Letos si připomínáme 110 let od založení stavby Památníku Mohyla míru. V roce 1910 se totiž po mnohých prodlevách a zdrženích konečně začal stavět první mírový památník v Evropě.
Sérii událostí roku 1910 lze zrekonstruovat dle dochované korespondence mezi P. Aloisem Slovákem, ideovým otcem památníku a předsedou Komitétu pro zřízení důstojného ossaria na úplně opuštěném bojišti slavkovském, a Josefem Fantou, architektem, který dal památníku podobu i jméno. V lednu roku 1910 byla vybrána stavební firma Václava Nekvasila k realizaci stavby. Na jaře bylo vytyčeno staveniště a 22. června byla stavba započata. Dokončena a otevřena měla být dle původního plánu již v létě nebo na podzim roku 1911. Ke konci září se v komitétu začalo šířit zklamání nad spoluprací s Josefem Fantou a pochybovalo se dokonce i o tom, že mu Slovák požadavky jménem Komitétu píše: ,,Jako jsme dosud chvátali do každé schůze (komitétu, pozn. autora) s radostí, tak kráčíme nyní do ní s jakousi obavou a odcházíme s trpkostí. Proč? Pro veliké zklamání.“ Nicméně je nutné podotknout, že Fanta pracoval na několika projektech naráz a nelibost vzbuzovala také nákladnost celé stavby, její bohatý zevnějšek a zatím prázdný vnitřek, přílišná rozloha kaple, která zůstávala prázdná, nebo jednoduchá zákrytná deska hrobky v úrovni podlahy, která přitom měla být tou nejdůležitější součástí stavby. Začalo se proto po Fantovi požadovat, aby alespoň oslovoval domácí firmy a nikoli ty pražské a zamýšlený materiál nahrazoval levnější alternativou.
V roce 1910 ještě nebyla ustálena konečná podoba památníku. Vzešel totiž návrh, že jedna z nápisových desek pod elipsoidem, konkrétně na zadní straně Mohyly u budovy muzea, bude nahrazena oknem. Toto rozhodnutí mělo dvojí opodstatnění, zaprvé snadnější přístup k vrcholu Mohyly pro případ pozdějších opravných prací, zadruhé přirozené světlo uvnitř kaple. Fanta však nadále trval i na čtvrté desce nápisní.
Dle Nekvasilovy firmy měla být celá hrubá stavba do počátku zimy 1910 hotova, aby nezůstala odkrytá a nedošlo tak k jejímu poškození. Avšak v listopadu stavbě nepřálo počasí, dělníci trpěli zimou a silným větrem, který stěžoval práci. Náklad se musel na kopec dovážet většinou ze železniční stanice v Sokolnicích, avšak kvalita cesty byla velmi špatná. Proto se dohodlo, že železný kříž, dopravený z Prahy po železnici, bude přes zimu uložen v kapli a instalován až z jara následujícího roku. Celá železná konstrukce však byla z Prahy nakonec expedována až v květnu roku 1911.
Obrovské těžkosti způsoboval komitétu také nedostatek financí: „Jak bude dále, kdy pracně sebrané peníze úplně jsou vyčerpány? Jak rádi bychom dali, kdybychom měli- Bůh jest naším svědkem.“ Fanta navrhoval otevřít Mohylu veřejnosti nezařízenou, což komitét odmítal, avšak již následující rok uznal, že je třeba vnitřní výzdobu co nejvíce zjednodušit. Jeden z členů komitétu si na svou životní pojistku dokonce vypůjčil v bance peníze a ty daroval na výzdobu kaple.
Jak tedy vypadala Mohyla míru na konci roku 1910? Hrubá stavba byla téměř hotova, zbývalo obezdít klenutí kaple, aby se mohlo přejít k dokončení vršku stavby. Hotova nebyla ani sochařská výzdoba. Ke slavnostnímu svěcení, které se mělo původně konat 18. srpna roku 1911, by se dodaly sochy žen k portálu, avšak sochy štítonošů by se stihly pouze s proplácením určité částky. Stejně tak nebyly hotové ani kovové koše pro slavnostní ohně, věnovací nápisy po stranách vchodu. U nich došlo ještě k vyjednávání, zda budou z leštěného syenitu nebo z mědi. Vnitřek kaple se nacházel v hrubém stavu, jeho dokončení se ještě ani neplánovalo. Stejně tak oltář a krycí deska hrobky, na něž ještě nebyly vytvořeny ani rozpočty. Přes původní plány byla stavba dokončena v roce 1912.
Zdroj: Archiv architektury a stavitelství Národního technického muzea, fond Fanta Josef (č. 10), kart. 106: Slavkov, Mohyla míru.
Autor: Lucie Gregorová