210. výročí bitvy u Jeny se mezi obcemi Vierzehnheiligen, kde byl tábor obou armád, Cospedou, Lützerodou a Closewitz, kde bylo rozlehlé bojiště, zúčastnilo ve dnech 14. – 16. října také na sto členů Středoevropské napoleonské společnosti.

foto Evžen Petřík

Fyzilíři rakouského pěšího pluku č. 20 a mušketýři ruského Apšeronského pluku posílili saský kontingent na pruské straně; a v rámci letošní Grande Armée zformovaly pluky pěších granátníků, fyzilírů-granátníků, 8., 18., 30. a 57. pluku řadové pěchoty, spolu s posilami z Polska (33. řadový pluk) a Francie (Grenadiers d’Ile de France) batalion v síle asi 90 mužů; gardoví námořníci byli podřízeni „italskému“ batalionu lehké pěchoty.

Napoleonem Jeny 2016 byl, stejně jako v letech 2006 a 2011, Mark Schneider; vrchním velitelem francouzské armády Marius Franke, velitelem pruské armády Martin Klöffler. Přítomní na francouzské straně byli také generálové Frank Simon (velitel od Waterloo) nebo Oleg Sokolov (velitel od Borodina a Soult u Slavkova), a celkem snad 800 účastníků, se zřejmou francouzskou početní převahou.

Pěchota císařské armády zformovala podle předem připravených plánů čtyři bataliony; italsko-francouzsko-česko-německému batalionu velel kapitán Fabio Ronchi, francouzsko-německo-italsko-polskému šéf batalionu Henri Caporali, německo-britsko-belgickému plukovník Chris Perko, a česko-polsko-rumunsko-francouzskému kapitán Jakub Samek. V přibližně srovnatelné síle sta lidí navázaly tyto bataliony svou strukturou i schopnostmi na to lepší, co bylo k vidění při příležitostech 200. výročí a co vyvrcholilo v roce 2015 u Waterloo.

Všechny manévrovaly se zřetelným respektem k principům předepsaným 1. srpna 1791, a na příkladu našeho batalionu, nazvaného pořadateli batalionem „Austerlitz“, se můžeme nejlépe věnovat popisu detailů.

Jednotky nastoupily v táboře ve stanoveném času, v sobotu v devět hodin dopoledne. První peloton pod velením poručíka Petra Košťála tvořily gardoví granátníci: pěší granátníci a fyzilíři-granátníci; druhý peloton pod velením poručíka Renné Ragase tvořili fyzilíři 57. a 8. pluku řadové pěchoty; třetí peloton pod velením adjutant-poddůstojníka Jaroslava Vašíka pak granátníci 33. pluku a voltižéři 18. a 30. pluku řadové pěchoty. Pelotony ve dvou řadech o 12 zástupech, adjutant-majorem batalionu byl poručík Pavel Grenar, tambory 18. pluku vedl kaprál-tambor Michael Richter a orlici 57. pluku nesl ve středu sestavy fyzilír Michal Slezák.

foto Raphaël Maion

Po několikakilometrovém přesunu na bojiště a odpočinku jsme měli asi hodinu na přípravu batalionu k bitvě. I jednotky, které spolu manévrují několik let, je třeba stmelit, vyzkoušet a zopakovat několikrát každý z potřebných manévrů tak, aby pak v bitvě, při hluku palby, nervozitě a netrpělivosti z nadšení byla pěchota schopna reagovat plynule a bez zmatků.

Do bitvy jsme nastoupili v sevřené koloně po pelotonech za batalionem vedeným Henrim Caporalim. Po krátkém vyčkávání v záloze jsme napochodovali za francouzskou dělostřeleckou baterii; čelní batalion zformoval karé, což jsme provedli také, a následoval útok pruské kavalerie, na kterou jsme vypálili čelním pelotonem. Henriho batalion poté pruskou kavalerii vytlačil a zaměstnal po zbytek bitvy natolik, že jsme se s ní již nesetkali.

