Tématem scénáře bitevní ukázky je pro letošní rok boj na vrcholu Prateckého kopce, jak jej popisuje ve svých pamětech generál Thiébault, 2. prosince 1805 velitel 2. brigády Saint-Hilairovy pěší divize 4. armádního sboru. Jde o nejkritičtější okamžik bitvy u Slavkova; francouzská pěchota, krytá v údolí Zlatého potoka mlhou, se rozvinula na Prateckém kopci, který několik okamžiků předtím opustily poslední jednotky Kamenského brigády Langeronovy 2. kolony koaliční armády. Generál Kamenskij obrátil svou brigádu proti francouzskému 10. lehkému pluku, ale ten již držel výhodnější pozici a posílila jej právě Thiébaultova brigáda, kterou zdržel neplánovaný střet na okraji Prace. Rozhořel se intenzivní boj, do které se zapojila také rakouská brigáda generálmajora Jirčíka od 4. kolony hraběte Kolowrata, jíž Francouzi zpočátku mylně považovali za své bavorské spojence. Generálové Saint-Hilaire, Thiébault a Morand čelili početní převaze ze dvou směrů. V rozhodujícím okamžiku přibyla na tento úsek fronty záložní dělostřelecká divize 4. sboru a její překvapivé odkrytí přispělo k tomu, že Francouzi nejen nejvyšší bod slavkovského bojiště uhájili, ale přešli postupně do protiútoku a donutili koaliční síly ve zmatku ustoupit. Koaliční sestava byla v tomto místě prolomena a díky úspěchu generála Vandamma a Císařské gardy na Starých vinohradech mohl Napoleon přistoupit k provedení závěrečné fáze svého bitevního plánu a vpadnout do týlu 1., 2. a 3. kolony koaliční armády, jež zadržovali na Zlatém potoce v okolí Telnice a Sokolnic maršál Davout a generál Legrand.
Kamenského brigáda ustoupí za horizont a sestupuje k Sokolnicím; francouzské bataliony druhé linie se střetávají s lehkou pěchotou, čelní batalion se rozvinuje na vrcholku Prateckého kopce. Současně se střetává jezdectvo na francouzském levém, koaličním pravém křídle. Brigáda generála Jirčíka se rozvinuje a připravuje k postupu. Kamenského brigáda napadá 10. pluk lehké pěchoty. Thiébaultova brigáda se formuje proti „Bavorům“.
Morand a Thiébault bojují ve dvou směrech; dělostřelectvo se formuje do baterie v týlu Thiébaultovy brigády; ta provádí defenzivní průchod liniemi a odhalené hlavně zasypou postupující rakouskou linii prudkou palbou; Francouzi přecházejí do protiútoku. Jirčíkova i Kamenského brigády jsou poražené a ustupují, jednotky se formují k závěrečnému defilé, po kterém proběhnou povýšení a vyznamenání.
Bitevní ukázky se zúčastní na 1000 vojáků v uniformách napoleonských válek; přijedou kromě České republiky také ze Slovenska, Rakouska, Francie, Ruska, Polska, Itálie, Německa, Belgie, Nizozemska a Litvy; v roli Napoleona vystoupí Mark Schneider z Williamsburgu ve Virginii.
Scénáře bitevních ukázek re-enactmentu musejí být jednoduché; re-enactment není divadlo. Neprovádíme zkoušky, nenacvičujeme. Kromě vrchního velení nepoužíváme vysílačky, velitelé obou armád je používají k elementární vzájemné koordinaci, ne k řízení jednotek. Představených šest fází scénáře jsou osou, jejíž naplnění konkrétní akcí záleží na zkušenostech, iniciativě a interakci velitelů všech úrovní.
Vrchním velitelem Grande Armée bude Mark Schneider v roli císaře Napoleona; jeho pobočníky jsou zkušení generálové Andrea Puleo, Frank Simon (vrchní velitel vzpomínkových akcí u Waterloo) a Oleg Sokolov (vrchní velitel vzpomínkových akcí u Borodina); francouzské pěchotě bude velet Jakub Samek, dělostřelectvu Radek Pařízek a jezdectvu Tomáš Doležal.
Nominálním vrchním velitelem rakouské armády bude plukovník Wolfgang Horak; velitelem ruské armády je Richard Klimovič. Ke koaličnímu štábu se pak přidá i překvapení letošního ročníku: car Alexandr ztvárněný… překvapení je překvapení. Velitelem koaličního jezdectva je Nikolaus Schmid.
Bitevní sestavy obou armád: