Karel Klátil: Ruská armáda v bitvě u Austerlitzu v roce 1805
Husaři (podrobněji v Příloze čís. 3)
V roce 1805 mělo ruské jezdectvo devět husarských pluků. Ještě v červenci 1803 jich bylo deset, ale z jednoho z nich – Oděsského – se stal hulánský pluk (o něm bude řeč v následující části). Těchto devět pluků tvořilo páteř lehkého jezdectva ruské armády a tři z nich se zúčastnili tažení 1805 a tedy i naší bitvy.
Organizace
Ještě za vlády cara Pavla byly husarské pluky postaveny jako desetieskadronové, s jednou záložní eskadronou. Organizačně se pluk dělil na dva bataliony po pěti eskadronách, takticky se mohl dělit také na pět divizionů (divizion tvořily vždy dvě eskadrony). Tabulkový stav pluku čítal, včetně všech neřadových příslušníků pluku a záložní eskadrony 1859 mužů, 1427 řadových a 69 důstojnických koní. Podrobnější údaje najde čtenář opět v příloze.
Taktika
O taktice husarů není potřeba se šířeji rozepisovat. Jejich nejvlastnější činností byl průzkum, kurýrní služba a tzv. „malá válka“ – napadání nepřátelských zásobovacích konvojů a malých skupin vojáků, braní zajatců, apod. Do jezdeckých šarvátek se pouštěli pouze v nevyhnutelných případech, i dragounská eskadrona pro ně totiž byla příliš silným soustem. Zúčastnili-li se čelního útoku, potom v klasické dvouřadé sestavě (většinou po divizionech) vždy ve dvou sledech. V takových případech husaři podnikali útoky do boků pěchoty, pronásledovali rozprášené jednotky nepřítele a stavěli se do cesty nepřátelskému lehkému jezdectvu, vyslanému za tímž účelem. Husaři také patřili k „ozdobě“ doprovodu vysokých velitelů.
Výstroj
Husarský stejnokroj vycházel (stejně jako u husarů ostatních armád) z uherské tradice – rozlišit na větší vzdálenost od sebe husary nepřátelských armád, bylo poměrně obtížné. Krom těchto tradičních součástí měli husaři také součástky běžné v celém jezdectvu – ty už byly popsány a zaměřím se tak jenom na věci dělající husara husarem. Pouze pro úplnost – do husarovy výstroje náležely: kožíšek, dolman, kalhoty uherského střihu, jezdecké návlekové kalhoty, čáka, táborová čapka, pláštěnka a plášť, kožíšek a souprava běžného prádla.
Čáka:
Až do 14. června roku 1803 nosili husaři vysoký kolpak – toho dne byla rozkazem zavedena čáka pěchotního vzoru, s připínacím koženým štítkem, ozdobená rozetou. Další doplňky byly ale určeny pouze husarům. Na pravé straně čáky visela vlněná ozdobná šňůra, zakončená střapcem.
Její barva označovala příslušnost k batalionu (viz Příloha). Čáka byla dále zdobena vysokým, do špičky tvarovaným sultánem z vlněných nití. Řadový husar měl sultán bílý, hudebník červený. Repejok (viz řadová pěchota) byl v obou případech červený. Poddůstojníci měli sultán bílý, v horní části černý s příměsí oranžové. a repejok jako u řadové pěchoty. Šňůry na poddůstojnické čáce byly spleteny z barev černé, bílé a oranžové. Poddůstojník-hudebník měl místo bílé barvy na sultánu červenou. Důstojníci nosili sultán bílý, v dolní části černý s příměsí oranžové, šňůry stejné jako poddůstojníci, pouze bílou nahradil stříbrný dracoun.
K vicmunduru nosili husarští důstojníci klobouk se zdobením jako u důstojníků pěchoty.
Kožíšek
První ze součástek, charakteristických pouze pro husary. V letním období ho nosili ležérně přehozený přes levé rameno a přidržovala jej pouze šňůra spojující obě části, v zimě oblečený. Jeho barva byla součástí rozlišovacích znaků pluku (v Příloze). Kožíšek se mu říká proto, že okraje jeho rukávů, límec a okraje byly lemovány kožešinou – u mužstva (včetně hudebníků ) bílou jehněčinou, u poddůstojníků černou jehněčinou a důstojníci měli na svých kožíšcích lemy ze šedého krymského berana. U jejich kožíšků byly nad kožešinovou obšívkou ještě úzké lemovky ze stříbrného, nebo zlatého dracounu – řídilo se podle barvy knoflíků pluku.
Dolman
Další z vysloveně husarských součástek – také jeho barva byla pluku stanovena, od dříve používaného se lišil vysokým límcem (charakteristickým pro všechny kabátce alexandrovských uniforem té doby ) který nesl, stejně jako špičaté manžety plukovní barvu. Poddůstojníci nosili na límcích a po obvodu manžety označení (shodné s dragounskými poddůstojníky), jehož barva odpovídala knoflíkům dolmanu. Těch byly celkem tři řady, spojené typickým „husarským“ šňůrováním. Na důstojnických dolmanech byly veškeré lemy ze zlatého (stříbrného) dracounu a šňůrování z téhož materiálu.
