Jak velet pěchotě – zkracování vybraných povelů | Austerlitz.org

Se zajímavou a provokativním způsobem podanou informací o dílčím problému pěchotního výcviku napoleonských válek přišel britský historik a re-enactor Paul Lindsay Dawson. Téma se týká zkracování povelů předepsaných předpisem z 1. srpna 1791. Generální inspektor pěchoty armády Oceánského pobřeží (budoucí Velké armády) divizní generál Schauembourg měl v srpnu 1805 v jedné ze svých zpráv o stavu jednotek napsat, že „praxe zkracování povelů by měla být opuštěna. Jde o praxi přijatou v předchozích válkách a neslouží jinému účelu než zrychlovat výcvik.“ A dodal, že „pro pluky rekrutované z nefrancouzských departementů nebo v Languedocu mohou být zkrácené povely zachovány, dokud plukovní školy nenaučí své vojáky francouzsky.“

Než tyto výroky jinak velmi erudovaného instruktora pěchoty dosti troufale a kategoricky odmítneme jako, při vší úctě, nesmyslné, je třeba krátkého úvodu do problematiky. Které povely se u pěchoty zkracovaly, z jakého důvodu, které naopak nikoli, a jaké pro to máme podklady.

O povelech uvádí předpis z 1. srpna 1791 následující:

„Tón povelů bude vždy živý, síla hlasu bude odpovídat počtu cvičených nováčků. Existují dva druhy povelů: upozorňovací (commandement d’avertissement; návěstí) a prováděcí (commandement d’exécution). Upozorňovací povely, jež budou v ordonanci označeny kurzívou, budou vyslovovány zřetelně a nahlas s mírným protažením poslední slabiky. Prováděcí povely budou v ordonanci označeny velkými písmeny a budou vyslovovány pevným hlasem a krátce. Povely, jež budou oddělené pomlčkami v textu, budou rovněž s pomlkou vyslovovány.“

Manuel Militaire ou Nouvelle Tactique Française vydaný v roce 1793 shrnuje v jednom odstavci důvody i způsob, jakým byly některé předepsané prováděcí povely zkráceny:

„Pěchotě je obvykle veleno rázně; důvodem je, že pěšák není, zejména při útoku, příliš bystrý. Můžeme tedy odstranit slovo ‚vos‘, jež nám až dodnes předepisují naši Autoři: ‚portez vos armes‘, ‚chargez vos armes‘, ‚présentez vos armes‘; všechna tato ‚vos‘ jsou zcela zbytečná a jdou dokonce proti smyslu velení. Povel pěchoty je třeba zkracovat, jak je to jen možné, zatímco u jezdectva čím delší je povel, tím lépe je manévr proveden, neboť jezdec během vláčného povelu ovládne svého koně.“

Toto zkracování se týká přirozeně jen základních povelů ve Škole vojáka, tedy první kapitole předpisu z 1. srpna 1791, věnované základnímu výcviku jednotlivce beze zbraně, se zbraní, na místě a za pochodu, základním principům kroku a obratů, nabíjení, palby a zacházení se zbraní obecně. V následujících školách, tedy Škole pelotonu a Škole batalionu, a tím méně v Evolucích linie, je pro mechanické zkrácení výrazů prostoru nepoměrně méně, neboť v nich jsou prováděcí povely v podstatě omezeny na slova MARCHE, HALTE, případně (A) DROITE/GAUCHE, a nebo jsou vyslovovány v přípravné fázi, bez potřeby jednotně provedeného pohybu (například prováděcí povel SUR LA LIGNE pro ustavení praporečníka a hlavních vedoucích na linii).

Zkracování prováděcích povelů je provedeno vypuštěním předložek nebo přivlastňovacích zájmen/členů. Smyslem prováděcího povelu již v případě základních pohybů není sdělovat „co“ má být provedeno (to zazní v návěstí), ale „kdy“ to má být provedeno. Proto předpis uvádí, že mají být vysloveny „pevným hlasem a krátce“. Ovšem jak lze „krátce“ vyslovit předepsaný povel „SUR VOS ARMES“, který následuje po návěstí „Reposez-vous“, a česky znamená „K noze – zbraň“? Nelze. Navržená zkrácená verze zní „Reposez – ARMES“. Je srozumitelná, krátká.

Další forma krácení povelů se pak týká oblasti výcvikového nabíjení na 12 dob, a je tedy, s ohledem na jeho exkluzivní průběh v úvodních seancích výcviku se zbraní, tou nejméně důležitou a v pravidelné službě nepřítomnou. Spočívá ve vynechání členu a vyslovení pouhé poslední slabiky slov (LE BASSI)NET (pánvička), (LA CAR)TOUCHE (náboj) nebo (LA BA)GUETTE (nabiják). Variantou je pouhé vynechání členu, které nabízí jezdecká ordonance z roku 1804.

A z dalších povelů z oblasti zacházení se zbraní lze analogicky krátit výraz (LA BAÏON)NETTE (bajonet), byť v tomto případě již zkrácení velký praktický význam nemá – sáhne-li část vojáků pro bajonet při jeho nasazování nebo snímání o vteřinku později, nemá na celek žádný nežádoucí vliv, a podobně ani povel „Croisez – LA BAÏONNETTE“, tedy bodák zkřiž (napřáhni) ve finální fázi bodákového útoku nebo v karé proti kavalerii nepřichází v okamžiku, kdy primární by mělo být strojově jednotné provedení, a naopak spíše v okamžiku, kdy bojištěm hřmí palba a bubny a je třeba být slyšet a co nejzřetelnější. Z vlastní (měřeno historickými skutečnostmi samozřejmě legrační) zkušenosti mohu říci, že v těchto situacích je mnohem přirozenější velet celé slovo než bezobsažné „NETTE“.

