Francouzská armáda revolučních a napoleonských válek se zdá být, na rozdíl od armád svých protivníků, dostatečně probádaná a popsaná, a to i u nás. Nepochybně přitahuje největší pozornost – není divu, ohromujícím způsobem po dvacet let vítězila nad Starou Evropou a i její porážky zastiňují největší úspěchy jejích soupeřů, snad s výjimkou bitvy u Lipska.
Předkládaná práce si neklade za cíl podat vyčerpávající charakteristiku Napoleonovy armády v roce 1805, ale má být komplexním úvodem do tématu. Nesnaží se o popis dějů, ale o úvod k popisu struktury armády, jež k pozadí těchto dějů neodmyslitelně patří. Pozornost je věnována štábním strukturám a administrativnímu zabezpečení armády, organizaci jednotek a způsobu nasazení jednotlivých zbraní v poli – tedy těm oblastem, jež lze do značné míry svázat závaznými předpisy. Úspěch kombinace těchto prvků byl již více závislý na kvalitách velitele a vnějších vlivech. V roce 1805 měla armáda v čele velitele nad jiné kvalitního a okolnosti byly více než příznivé.
Napoleonova armáda v roce 1805
Napoleonova armáda měla za sebou devět let válek s evropskými mocnostmi (1792-1801) a dlouhou a důkladnou přípravu na vylodění v Anglii (1803-1805), jakkoli je otázkou, do jaké míry byl takový záměr nejen reálný, ale skutečný. Její síla spočívala v moderní organizaci, schopném velitelském sboru, na svou dobu vynikajícím týlovém zabezpečení, realistickém systému rekvizic. Právě tyto vlastnosti umožnily provést Napoleonovi jeho záměry a v kombinaci s vážnými chybami protivníka, jež císař dokázal takřka beze zbytku využít, rozhodly ulmské i slavkovské tažení.
Armádní administrativa byla řízena ministerstvem války (département de la guerre) a ministerstvem válečné administrativy (département de l’administration de la guerre). Armáda se skládala z tzv. hlavního štábu armády (état-major général de l’armée), místních štábů (états-majors des places), jednotek pěchoty (infanterie), jednotlivých zbraní jezdectva (cavalerie), dělostřelectva (artillerie), ženijního vojska (génie), neřadových jednotek (corps hors ligne), veteránů (vétérans), vojenských škol (écoles militaires), a zdravotní služby (service de santé). Přepravu proviantu zajišťovalo vojenské vozatajstvo (équipages militaires). Výsadní postavení mimo rámec armády měla Císařská garda (Garde Impériale), jež zahrnovala elitní jednotky všech zbraní, tvořila zálohu armády a byla císařovou osobní stráží. K armádě patřilo administrativně i císařské četnictvo (gendarmerie impériale), jež plnilo celou řadu úloh a podléhalo podle okolností také ministerstvu policie (département de la police) a spravedlnosti (département de la justice). Národní garda (garde nationale) byla armádní rezervou určenou především k ochraně domácího území před vnějším nepřítelem a udržování vnitřního pořádku.
Vrchním velitelem francouzské armády byl císař Napoleon. Měl k dispozici svůj Vojenský dům (Maison militaire de l’Empereur), tedy Císařskou gardu; a především vysoké hodnostráře císařství (kteří byli součástí Císařova domu), osobní pobočníky, kabinet (sekretariát, špionážní, archivní a překladatelskou službu a topografické oddělení). Spolu s Velkým hlavním štábem (Grand état-major général) tvořili tito důstojníci a složky tzv. Císařský nejvyšší hlavní stan (Grand quartier général impérial).
Ministrem války byl od října 1800 do srpna 1807 Berthier a jeho ministerstvo odpovídalo za takové věci jako jsou odvody, organizace jednotek, disciplína, přesuny vojsk, výplata služného, jmenování do funkcí, vojenské školy, a v případě dělostřelectva a ženijního vojska také materiální zabezpečení[i]. Ministrovi války podléhal ústřední výbor pro přehledy a správu jednotek (comité centrale des revues et de l’administration des troupes), který řídil práci přehledových inspektorů (inspecteurs aux revues)[ii]. Inspektoři vypracovávali pro ministerstvo a hlavní stan pravidelné přehledy početních stavů armádních jednotek, dohlíželi na formování, reorganizace a rozpouštení jednotek, sledovali jejich účetnictví, úroveň výcviku a plnění služebních povinností, apod.