Provedli jsme změnu směru sevřené kolony na místě pravým bokem a rozvinuli batalion na pravém křídle dělostřelecké baterie. Třetí peloton byl rozvinutý en tirailleurs a postřeloval nepřátelskou pěchotu nalevo před námi; po několika salvách batalionu, který mohl vést palbu, neboť byl postaven výše než tirajéři, byli tirajéři staženi zpět a podle rozkazu vrchního velitele jsme v sevřené koloně postoupili za příkop, který dělil francouzské a pruské pozice proti saskému batalionu.

Za příkopem jsme batalion rozvinuli na první peloton a zahájili palbu po pelotonech. Následoval rozkaz uzavřít mezeru v sestavě mezi námi a Henriho batalionem, který nastoupil do linie proti nepříteli šikmo před naším pravým křídlem; svinuli jsme batalion do sevřené kolony, změnili směr pravým bokem, postoupili vpřed a rozvinuli se na třetí peloton, čímž byla mezera vyplněna; a zahájili palbu batalionu, a poté palbu dvou řadů.

Posledním rozkazem bylo postoupit proti nepříteli a „pomalu“ jej zatlačovat na protilehlý svah. Vedeni generálem Sokolovem jsme postupovali v linii; saský batalion před námi se stahoval, ale pruský na jeho pravém křídle, napadaný nalevo od nás operujícím batalionem Fabia Ronchiho, poněkud odolával, a my jsme se tak několikrát dostali do nepřirozené pozice, vyrovnáni s pruskou pěchotou, která vedla palbu do našeho týlu, zatímco my, na jejím křídle, do jejího týlu… nepěkná situace bitev re-enactmentu, která pramení z nedostatku koordinace mezi protivníky. Akce je někdy zbytečně uspěchaná; velitelé reagují na okamžitou situaci, kterou vidí před sebou, ale než je rozkaz předán a než může být proveden, situace se změní, a velitelé batalionu improvizují, tu s větším, tu menším úspěchem.

Následoval závěrečný bodákový útok a bitva skončila po hodině zřetelným francouzským vítězstvím. Vrátili jsme se do tábora.

Veliteli batalionu se dostalo nesmírné cti, když jej několikerým přátelským pošviháním jezdeckého bičíku vzbudilo v noci Jeho Veličenstvo Císař Francouzů a Král Itálie, a spolu s vojáky pak strávilo v jeho společnosti nějaký čas u táborového ohně. Druhý den proběhla pietní ceremonie u pomníku ve Vierzehnheiligenu, odjezd, a dále pokračujeme v intenzivních přípravách poslední velké akce letošního roku, 211. výročí bitvy u Slavkova, které proběhne ve dnech 2. – 4. prosince.

Děkujeme pořadatelům a všem, kdo přispěli k tomu, že se akce Jena 2016 mohla konat; bylo to příjemné a užitečné.

foto Jakub Wróbel

Poznámky k výcviku pěchoty:

Prvním pohybem je základní rozklad batalionu po pelotonech doprava, při němž v linii nastoupený batalion formuje kolonu obratem všech pelotonů o 90° doprava. Teoreticky velmi prostý manévr, jehož provádění v praxi se i u zkušených jednotek potýká s řadou problémů a nepřesností, které zdržují a vedou k nespokojenosti nadřízených.

Nepřesnosti důstojníků: kromě detailů jde především o pozdní zastavení pochodu obracejícího se pelotonu; předpis žádá zastavit obrat ve chvíli, kdy je vnější zástup dva kroky před budoucí linií pelotonu. A to proto, aby bylo následné vyrovnání snadno proveditelné. Dva kroky před linií je třeba vyslovit povel HALTE; a raději dříve než později.

Nepřesnosti mužstva: vedoucí či krajník se nehnou z místa, naopak pivot, voják prvního řadu a vnitřního zástupu, provede vpravo v bok; linie jeho ramen pomáhá šéfovi pelotonu určit kolmici na původní pozici – příliš často je vidět pivota, který obrací spolu se svým řadem; do vnějších zástupů je třeba umísťovat zkušenější vojáky (ve skutečném batalionu patří tato místa kaprálům). Vojáci pak příliš často zanedbávají základní principy obratu řadu na místě. Ty principy jsou tři: 1) letmý dotyk lokte směrem do středu opisovaného kruhu – odolat tlaku z opačné strany, podřídit se tlaku směrem od středu, neztratit dotyk pravého loktu, a pokud ano, pak jej pomalu, plynule, beze spěchu obnovit; 2) pohled směrem ven z kruhu, doleva v tomto případě, protože rychlost pohybu určuje vnější, po kružnici pochodující zástup; 3) krok se zkracuje směrem do středu. Příliš často se nedočkaví vojáci na pravém křídle rovnají do linie, k níž to mají jen pár stop, nepřizpůsobují se pohybu levého křídla, a komplikují pak svou zbytečnou horlivostí následné vyrovnání pelotonu, který se nevyhnutelně na středu zlomí a velmi obtížně celý pohyb dokončuje.

Opačným pohybem je formování kolony doleva do bitevní sestavy, a to podle stejných, jen zrcadlově obrácených zásad. Se stejnými nepřesnostmi. K nim přibývá jedna: šéf pelotonu se po zastavení pelotonu staví na své místo v bitevní sestavě a teprve odsud velí vyrovnání dopava, jehož je základním bodem. Tím, že se sám správně postaví na bitevní linii s respektem vůči linii krajníků, nestojí na náhodném místě, napomáhá jistotě a plynulosti pohybu a přispívá k tomu, že je batalion zformován na přímce.

Nejběžnějšími manévry francouzské pěchoty revolučních a napoleonských válek jsou svinutí do sevřené kolony, pochod v sevřené koloně, změny směru za pochodu i na místě, a rozvinutí sevřené kolony.

Svinutí do sevřené kolony může být nařízeno na libovolný peloton či divizi; v přímém uspořádání pak pelotony (divize) napravo od zvoleného nastupují do kolony levým bokem a vpřed, a pelotony (divize) nalevo pravým bokem a vzad.

Nepřesnosti důstojníků: občas si neuvědomí, že jejich povinností je předstoupit před jejich peloton a „přeložit“ mužstvu složitý povel šéfa batalionu, připravit je k provedení pohybu; nejdůležitější pak je vedení bokem pochodujícího pelotonu na správné místo v koloně. To nikdy nesmí probíhat obloukem, protože tím jednak komplikují vyrovnání, jednak mohou překážet ostatním pelotonům. Je třeba provést právě dvě ostré změny směru po zástupech. Sousedí-li peloton se základním pelotonem, jde o dvě změny směru v pravém úhlu. Pokud bude boční pochod vedoucí poddůstojník krajníkem kolony, vede důstojník jeho pochod až na jeho budoucí pozici; pokud ne, důstojník osobně zastavuje na pozici krajníka a nechá peloton pochodovat kolem sebe a povel HALTE vysloví, až když je na jeho úrovni poslední zástup. Zanedbává-li důstojník toto pravidlo, zdržuje manévr celého batalionu, případně nemá dost času na řádné vyrovnání svého pelotonu v koloně.

Nepřesnosti poddůstojníků a mužstva: základním problémem je nepřesnost bočního pochodu, pochodu po zástupech. Je třeba udržovat zástupy sevřené, a při změně směru tuto provádět přesně v místě, kde ji provedl předchozí zástup. Vedoucí poddůstojník, jakmile dojde na úroveň své pozice v koloně, pochoduje na místě; což je opatření, které kompenzuje nepřesnost pochodu a pomáhá peloton snáze vyrovnat. V předpisu ho nehledejte.

Za pochodu v sevřené koloně lze měnit směr jen v mírných úhlech, jak předepisuje instrukce generála Schauembourga (předpis tuto změnu směru neumožňuje vůbec); přičemž změně na stranu krajníka byť v pravém úhlu nic v praxi nebrání. Je třeba si uvědomit, že za pochodu platí pro obrat řadu jiné zásady než při obratu na místě. Za pochodu udržujeme dotyk lokte na straně krajníka, který pochod vede, a jemu se přizpůsobujeme. Změna směru v sevřené koloně bočním pochodem je jedinou, kterou nabízí předpis, a je snadná na provedení a úspěšně jsme ji během bitvy několikrát provedli.

Při rozvinutí sevřené kolony na libovolný peloton platí podobné zásady jako při svinutí do sevřené kolony, ale všechny pohyby jsou prováděny jako přímé a kolmé; nepochodujeme po šikmých liniích.

