Devadesátá léta minulého století byla novým začátkem v mnoha směrech, mimo jiné to byl také začátek zlaté éry českého reenactingu. Mnozí lidé tehdy objevili krásu tohoto koníčka. Ti, co se začali věnovat napoleonskému období, měli možnost (kromě Slavkova) navštěvovat i mnoho dalších destinací mimo naše území. A jednou z nich byl i překrásný ostrov Korsika, místo narození císaře Napoleona I.
Byli jsme tam několikrát a vždy s velkým ohlasem – mezi námi stejně jako mezi pořadateli a zahraničními jednotkami. Tato šňůra zájezdů byla ovšem nepředvídatelnými okolnostmi přerušena na mnoho let.
Já sám jsem tento slavný ostrov navštívil nejen kvůli historii, ale i soukromě jako turista. Postupně ve mně dozrávalo rozhodnutí, že lidé českého reenactingu si zaslouží vrátit se do rodiště osobnosti, které věnují svůj volný čas.
Opakovaně jsem několik let sledoval dění na oslavách narozenin císaře v Ajacciu, jak to tam chodí. A pak jsem vloni oslovil několik spřízněných duší, jestli by do takové výpravy se mnou šli. Slovo dalo slovo a po půlročním vyjednávání jsme 11. srpna 2017 naplnili autobus a vyrazili směr italské pobřeží. Přibližně polovina osazenstva byli příslušníci rakouských jednotek a druhá polovina zase francouzských – námořníci, 57eme, 30eme a střední garda. Rakouské jednotky zastupovali příslušníci 1. pluku Kaiser a 59. pluku Daun.
V přístavu, po vyřešení mírných nesrovnalostí mezi skutečným stavem posádky a elektronickým lodním lístkem, jsme se nalodili a po dalších čtyřech hodinách konečně vystoupili na pobřeží Korsiky. Po dalších 150 km cesty horským vnitrozemím, s nádhernými výhledy, jsme dorazili do cíle. Tábor byl postaven poněkud netradičně – kruhová výseč na náměstí Miot, hned vedle pláže Trottel. Nedaleko od tábořiště byl veřejný sportovní areál s toaletami a sprchami, tábořiště samotné mělo na několika místech instalované hadice s vodou a mobilní toalety. Každý účastník dostal triko s logem. Stravování bylo zajištěno vouchery v určitých hodnotách pro snídani, oběd a večeři. Daly se uplatnit v několika restauracích ve městě, ta nejbližší byla hned vedle tábořiště přes silnici. No ale kdo by nevyužil možnost vyzkoušet každý den jinou, s jiným menu a na jiném místě, že?
Samotný program se nezdál náročný, ale v teplotách kolem 40°C ve stínu nám dával pěkně zabrat. V podstatě se jednalo o pochody na zajímavá a významná místa ve městě, spojená s císařem Napoleonem.
V předvečer narozenin jsme v kruhu uprostřed stanů, pod vedením historika Alaina Pigearda, nacvičili večerní ukázku bitvy. Po večeři jsme napochodovali na pláž Trottel, kde jsme ji pak před početným obecenstvem, za odborného komentáře a pod dynamickým osvětlením úspěšně předvedli. Celý scénář v podstatě popisoval vývoj bitvy od předsunutých střelců, přes dělostřeleckou přípravu, přestávky v boji, kde byla představena zdravotní služba a markytánky, až po závěrečné nasazení všech sil. Bylo to jasné, stručné a přehledné. Odměnou nám byl mohutný potlesk a ovace obecenstva. Ještě i ve městě nás potom lidé zastavovali a děkovali za pěknou podívanou.
Poslední den byl pochod. Na náměstí, kde před sochou císaře bylo položeno mnoho věnců, byly dekorovány významné osobnosti.
Pak už jsme sbalili tábor a naložili autobus, protože poslední noc jsme přespali v již zmiňovaném sportovním zařízení. Někteří z nás večer strávili na náměstí de Gaulle na koncertě místních muzikantů a nebo na promenádě. Oslavy ukončil komponovaný ohňostroj nad zálivem.
Ráno jsme vyrazili na cestu domů. Čekalo nás i příjemné zpestření – večeře na trajektu. I když se během cesty vyskytly nějaké problémy, všichni jsme se nakonec v pořádku vrátili domů.
contre-maitre
Jaroslav Janúšek