O této akci jsem snil již nějaký čas. Udělat napoleonské střelby se vším všudy, tedy s palbou v řadě, v leže, ve stoje, a tak různě.

Po několika střeleckých akcích padla volba na střelnici ve Velvarech. Pan majitel byl ochotný a vyšel ve všem vstříc. Nakonec jsme si řekli proč né, sebrali odvahu a zkusili to.

Díky pomoci Jakuba Samka, který dodal překlad příručky, jsem zjistil, jak má vypadat originální terč. Oproti originálu jsem si dovolil změnu a nechal vytisknou terč i s kruhy, tak abychom mohli jednoduše bodovat zásahy.

Protože námi zvolená střelnice je dosti vytížená, museli jsme si zamluvit termín skoro s půlročním předstihem. Možná bude trochu zima, ale nejsme žádný vořezávátka.

Nadešel listopadový den D, a v 9.30 hodin stojíme všichni na dvoře střelnice. Nakonec nás dorazilo jenom osm. Plánoval jsem trochu více lidí, kolem 10-ti až 12-ti, ale pro nultý ročník na zkušenou to nebude špatné.

Ranní káva a snídaně v zázemí střelnice a můžeme jít na to. Tedy nejdříve připravit terče. Terč je skoro dvoumetrový pruh papíru a skoro se nevejde na rám. Počasí je pod mrakem a docela vítr. Po krátkém zápasu a díky stříbrné lepící pásce jsou terče na rámech u valu a můžeme začít.

Dle příručky pálili vojáci na cca 300, 200 a 100 metrů. Velvarské střeliště má 150 metrů, tak jsem nejprve myslel o polovinu zredukovat terč, ale vycházel z toho takový proužek papíru, že by střeleckou soutěž vyhráli terče, proto padla volba na originální velikost terčů. S přihlédnutím k našim schopnostem jsme určili vzdálenost palby pro dnešek na 75 metrů. Zde chci připomenout, že použité křesadlové pušky nemají mířidla, v lepším případě pouze mušku…

Takže na začátek pár zkušebních ran. Pro někoho kruté vystřízlivění, ztráta ideálů, pro někoho pozitivní překvapení. Já jsem právě ty ideály ztratil, když jsem nabil první ránu kulí dolů a měl jsem na deset minut o zábavu postaráno. Jdeme zvědaví k terčům. Pár děr tam je, takže zvolených 75 metrů je akorát.

Začínáme první disciplínou a to mířená střelba  –  „Tir à la cible“

Ta se skládá ze dvou částí. Střelba ve stoje a střelba v leže. Za každou můžete dosáhnout max. 50 bodů. Vše připraveno, tak tedy pal! Střílí to, lítá to, pár drobných zádržek jako štelování a výměna kamínku, nebo uvízlý nabiják v hlavni na tom nic nezmění. Palbu ve stoje s přehledem vyhrává Petr „Klikař“ Šeba. Se 46 body dělá čest své přezdívce. Druhý s 38 body Míra Mrhal. Já se dělím o 3. místo s Radkem Novotným.

Palba v leže se mění v docela náročnou disciplínu. Svědčí o tom i méně nastřílených bodů. Někteří odvážlivci dokonce i nabíjejí v leže, nebo v kleče. Při této disciplíně mě opouštějí poslední zbytky ideálů – prostě ta zku…ná puška nekřeše.

Nicméně mám první místo s 35 body, druhý Radek s 33 body, třetí Petr s 28 body.

Jsme docela vyfoukaní a hladoví. Jdeme tedy spolknout nějakou klobásu nebo párek. Po odfrknutí, jdeme zase na to. Počasí nám nepřeje a mění vítr v uragán, padají a trhají se nám terče. Do toho začíná fest pršet. Přesunujeme se pod střechu a posouváme terče opět na 75 m.

Jde do tuhého, následuje „Tir rapide“ – Rychlostřelba.

Nejdříve chci tuto disciplínu po našich zkušenostech s nabíjením zrušit, ale kamarádi mě přesvědčují, že to zkusíme.

Střelba je hodnocena tak, aby tam vedle rychlosti byla hodnocena i přesnost. Tedy i nejrychlejší nemusí nutně vyhrát, když toho moc netrefí.

Jako už několikrát v historii i dnes zasahuje prozřetelnost a přestává pršet, po chvíli i foukat. Nakonec je to skvělá disciplína. Díky ztišení větru jsou slyšet dopady kulí, jejich cinkání o kovové rámy a svištění těch odražených. Jsou vidět dopady koulí na ploše, vyrvaná země a písek, dokonce i skákající koule odrazem. Jsme příjemně překvapeni z funkce všech pušek a z dosažených časů.Všichni vypálili 5 ran docela rychle, nejhorší byl čas 5min 48sec. Tato soutěž má dynamiku, střelci se hecují a povzbuzují.

Znovu měním kámen a ejhle. První místo s 3min 18sec. Na záda mi jako druhý dejchá Petr „zase Klika“ s 3min 37sec. Třetí je Adam Hájek s 4min 36sec.

A teď královská disciplína. Fusil á silex IPSC – Tedy bojová střelba.

5 ran v linii na rozkazy. Počítají se všechny zásahy v teči, tedy i když se váš soused trefí do vašeho terče, jsou body připočteny vám.

Srážíme terče k sobě a simulujeme linii nepřátel. Nasazujeme čáky a telata…

Stavíme se do linie. Dále již vše na rozkazy. 30 m – nabít, pal. Otočit, pochod, 40 m – nabít, pal. Otočit, salva na 50 m, pal. Salva na 60 m, pal. Vzdálenost 75 m pal. Na závěr útok bajonetem na terče.

Vyhrává Radek s 53 body (sousedovy zásahy dělají divy, má 6 děr v terči). Druhý Mirek s 44 body. Třetí Martin „Marcel“ Fabián s 37 body. Klikařových 7 děr v terči stačí pouze na 4. místo.

Tímto pro dnešek na střelišti končíme. Pomáháme po sobě uklidit a jdeme do zázemí vyhodnotit dnešní výsledky. K občerstvení si dáváme kafe a dortík.

Dále následuje vyhodnocení proběhlé soutěže. Za první místo v celkovém umístění je jako odměna mosazná destička s vyrytým datumem, označením pluku a textem „Nejlepší střelec pluku“.

V celkovém hodnocení všech disciplín se umisťuji na třetím místě. Druhý (ale těsně za prvním) je Petr Šeba. Na prvním místě a tedy s destičkou na pažbě pušky je – TaTaDaDá – Radek Novotný. Překvapení, děkovačky, ovace.

A to je konec jednoho poetického dne. Domů již jedeme za tmy.

Příště musíme využít celé střeliště, těch 150 metrů mi nedává spát.

Milan Potluka