Ne tak ovšem při nabíjení zbraně při základním výcviku. Již jen proto, že instruktor má za úkol odhalit a napravit nepravidelnosti, je jednotnost provedení každého pohybu ve skupině tří nebo čtyř nováčků důležitá.

Krácení povelů nenajdeme jen ve zmíněném textu z roku 1793, ale i v řadě dalších. Kromě rovněž zmíněné jezdecké ordonance (kde se týká povelů pro pěší službu kavalerie) jde především o Instrukci maršála Davouta/generála Moranda z roku 1811 o manévrech pro rotu tirajérů či flankérů. Najdeme v ní povely vpravo a vlevo v bok zkrácené vypuštěním předložky „à“ do podoby „par le flanc droit/gauche – DROITE/GAUCHE.“

A s ohledem na důvod, proč se tématem zabýváme právě dnes, poněkud paradoxně v Instrukci týkající se manévrů pěchoty vydané generálním inspektorem pěchoty Rýnské armády, generálem Schauenbourgem, kde najdeme například povel „Portez – ARMES“, nikoli úplný předepsaný povel „Portez – VOS ARMES.“

Proč kategorické odmítnutí Schauenbourgových tvrzení, jichž se dopustil v roce 1805, a jimiž chtěl zkracování povelů opustit, a jen po přechodnout dobu jej tolerovat v případě nefrancouzsky hovořících vojáků, resp. jejich pluků? Opravdu je pro nefrancouzsky hovořícího nějaký rozdíl mezi povelem „Portez – VOS ARMES“ a „Portez – ARMES“, případně „Tirez – LA BAGUETTE“ a „Tirez – GUETTE“? Je oprávněné mít pocit, že nefrancouzsky hovořící nováček lépe provede kratší povel, protože by úplnému povelu nerozuměl? Je to ve skutečnosti právě obráceně: lépe a jednotněji onen povel provede nejen nefrancouzsky hovořící, ale i rodilý Pařížan. Opravdu chceme věřit, že francouzsky nehovořící nováček stojí po skočení osmé doby nabíjení v pozici připraven k vytažení nabijáku, a kdybychom mu veleli „Tirez – LA BAGUETTE“, rozuměl by hůře, co po něm chceme, než když zavelíme „Tirez – GUETTE“, protože on přece (ještě) neumí dobře francouzsky? Absurdní a nesmyslné.

Jde o mechanické, snadné, snadno vysvětlitelné, snadno osvojitelné a zapamatovatelné pohyby a prvky, které byly vyvinuty pro zhusta negramotné rekruty. V rámci re-enactmentu obléká francouzské uniformy více Nefrancouzů, a většna francouzsky nehovoří. Základní povelová technika není nic, co by po několika seancích nezvládli v jednotce chápat správně. Lhostejno, zda instruktor vyslovuje úplné povely, nebo zda je zkracuje. Oba přístupy jsou samozřejmě možné; jakkoli duchu zásad celého systému skutečně lépe odpovídají z výše uvedených potřeb jednotnosti provedení povely zkrácené. Zcela jiným případem přirozeně jsou povely Školy pelotonu a především Školy batalionu nebo Evolucí linie. Jejich návěstí jsou komplexní a popisují následující manévr, který může prověhnout různými formami – ovšem tyto složité povely jsou určené důstojníkům, případně poddůstojníkům. Vojáků se pak týkají až nejjednoduší povely ve finální fázi, a nejde o nic jiného než o vlevo či vpravo v bok, čelem vzad, pochodem v chod, atd.

Ostatně, pokud by ve francouzské armádě na úrovni základního výcviku a provádění nejzákladnějích pohybů jednotlivce měl systém brát ohled na jazykové schopnosti mužstva, jak by si měly počínat armády rakouská, pruská nebo ruská, v jejichž řadách bojovalo značné množství různých národností.

Zkracování jednoduchých povelů mělo své opodstatnění. Cokoli si generál Schauembourg o něm náhle nově myslel, jisté je, že jeho slovo nepřevážilo, a jednoznačným explicitním dokladem je právě Davoutova instrukce z roku 1811. Kromě toho je Schauenbourgův výrok tedy především potvrzením faktu, že povely byly zkracovány.

Ve Škole batalionu nebo Evolucích linie lze povely krátit rovněž, ale jde o jiný problém. Prováděcí povely tam jsou, jak bylo řečeno, velmi jednoduché (a vypuštěním předložek se zkracují snadno i tam). Ale v konkrétní situaci lze vhodně krátit jinak velice obsáhlá návěstí, pokud je všem podřízeným zřejmé, kterou variantu pohybu velitel může volit, případně nahradit mechanický povel gestem, vzkazem, či jiným vhodným způsobem, který šetří velitelův hlas a předchází případným přeslechnutím a nedorozuměním. Stojí-li tak například batalion v koloně opřený pravým bokem o neprostupný terén, zcela určitě se nebude rozvinovat na jiný než svůj první peloton/divizi, apod.

Generál Schauembourg patří mezi nejvýznamnější z instruktorů pěchoty studovaného období. Jeho instrukce z roku 1798 nabízí velmi srozumitelné a vhodné úpravy a doplnění vybraných ustanovení předpisu. Odmítnutí zkracování povelů a vůle jej dočasně ponechat pro cizinecké jednotky jsou ovšem zcela nesrozumitelné. Nadto se týkají jen velmi malého množství povelů, a ještě menšího, je-li řeč o běžné službě.

Viz také: Bernard Coppens: COMMENT PRONONCER LES ORDRES ?