Mimo službu nosili důstojníci tzv vicmundur – stejnokroj obdobného střihu jako důstojníci pěchoty, ale se zelenými kalhotami. Jeho límec a manžety byly v plukovní barvě. Původní kabáty uherského střihu – vengerky – , které byly mimo službu nařízeny v pavlovské době, byly v roce 1803 zrušeny.
Kalhoty
Ke stejnokroji se nosily úzké kalhoty uherského střihu – tzv. šakširy, v té době prosté jakýchkoliv ozdob. Zhotoveny byly ze sukna bílé barvy a byly předepsány i důstojníkům. Do pole oblékali husaři návlekové kahoty, o kterých byla řeč při popisu stejnokrojů těžkého jezdectva.
Ostatní součástky stejnokroje, zde nejmenované, byly shodné s kyrysnickými a dragounskými pluky.
Sedlová výstroj
Husaři používali také sedlo uherského typu (viz dragouni), jejich valtran ,jehož barvy byly určeny plukovním rozlišením, byl vzadu protažen do dlouhé špice. Ostatní součásti shodné s dragounským stejnokrojem. Husarský kůň musel mít v kohoutku maximálně 2 aršíny a 2 veršky (150,8 cm), minimálně 2 aršíny (142 cm) a jeho nákupní cena byla 40 rublů bez postroje.
Výzbroj
Výzbroj husarských pluků bude popsána s výzbrojí hulánského pluku – byly totiž naprosto totožné.
Huláni
Do poloviny července 1803 neměla ruská armáda žádný hulánský pluk. Měla pouze tři lehké jezdecké pluky, které se – výzbrojí i stejnokroji – hulánským asi nejvíce podobaly. Vznik prvního, opravdu hulánského, pluku byl poněkud kuriózní. V červenci uvedeného roku obdržel velitel Ukrajinské inspekce rozkaz ke zformování nového husarského pluku, pro který byl již vybrán i název Oděsský. Od stávajících husarských pluků byly odeslány oddíly důstojníků a mužstva jako základ nového pluku, byl ustanoveni štábní důstojníci. Začala probíhat rutinní práce, ale – v téže době dorazil s novou rakouskou diplomatickou misí do Petrohradu i hulánský důstojník hrabě Pálfy. Jeho uniforma vzbudila u dvora velkou pozornost a asi nejvíce se líbila inspektorovi jezdectva ruské armády a předsedovi Vojenské komise (ta prováděla panovníkem nařízenou reformu armády). Tím nebyl nikdo jiný, než následník trůnu Konstantin, panovníkův bratr. Celá věc pochopitelně skončila povolenou žádostí o zformování hulánského pluku a tak je dnem 17. září 1803 ještě nekompletní Oděsský husarský pluk přejmenován na hulánský Careviče a Velkoknížete Konstantina Pavloviče pluk. Kádrový stav, teď už bývalých, husarů byl doplněn rekruty a z Litevského lehkého pluku (to byl jeden ze zmíněných lehkých jezdeckých pluků) byl vyslán kontingent 22 „továryščů“ (jeho mužstvo se tak opravdu nazývalo!), aby nový pluk vycvičili v zacházení s píkou. Tu ovšem, jak uvidíme níže, pluk až do roku 1806 ve výzbroji neměl a u Slavkova se tak jeho muži bili stejným způsobem, jako husaři.
Organizace
Není třeba se jí podrobněji zabývat, protože byla, až na několik výjimek, shodná s organizací husarského pluku. Deset eskadron s jednou záložní, stejné byly i tabulkové a bojové počty pluku. Ke změnám – zejména v početních stavech mužstva – došlo až v roce 1806.
Taktika
I ta byla v popisované době totožná s husarskou. Jak už bylo řečeno, píky – zbraň, která dělá hulána hulánem – dorazily k pluku až téměř rok po naší bitvě a hlavní zbraní nových hulánů tak zůstala šavle, karabina a pistole.
Výstroj
Čapka 
Čtverhraná, s vzhůru se rozšiřujícím korpusem z modrého sukna. Vrch dýnka čtverhrané, kožené, zpevněné lakem. Okolek čapky z černé lakované kůže, na obou hranách s mosazným kováním. Čelní štítek s mosazným kováním, zadní štítek zvednutý vzhůru k dýnku. Čáková šňůra žlutočervené barvy se střapci. Poddůstojníci měli šňůru tradiční – trojbarevnou, důstojníci stříbrnou. Vysoký péřový sultán byl u mužstva bílý, u hudebníků červený. Poddůstojníci měli černo oranžová pera v horní části, důstojníci v dolní. Na důstojnické čáce byl korpus ozdoben širokou dracounovou stuhou zlaté barvy a místo podbradníku mosazný řetízek.
