Od roku 1802 byl pluk IR2 Kaunitz-Rietberg posádkou (v mírovém stavu) umístěn v Opavě. 6. prapor tohoto pluku se účastnil bitvy u Slavkova. Na počátku tažení zřízený 6. prapor se přesunul přípřežemi přes Štenberk  a byl začleněn do sboru polního podmaršálka Johana knížete Liechtensteina. 23. listopadu sbor dorazil do tábora u Olšan.

Tábořiště mělo velmi příhodnou polohu. Byl to rozsáhlý prostor jižně od Olomouce, poblíže obce Olšan. Ruské a rakouské vojsko se tu začalo soustřeďovat a rozmisťovat kolem 20. listopadu. Východní část prostoru byla zabezpečena řekou Moravou mezi Nemilany a Čertoryjemi. Západní část kryly mírné výšiny u Topolan. V případě Napoleonova útoku na tábor mělo vojsko ustoupit dále na severovýchod a to po pontonových mostech, zřízených na řece Moravě mezi Nemilany a Olomoucí.

Tábor, jeho prostor chránily bažiny od západu a potok Blata, jenž protékal jižně od Olšan (mezi Olšany a Prostějovem). Severně od tábořiště bylo několik širokých roklin, v nichž bylo možno ukrýt zálohy. Velmi nepříznivé však byly podmínky jak s ubytováním tak se zásobováním. Vojáci spali pod širým nebem. Nejvíce potíží bylo spojeno s obstaráváním proviantu.  Dozor nad zásobováním měla zvláštní instituce – vrchní zásobovací komisariát (Oberverpflegungskomisariat). Jeho představitelem byl brněnský krajský hejtman von Manner a zástupcem guberniální rada svobodný pán von Locella.

V době od 20 do 24. listopadu se v olšanském táboře soustředilo 82.500 mužů, z toho Rusů bylo 68 500 a Rakušanů 14 000. Musíme si uvědomit, že do tábora pořád proudili další vojáci a tudíž bylo třeba stále více potravin a krmiva. Nehledě na zvyšující se počet uprchlíků z Olomouce. Následkem všeho začalo docházet k násilným rekvizicím, které samozřejmě prováděli sami vojáci. Přepadávali povozy s proviantem, zabavovali je, nehledě na doslovné přepadávání některých usedlostí a vesnic. Vcelku lze říci, že za kritický stav zásobování byla zapříčiněna liknavostí, netečností a spekulacemi prováděnými rakouskými úředníky.

Původně byl pochod určen na 24. listopad, ale byl posunut na 26. listopad. Pro nedostatek chleba, kterého bylo v zásobě jen na jeden pochodový den, vyrazilo spojenecké vojsko až 27 listopadu 1805!

Dne 27. listopadu v šest ráno vyrazila spojenecká armáda v pěti kolonách na pochod, číslovaných zprava doleva.  První koloně velí generál poručík Wimpfen, druhé koloně generálporučík Langeron, třetí generálporučík Przybyszewski, čtrté koloně podmaršálek Vincenc z Kolovrat a páté jezdecké podmaršálek Jan z Liechtensteina. 5. prapor byl přidělen brigádě generálmajora Rottermunda ve 4. koloně, která vyšla kolem 08.00 Hod. Zde ještě musím uvést, že středová kolona, u které byli i oba dva panovníci pochodovala po císařské silnici. Zbývající čtyři kolony, po dvou vpravo a vlevo. Vlevo pochodovaly již zmíněné Rakouské kolony. 4. kolona pochodovala přes Vrahovice ( součástí – předměstí Prostějova), dále přes Žešov do Dobrochova. Za Dobrochovem po čtyřech hodinách pochodu byl postup zastaven a 4. sbor navázal  spojení se středovou kolonou! V tento den ovšem byl postup všeobecně zastaven na hranici Brodka (dnes Brodek u Prostějova), spíše u potoka Brodeček. Tímto pohybem se ještě Napoleon o pochodu celé armády od Olšan prakticky nedozvěděl a to z důvodu, že stráže, patroly a celý předvoj zůstával stále na svých pozicích. Opačně to bylo již na druhý den! Zde jen uvedu malou poznámku, že v současné době kde pravděpodobně stála středová kolona vede dálnice.

4. sbor se přesunul z linie potoka Brodeček směrem k Vyškovu a to přes Křížanovice (dnes Křížanovice u Vyškova) a Brňany (vlastní předměstí Vyškova) na výšinu u Nouzky (je zde kopec, spíše vyvýšenina stejného jména Nouzky). Rakouská pěchota se zde rozmístila nalevo od Rusů do dvou linií. Nebudu zde již uvádět jak byl Vyškov obklíčen a k čemu zde došlo.

Tady se dostáváme k důležitému okamžiku 4. sbor  pokračuje z  Nouzky směrem na jih ke Kučerovu. Kutuzov nechal v Ivanovicích zřídit vozatajský tábor. Všechen trén od všech kolon byl umístěn v okolí Ivanovic. Sem byly odeslány všechny služební i soukromé povozy. Všechny povozy však nestihnou dojet k Ivanovicím, kde na silnici padnou po bitvě za kořist Francouzům.

4. kolona pokračuje z oblasti Kučerova a to přes Šardišky (dnes Šardičky), Černín, kde se stočí na západ a pochoduje do Heršpic.

4. sbor nyní pochoduje na sever (vpravo) za Němčany, kde překročí hlavní silnicí ze Slavkova do Brna a rozmístí se do dvou linií za 3. kolonu. Přesné místo zaujala 4. kolona v prostoru Práce – Křenovice, na východním svahu Starých Vinohrad.

V letošním roce jsme se rozhodli, že se pokusíme jít stejnou pochodovou trasu, kterou šla 4. kolona z tábora u Olšan směrem ke Slavkovu. Také jsme tento pochod rozdělili do pěti dnů i s místy, kde 4. kolona zastavila a přenocovala.

Samozřejmě nemůžeme jít úplně stejnou trasou, neboť bychom šli přes zoraná pole, příkopy a potoky. Z těchto důvodů byla vybrána trasa, která odpovídá trase původní, kdy bylo ovšem vynecháno několik míst, kudy procházeli. U těchto míst např. ani v současné době neexistuje silnice! Trasa je tedy plánovaná tak, že i když do těchto míst se nepůjde, ale budou se alespoň míjet v těsně blízkosti.

Většinou se půjde po cestách. Výjimkou bude úsek silnice mezi Bohdalicemi a Bučovicemi, kde se půjde po polích vedle silnice a v úseku Bučovice přes Marefy do Křížanovic, kde půjdeme cyklostezkou vedle silnice. Na konci pochodových dnů je zajištěno ubytování v budovách, ve vytopených místnostech. Výjimkou je místo na Starých Vinohradech, kde se bude spát ve stanech.