Z tohoto úhlu pohledu je třeba věnovat zvláštní pozornost známé Instrukci maršála de Broglie pro tažení roku 1760, instrukci, jež upravuje a upevňuje divizní organizaci, naznačenou již od tažení let 1746, 1747 a 1748 (1).
Pěchota je rozdělena do čtyř stejných divizí, jejichž složení je během celého tažení neměnné.
„Armáda bude pochodvat běžně v šesti kolonách. Každé jezdecké křídlo a každá divize pěchoty zformuje jednu… Když bude armáda pochodovat ve čtyřech kolonách, první linie pravého jezdeckého křídla bude pochodovat s první divizí, atd.
V den pochodu… necháme pluky pěchoty rozložit po pelotonech doprava či doleva,… přičemž mezi nimi nenecháme než 3 kroky… tak, že jednotky budou moci být v bitevní sestavě okamžitě, jakmile vybubnujeme le drapeau. Neboť nic není tak důležité jako moci se urychleně postavit do bitevní sestavy, uvykneme jednotky k provádění těchto pohybů s nejvyšší rychlostí…
Páni generálové velící kolonám budou věnovat největší pozornost tomu, aby mezi sebou během celého pochodu udržovaly nezbytný prostor pro rozvinutí se na první rozkaz.
Jednou pro vždy, jakmile budou páni generálové velící kolonám upozorněni, že jsou blízko nepřítele, dodrží a nechají dodržovat, co následuje:
1° Zformují nejméně dvě kolony z té, kterou vedou, a i více, bude-li to možné, a každou složí z poloviny z jednotek první linie a z poloviny z druhé linie;
2° Nechají vždy udržet mezi kolonami vzdálenosti nezbytné pro okamžité ustavení se do bitevní sestavy, a to všech kolon současně; za tím účelem pověří schopného vyššího důstojníka pochodovat mezi dvěma kolonami, aby je upozornil, pokud by se příliš svíraly či rozvíraly;
3° Jakmile se přiblížíme k terénu, kde se chceme formovat, nebo budeme-li, přiblížením nepřítele, nuceni to provést, bataliony a eskadrony se na sebe sevřou na vzdálenost 12 kroků; důstojníci sesednou a na první povel se kolony ustaví do bitevní sestavy pravým či levým bokem;
4° Současně s ustavením první linie do bitevní sestavy se stejně ustaví také druhá linie a zálohy, s dodržením vzdálenosti 300 kroků mezi liniemi, nebo s jejím zaujetím při pochodu vpřed poté, kdy budou linie zformovány. Všechny tyto pohyby budou provedeny, co nejrychleji bude možné, a zdvojeným krokem.
V každé brigádě bude zformován jeden batalion granátníků a myslivců… Jeden podplukovník či velitel batalionu bude jmenován, aby velel každému batalionu granátníků a myslivců během celého tažení.“
Podle této Instrukce mohla mít každá divize nejvýše šestnáct batalionů, jež, v koloně po pelotonech na tři kroky, a s 12 kroky mezi bataliony, zabírala celkovou hloubku asi 1000 kroků. Při přiblížení k nepříteli byly tyto divize zformovány ve dvou kolonách, každá byla dlouhí 500 kroků. Rozvinutí se provádělo zvlášť pro jednotky první a druhé linie, což byly jen čtyři bataliony, jejichž hloubka činila 250 kroků, a jež se rozvíjeli na poslední chvíli pod ochranou čtyř batalionů granátníků a myslivců, kteří tvořili předvoj divize. Postupy určené vévodou de Broglie tedy patrně zajišťovaly rychlé rozvinuté jeho armády. Poznamenejme, že tato Instrukce míří jen na bitevní sestavu v linii, a to přes vyslovené preference autorovy pro hlubokou sestavu a její aplikaci, kterou učinil u Bergenu.
Rukopis nadepsaný: Poznámky o francouzské armádě v Německu (Observations sur l’armée française en Allemagne) (2), napsaný podle inspirace maršálem de Broglie, tvoří přirozený dodatek k jeho Instrukci. Zmiňuje manévry, jež je třeba provádět během zimování.
„Abychom dodali manévrům, jejichž provedení lze nařídit během bitvy, pružnost, je třeba začít ustavením síly divizí a vztahem jejich jednotlivých manévrů s obecným pohybem armády.
Jeden generálporučík přidělený k pěchotě musí velet šestnácti batalionům a osmi dělům parku; jeden maréchal de camp osmi batalionům a čtyřem dělům; jeden brigadýr čtyřem batalionům.
Jeden generálporučík přidělený k jezdectvu bude velet dvaceti čtyřem eskadronám, osmi dělům parku; jeden maréchal de camp dvanácti eskadronám a čtyřem dělům; jeden brigadýr čtyřem batalionům.
Manévry armády sestávají ze čtyř hlavních:
1° Rozvinout kolony do bitevní sestavy ve dvou liniích;
2° Napadnout nepřítele, ať již v linii či v pozici, různými zbraněmi, a provést čtvrtobrat vítězných jednotek do boku nepřítele;
3° Zformovat se pro všeobecný ústup armády;
4° Znovu zformovat armádu po vítězství;
A čtyři detailní manévry pro divize:
1° Zformovat ústupové kolony po divizích;
2° Zaútočit na pěchotu mimo linii divizemi jezdectva;
3° Nechat podpořit oddělený útok nejvhodnější zbraní a zajistit úspěch sboru, který útočí;
4° Obejít nepřátelskou pozici rychlým manévrem do boku či do týlu.
(Poznámka – z této sestavy lze snadno zformovat kolony pro útok proti pozicím či vesnicím, a protože různých pozic je nekonečné množství, nebudeme zde o útocích proti nim hovořit.)
