Je to nejkrásnější večer v mém zivotě”, svěřoval se císař v předvečer výročí své korunovace, dojatý nečekanou a nepochybně velkolepou podívanou.