Souvislosti

Královská moc se od 15. století snažila vytvořit sbírku celku různorodých zákonů, založených na zvyklostech, která by uspořádala vztahy ve společnosti. Rozlišovaly se tehdy dvě praxe: první se opírala o psané právo (na jihu Francie, ale rovněž tak v Alsasku), druhá o právo uchovávané ústní tradicí, všeobecné zvykové právo, doplňované místními zvyklostmi, nakloněné řadě právnických kliček a procesům dlouhého trvání (severní Francie). Národní shromáždění si přálo jít mnohem dál, než jen k pouhé kolaci různých zákonů a zvyklostí: 2. září 1791 odhlasovalo, že bude připraven Občanský zákoník království a jmenovalo Jeana-Jacquese-Régise Cambacérese (1753-1824) předsedou Legislativního výboru (Comité de Législation), pověřeného jeho redakcí.

Politická nestabilita tohoto období však nedovolila klidné přijetí různých projektů, předkládaných v létech 1793, 1794 a 1796.

Redakce a diskuse o Občanském zákoníku.

Bonaparte požádal Cambacérese po druhém italském tažení, aby se znovu ujal své role a řídil komisi, která byla ustavena konzulským výnosem z 18. srpna 1804 (24 thermidor, an VIII) ze dvou právníků, ovládajících zvykové ústní právo, Félixe-Juliena-Jeana Bigota de Préameneu (1747-1825) a François-Denise Troncheta (1726-1806), a také ze dvou právníků, ovládajících praxi psaného práva, Jacquese Malevilla (1741-1824) a Jeana-Étienna-Marie Portalise (1745-1807). Pouhé čtyři měsíce byly nezbytné k redakci článků, které musely být následně prodiskutovány Kasačním soudem (Tribunal de cassation) a odvolacími soudy (tribunaux d’appel), a nakonec pak Státní radou (Conseil d’État). Zasedání Státní rady, kterým předsedal Bonaparte, nebo v jeho nepřítomnosti Cambacéres, zahájená 17. července 1801, byla velmi intenzivní a plná plamenných debat mezi stoupenci obou právních linií, zvykové a psané. První konzul využil každoroční výměny pětiny poslanců zákonodárného sboru, prováděné losováním, a v březnu 1802 si vymohl výrok Senátu, který mu dal možnost je jmenovat a prosadit tak příznivý postoj shromáždění vůči jeho projektu.

Občanský zákoník: pozadí a forma.

36 zákonů a 2 281 článků, uspořádaných ve třech částech, věnovaných osobám, jmění a majteku, a redigovaných v jasném a hutném stylu, aby se vyloučily všechny nejasnosti: Občanský zákoník je „soubor zákonů, určených k řízení a stanovení vztahů ve společnosti, rodině a zisku, které mezi sebou mají lidé, náležející ke stejné obci“ (Portalis : Exposé général).

Bonaparte jako Jižan vtisknul Občanskému zákoníku svou stopu, když obnovil nadřazenost manžela a otce v lůně rodiny. Žena přechází z podřízenosti otci do podřízenosti svého manžela a nemůže bez jeho souhlasu přikročit k žádnému právnímu aktu, ani spravovat svůj majetek, ba ani svobodně vykonávat zaměstnání, které by si zvolila. Děti se vymaňují z otcovské autority teprve ve věku 25 let a pak se mohou oženit nebo vdát, aniž by prosily otce o svolení. Stejně tak se může otec rozhodnout poslat své děti do polepšovny (Maison de redressement), bude-li jejich chování považovat za nepřijatelné. Stejně tak národnost se přenáší pouze skrze otce: Francouzem je dítě francouzského otce. Zachovány byly některé myšlenky, vzešlé z revolučního období, jako například idea rozvodu (zvláště rozvodu při vzájemném souhlasu) a rovnosti dětí ve věci dědictví. Adopce, povolená jen v případě plnoletých osob, byla rovněž regulována Občanským zákoníkem.

Závěr.

Nové modality výkonu vlastnických práv smetly feudální, tu a tam sekulární tradice, a stojí u počátku hluboké a trvalé proměny společnosti. Stejně tak Občanský zákoník zakotvil jak ve Francii, tak v celé Evropě, mentalitu základních práv člověka a občana, svobody svědomí a vyjádření a ochrany vlastnictví.

Dílo Občanského zákoníku bylo dovršeno přijetím Občanského soudního zákoníku (Code de procédure civile) roku 1806, Obchodního zákoníku (Code de commerce) roku 1807, Zákoníku trestního vyšetřování (Code d’instruction criminelle) roku 1808 a Trestního zákoníku (Code pénal) roku 1810. Roku 1807 dostal Občanský zákoník jméno Napoléonův zákoník (Code Napoléon).

Původní článek Le Code civil des Français, 21 mars 1804 : quelques points de repere, zveřejněný v Lettre d´information internetové stránky Napoleon.org na 19.-25. březen 2004, přeložil František J. Holeček, O.M.