Pěchota ve středu, jezdectvo na křídlech. Pěchota bude rozdělena na tři (3) sekce první a druhé linie; každá sekce bude složena ze dvou divizí generálporučíka; každá divize… bude mít v první linii osm batalionů a osm batalionů ve druhé linii a ve třetí linii, na úrovni rozestupu, který ji odděluje od další divize, čtyři eskadrony piketu v koloně, aby napadly při první známce nepořádku nepřátelskou pěchotu a znemožnily ji opět se zformovat. Tyto pikety nic nepovezou, budou mít jen své kabáty.
Křídelní jezdectvo bude bez rozestupů v první linii a s rozestupy ve druhé; každý vnější okraj křídla bude posílen brigádou pěchoty v koloně, aby mohla obratem vpravo či vlevo v bok po batalionech zformovat bok a pálit na ty, kdo by pronásledovali jezdectvo po jeho odražení.
Dragouni a husaři budou rozděleni na dvě části, polovina ve třetí linii za pravým křídlem, a polovina ve třetí linii za levým křídlem; budou v koloně po eskadronách, aby mohli napadnout bok křídla nepřátelského jezdectva, měl-li první útok úspěch; pokud naopak by naše jezdectvo bylo poraženo, mohli by provést čtvrtobrat k boku ustupujícího jezdectva a napadnout z boku vítěze, zatímco křídelní brigáda pěchoty by rovněž vypálila salvu do boku.
Zálohu budou tvořit granátníci, karabiníci, četnictvo, dvě brigády pěchoty a dvě jezdectva.
Kolony budou rozmístěny tak, aby se jednotky mohly okamžitě ustavit do bitevní sestavy formací na levé křídlo, pěchota zdvojeným krokem, jezdectvo cvalem. Jakmile budou čela kolon na dosah terénu, kde se má armáda rozvinout, upozorníme je světlicí, jež vybuchne ve vzduchu; pěchota bude okamžitě bubnovat le drapeau a jezdectvo provede svůj pohyb po vytroubení signálu appel. Páni generálové se vyznamenají rychlostí, s níž jejich divize provedou svůj pohyb, vyrovnaností jednotek, jimž velí a přesností rozestupů.
Trubači budou troubit a budeme bubnovat la charge na celém čele armády; pěchota bude pochodovat zdvojeným krokem, jezdectva rychlým klusem, a pěchota nechá nabito co nejdéle to bude možné.
Cílem každého velitele divize musí být otřást nepřítele palbou své první linie a zaútočit na něj zdvojeným krokem, napřaženými bajonety. Druhá linie pěchoty musí pochodovat sevřená a se zbraní na rameni, ale rovněž zdvojeným krokem.
Čtyři eskadrony divize musí vyrazit tryskem proti rozbité jednotce a vrhnout ji na druhou linii, vítězná pěchota bubnujíc le rappel, shromaždujíc se a pochodujíc stále zdvojeným krokem proti druhé linii, kterou snadno rozbije díky nepořádku, který do ní vnese ústup první linie. Jakmile sekce pěchoty prorazí a rozeženou obě nepřátelské pěchotní linie, shromáždí se, na okamžik vydechnou, a provedou čtvrtobrat do boku části pěchoty čelní linie, jež by se ještě držela, aby dokončily její porážku…
Zásadou pro útok na pozice je vyrazit proti ní v koloně po batalionech či půlbatalionech, podle terénu, a rozvinout se, co nejvíce je možné, podél plotů či opevnění, z nichž jsme vyhnali nepřítele, abychom napadli boky a týl jednotek, jež odolávají, a konečně také dobýt čelo vesnice či parapet opevnění, dokud nedostaneme rozkaz vyrazit vpřed. Jezdectvo divizí musí objet vesnici, aby napadlo pěchotu, která ji bude opouštět v nepořádku…
Pokud by několik po sobě následujících útoků neuspělo, nechá generál vypálit dvacet světlic, jež vybuchnou ve vzduchu; na tento signál se všechny divize pěchoty zformují do kolon po dvou batalionech a nechají své myslivce a granátníky v rozestupech mezi kolonami.
Pokud si jeden z generálů povšimne, díky situaci terénu či nepřítele, že může skrytě provést pochod své divize do jeho boku, ať už díky obilí, plotům, kopcům či jinak, je jisté, že nepřítele tento manévr překvapí o to více, že jej přinutí změnit svou sestavu uprostřed akce, a překvapené jednotky jsou vždy náchylnější utéci než se udržet. Je třeba, aby byl tento pochod provede bez předvoje, a aby byly první výstřely vypáleny granátníky, či seky šavlí provedeny eskadronami, jež musejí být bez rozestupů, aby vnesly do nepřátelských řad větší nepořádek. Pokud jde, jako u Laufeldu, o rozetnutí kolony, jež prochází vesnicí, je třeba postavit divizi jako pro útok na linii s krátkým čelem.“
Shrneme-li to, francouzská pěchota, jež postrádá přesnost a vycvičenost pruských jednotek, chce tento nedostatek kompenzovat manévrováním po divizích či brigádách v kolonách, jejichž pohyb a rozvinutí jsou jednoduché. Ve skutečnosti jsou jednotky a předpisy dostatečné. Chybějí jen velitelé.
Poznámky:
(1) Archives de la guerre, registre 3550; tato instrukce ostatně byla publikována.
(2) Archives de la guerre (Pěchota, karton č. 6). Poznámka: Aktuální reference kartonu je 1M1710, přesný titul: „Observations sur le service de l’armée française en Allemagne„. V kartonu je také jeden exemplář Instrukce maršála de Broglie.
(3) Pravděpodobně je třeba číst dvě místo tří.