Kurtka
Z modrého sukna, vysoký límec červený, stejně jako rabaty, manžety , široké lemy vzhůro obrácených šosů a paspule téže barvy. Paspulí byly lemovány švy rukávů, boky kurtky a švy na zádech. Epolety na obou ramenou červené s příměsí žlutých nití. Na límci žluté vyložení s červeným středem. Ozdoby rtubačů byly stejného vzhledu, jako u ostatního jezdectva – pásky žluté s červeným zdobením.
Kalhoty
Ke stejnokroji náležely dvoje – soukenné, modré barvy s červeným lemem vnějších šosů. Od kolen dolů manžeta z černé kůže – důstojnické kalhoty ji neměly! Pro službu v sedle oblékali huláni návlekové kalhoty již popsaného vzoru.
Boty
Byly také dvoje – do sedla, pod návlekové kalhoty se používaly polovysoké holinky z měkké kůže, opatřené železnými ostruhami. Ke službě pěšky obouval hulán boty stejného vzhledu, jejich holeně byly z tuhé, lakované kůže.
Plášť
Stejného vzoru jako u husarů, z šedého sukna. Jeho límec byl stejného střihu i barvy jako na kurtce, ale bez nášivek.
Ke stejnokroji dále náležely běžné součásti jako nákrčník, táborová čapka a kožíšek. Díky tomu, že byl pluk nově formován máme možnost zjistit, že na pořízení prádla, onucí, vlněných punčoch a drobných součástek pro opravu stejnokroje a bot byla na každého muže vydána částka tří rublů. K poddůstojnickému stejnokroji samozřejmě patřily rukavice z bílého semiše s manžetou – řadový jezdec dostával rukavice pouze v zimě – byly soukenné a zhotovovaly se z vyřazených plášťů.
Sedlová výstroj
Valtran dragounského vzoru – šedý s červeným pruhem. Monogram panovníka u poddůstojníků a mužstva červený, u důstojníků zlatý. Vak – kufr na zádi sedla šedý, s mosaznými knoflíky. Kůń musel splňovat stejné podmínky jako husarský a pořízen byl za stejnou cenu. Ke koním ještě jeden údaj (a platí pro všechny uvedené druhy jezdectva) služební doba koně byla stanovena na 8 let.
Výzbroj (platí pro husarské i hulánské pluky)
Husaři a Konstantinovi huláni byli vyzbrojeni chladnou a palnou zbraní – pořadí důležitosti tak, jak je uvedeno. Hlavní zbraní těchto jezdců byla šavle, pro osobní obranu sloužil pár sedlových pistolí a palnou zbraň používali pouze při plnění zvlášť specifikovaných úkolů.
Šavle lehkého jezdectva vz. 1798
Vyráběna v Tulské a Sestrorecké zbrojovce. Jednostranné ostří, na čepeli jeden široký (na některých úzký) žlábek. U důstojnických šavlí byl jílec zlacený a drátek, upevňující kožený obtah rukojeti, stříbrný. Dřevěná, černou kůží potažená, pochva byla po celé délce zasazena do zdobeného železného kování. U husarů sloužila šavle do roku 1809, u hulánů až do roku 1812.
Celková délka: 1000 mm, délka čepele: 870 mm, šířka čepele: 41 mm, hmotnost: 1,8 kg.
U každé eskadrony (husarské i hulánské) bylo 16 nejlepších střelců vyzbrojeno jezdeckými štucery (viz těžké jezdectvo), ostatní jezdci karabinou. Poddůstojníci všech stupňů dlouhou palnou zbraní vyzbrojeni nebyli. Všichni – včetně důstojníků – pak měli ve výzbroji pár sedlových pistolí.
Karabina husarská vz. 1798
Z Tulské zbrojovky. Hladká hlaveň, zámek s pojistkou kohoutu. Pažba javorová, natřená hnědočervenou barvou. Kování mosazné, od krku pažby k objímce hlavně železný držák , za který se zavěsil háček závěsu bandalíru. Nabiják železný (vzhledem k poloze zbraně nebyl vložen do lůžek, ale jezdci jej nejčastěji nosili zasunutý za opasek).
Hmotnost: 4,1 kg, ráže: 18,5 mm, délka hlavně: 795 mm, délka zbraně: 1200 mm.
Pistole husarská vz. 1798
Vyráběná ve zbrojovkách v Tule a Sestrorecku. Hlaveň hladká, zámek bez pojistky kohoutu. Masivní březová pažba bez lůžek pro nabiják, kování mosazné. Nabiják železný – řemínkem, nebo řetízkem připevněný k nábojové brašně.
Hmotnost: 1,4 kg, ráže: 17 mm, délka hlavně: 265 mm, délka zbraně: 460 mm.
Husaři nosili nábojovou brašnu na 30 nábojů, zhotovenou z měkké červené kůže, na bandalíru z vydělané a bělené losiny. Bandalír byl opatřen závěsem pro karabinu. Důstojníci měli brašnu zdobenou na víku imperátorským orlem a její řemen kosazným kováním.
Huláni měli nábojovou brašnu z černé lakované kůže na běleném řemeni z jalovice. Víko brašny bylo ozdobeno jako kruhovým mosazným plechem s vytlačeným imperátorským orlem. Důstojníci shodně s husarskými, zdobení řemene stříbrné.