Ministerstvo armádní administrativy řídil od března 1802 do ledna 1810 generál Dejean. Odpovídalo za podmínky ubytování, zásobování proviantem a výstrojí, armádní zdravotní službu, ošacení, krmení a výstroj pro zvířata, atp. Dejeanovi podléhal hlavní intendant (intendant général), jemuž byli podřízeni váleční komisaři (commissaires des guerres)[iii]. Komisařům podléhali zaměstnanci vojenské administrativy (administration militaire – tiskárny, odívání, proviant a výživa), řídli důstojníky zdravotní služby a vojenské vozatajstvo.
Vlastní finanční služba armády byla zajištěna sborem tzv. výplatců (corps des payeurs), kteří podléhali ministerstvu státní poklady (département du Trésor public), v jeho čele stál François Barbé-Marbois. Hierarchie sboru zahrnovala generálního válečného výplatce (payeur général de la Guerre), jemuž asistoval válečný kontrolor (contrôleur de la Guerre). Jim byli podřízeni tzv. vnější výplatci státní pokladny (payeurs extérieurs du Trésor public)[iv], kteří působili ve štábech vojenských divizí (viz níže), a tzv. generální výplatci (payeurs généraux) jednotlivých armád, jež jmenoval na ministrův návrh sám císař. V rámci štábů sborů byli tzv. hlavní výplatci (payeurs principaux), v divizních štábech pak tzv. zvláštní výplatci (payeurs particuliers) označovaní také jako divizní výplatci (payeurs divisionnaires). Sboroví a divizní výplatci měli své adjunkty (adjoints) a pokladníky (caissiers). Pokladny sborů a divizí[v] byly převáženy povozy taženými osmispřežím, jež poskytl dělostřelecký trén (viz oddíl IV).
Vojenská správa Francouzského císařství byla v roce 1805 rozdělena do 28 tzv. vojenských divizí (divisions militaires)[vi]. Pro válečné operace byly sestavovány armády (armées) složené z armádních sborů a/nebo divizí. Armádní sbor (corps d’armée) se skládal z různého počtu pěchotních divizí (zpravidla dvou) a divize (nebo samostatné brigády) zpravidla lehkého, někdy řadového jezdectva. Záložní jezdecký sbor Velké armády pak z divizí těžkého a řadového jezdectva. Armádní sbor disponoval také dělostřeleckou zálohou a ženijními jednotkami. Pěchotní divize (division d‘infanterie) měla zpravidla dvě brigády (brigades) řadové pěchoty, brigádu lehké pěchoty a tzv. divizi pěšího a jízdního dělostřelectva. Jezdecká divize (division de cavalerie) pak dvě až tři brigády jezdectva a divizi (případně půldivizi) jízdního dělostřelectva.
Obsah:
I. Štáby – příloha A (systém hodností)
II. Pěchota – příloha B (organizační tabulky)
III. Jezdectvo – příloha C (organizační tabulky)
IV. Dělostřelectvo – přílohy D, E (organizační tabulky) a F (technické parametry výzbroje)
V. Ženijní vojsko – příloha G (organizační tabulky)
IX. Zdravotní služba – příloha H (systém hodností)
XI. Císařská garda – příloha I (systém hodností a organizační tabulky)
XV. Doplňování armády – konskripce
[i] Ministr války zároveň dohlížel prostřednictvím tzv. Správy střelného prachu (Administration des poudres et salpêtres) na produkci a stavy střelného prachu.
[ii] Podle výnosu z 9. pluviôse roku IX (29. ledna 1800) bylo 6 vrchních přehledových inspektorů (inspecteurs en chef aux revues) v hodnosti divizních generálů, 18 přehledových inspektorů v hodnosti brigádních generálů a 36 přehledových podinspektorů (sous-inspecteurs aux revues) v hodnosti šéfů batalionu a kapitánů.
[iii] Podle výnosu z 9. pluviôse roku VIII (29. ledna 1800) 4 vrchní řídící komisaři (commissaires-ordonnateurs en chef – pro výživu; pro zdravotní službu; pro přepravu; a pro oblečení a krmivo), 35 řídících komisařů (commissaires-ordonnateurs), 240 válečných komisařů (commissaires des guerres) a 35 adjunktů válečných komisařů (adjoints aux commissaires des guerres). Váleční komisaři byli vybíráni na základě každoročně pořádané zkoušky (matematika, teorie vojenské administrativy a účetnictví), uchazeč musel být Francouz, mít alespoň 25 let, sloužit minimálně 3 roky ve vojsku a mít dobrý služební posudek.
[iv] Do 9. prosince 1804 označováni jako váleční výplatci (payeurs de la Guerre).
[v] Plukovní pokladny již do pravomoci výplatců nespadaly.
[vi] V roce 1791, kdy byly vojenské divize zřízeny, jich bylo 23, do roku 1810 vzrostl jejich počet na 32. Každá divize zahrnovala dva až sedm departementů.