Nepřesnosti důstojníků: šéf pelotonu osobně zastavuje na úrovni křídla základního či předcházejího pelotonu a nechává svůj peloton po zástupech pochodovat vedle sebe, zastavuje jej, až když se na jeho úroveň dostane poslední zástup (zde je ještě důležitější než při svinutí do kolony, aby vedoucí poddůstojník počítal dobře krok a pochodoval na místě na úrovni svého zástupu na linii). Peloton, který přímo sousedí se základním pelotonem, na nějž probíhá vyrovnání, šéf pelotonu se staví na své místo v linii a velí vyrovnání bez pochodu vpřed. V ostatních případech pochoduje peloton po zastavení a obrácení čelem vpřed podle pravého krajníka, je-li základní peloton napravo, nebo levého krajníka, je-li nalevo. Příliš často se stává, že šéfové pelotonu vedou své pelotony podle opačného krajníka, čímž riskují, že se vzdálí od základního pelotonu, protože jejich krajník před sebou nemá směrový bod. Další velkou chybou je nezastavení pelotonu dva kroky před linií, což komplikuje vyrovnání.

Nepřesnosti poddůstojníků a mužstva: levý krajník, který vede pochod pelotonu nastupujícího na linii, vede peloton tak, že osobně směřuje za zástup předchozího šéfa pelotonu; pravý krajník vede pochod tak, že osobně směřuje vedle levého zástupu předchozího pelotonu. Vojáci v řadech musejí věnovat pozornost povelu a obnovit dotyk lokte podle toho, pochodují-li podle levého nebo pravého krajníka – urychlí tím vyrovnání, a tím provedení celého manévru.

Pochod v koloně je veden krajníky; krajník každého pelotonu udržuje vzdálenost od krajníka před sebou, tempo jeho kroku, jeho směr. Vojáci v řadu se pohybu krajníka přizpůsobují dotykem lokte; tím pak může důstojník opravou pochodu krajníka opravit pochod podjednotky. Diskuse o tom, že krajník pochoduje nepřesným krokem, příliš rychle, příliš pomalu, jsou zbytečné; mužstvo se přizpůsobuje pochodu krajníka, i kdyby tento nepochodoval správně. Bez této zásady zavládne ve formaci anarchie, v níž se budou vojáci přebíjet svými dojmy o tom, kolik je přesně 76 kroků v minutě, a kolik jsou přesně dvě stopy. Je krásné pochodovat v minutě 76 nebo 110 kroků o dvou stopách, ale mnohem důležitější je jednotnost pochodu a možnost tento pochod reálně ovlivnit. Strojové přesnosti pochodu lze dosáhnout mechanickým a dlouhotrvajícím drillem; jednotnosti pochodu lze dosáhnout relativně snadno podřízením se zmíněnému principu.

Pochod v bitevní sestavě batalionu je řízen středem, a sice praporečníkem, jemuž na křídlech asistují hlavní levý a hlavní pravý krajník batalionu. Batalion „Austerlitz“ u Jeny pochodoval v bitevní sestavě vždy příkladně, bez přílišného vlnění řadů; změnu směru jsme neprováděli.

Karé jsme formovali z kolony s polovičním rozchodem rozložením druhého pelotonu po sekcích doleva a doprava; probíhalo to bez zaváhání a plynule, stejně jako opětný přechod do kolony. Kromě úvodní situace v bitvě, kdy byl sousední druhý batalion napaden pruskými husary, jsme karé ovšem nepotřebovali.

Obecnější postřeh na závěr: základní výcvik, v zacházení se zbraní především, je odpovědností jednotek a velitelů jednotek; můžeme tomu jistě věnovat manévry i čas na přípravu před bitvou, pak se ovšem vrátíme všichni o desetiletí zpět a z manévrů na bojišti bude jen chaos a hra na vojáčky bez jakéhokoli smyslu. Velitelé jednotek, důstojníci, poddůstojníci, jednotky musejí cvičit své nováčky, ale nejen. Nic není zdarma, nic není samo sebou, a bitva je dobrou školou, ovšem školou druhého stupně.